Izraelská umělkyně neotevře výstavu na Benátském bienále. Žádá příměří a propuštění rukojmí

Benátské bienále, jemuž se přezdívá „olympiáda světa umění“, je jednou z hlavních událostí v mezinárodním uměleckém kalendáři. Letos výstavy ve svých národních pavilonech připravilo na devadesát zemí.

Návštěvníci zvědaví na uměleckou prezentaci Izraele uvidí ale jen jedno krátké video skrze okna pavilonu. Na dveřích však narazí na ceduli s oznámením: „Umělkyně a kurátorky izraelského pavilonu otevřou expozici, až bude dosaženo dohody o příměří a propuštění rukojmí.“

Expozice má být připomínkou žen, izraelských i palestinských, které ve válce Izraele s teroristy z palestinského hnutí Hamás zemřely, a má podpořit rukojmí držené Hamásem v Gaze a jejich příbuzné.

Ve dvouapůlminutovém videu, zpřístupněném pohledem do okna, oživila umělkyně Ruth Patirová pomocí počítače starověké sochy plodnosti. Ve své dřívější tvorbě s nimi pracovala pro vyjádření tlaku na ženu v patriarchální společnosti. Ve vystaveném díle odrážejí popraskaná ženská torza naříkající žalem a hněvem podle Patirové její frustraci z konfliktu.

„Umění může počkat, ale lidé ne“

Izrael čelí stále větší kritice kvůli své vojenské ofenzivě v palestinské enklávě, kterou vyvolal útok ozbrojenců Hamásu ze 7. října, při němž podle izraelských údajů zahynulo přibližně dvanáct set lidí a bylo zajato asi 250 rukojmí.

Některá rukojmí byla propuštěna v rámci listopadového příměří, ale více než 130 jich je stále nezvěstných a snahy o uzavření nové dohody o příměří selhaly. Podle úřadů v Gaze ovládaných Hamásem Izrael ve válce zabil více než 33 tisíc Palestinců. Tyto informace ovšem nelze bezprostředně nezávisle ověřit.

Izraelská výtvarnice Ruth Patirová uvedla, že ji neúčast na bienále mrzí a že je obecně proti kulturním bojkotům, ale že situace v Gaze je „mnohem větší než já“. Uzavření pavilonu – což ale neznamená zrušení účasti – považuje prý za jediný správný přístup a vyjádření solidarity s rodinami unesených a velkou částí izraelské společnosti, která volá po změně. Nedovedly si prý s kurátorkami představit, že budou vystavovat v Benátkách, zatímco rukojmí jsou nadále v zajetí a válka stále trvá.

„Umění může počkat, ale ženy, děti a lidé, kteří prožívají peklo, ne,“ vysvětluje umělkyně. „Okamžitě zastavte palbu, přiveďte lidi zpět ze zajetí. Už to nemůžeme dál snášet,“ vyzvala. Ona i kurátorky podle webu The Times of Israel věří ve dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu, kdy budou žít Izraelci a Palestinci vedle sebe v míru.

Nejde jen o jeden obchod, reaguje palestinský umělec

Příměří situace ani po půl roce zatím příliš nenahrává, naopak konflikty na Blízkém východě ještě eskaloval před pár dny útok Íránu na Izrael. Ruth Patirová však vyjádřila naději, že podmínky budou splněny, aby mohla přivítat návštěvníky ještě před koncem bienále 24. listopadu. „Věřím, že pavilon otevřeme,“ řekla deníku The New York Times.

„Příměří a propuštění rukojmí může pro izraelský pavilon znamenat obvyklý obchod, ale pro nás ostatní je to pokračování 75 let trvající okupace a status quo apartheidu. Bojujeme za naše osvobození, nejen za příměří v roce 2024,“ vyjádřil se k rozhodnutí izraelské umělkyně palestinský umělec Dima Srouji.

Palestinští umělci jsou na Benátském bienále zastoupeni na hlavní výstavě a také prostřednictvím doprovodné výstavy s názvem Jihozápadní břeh, na níž se představují i umělci mimo tento region.

Bez vědomí izraelské vlády

Přestože mnoho Izraelců sdílí přání Patirové uzavřít příměří a dohodu o rukojmí, výzva k zastavení palby od umělkyně, která reprezentuje zemi na významné mezinárodní akci, by mohla vyvolat kritiku ze strany izraelských zákonodárců, obává se jedna ze dvou kurátorek izraelského pavilonu Tamar Margalitová.

Podle deníku The New York Times Margalitová tvrdí, že o uzavření pavilonu nebyla předem informovaná izraelská vláda, přestože zaplatila polovinu nákladů. Patirovou coby uměleckou reprezentantku země vybrala komise odborníků jmenovaná tamním ministrem kultury. Izraelská vláda se k rozhodnutí výstavu ukončit nevyjádřila. Zavřený pavilon nyní střeží příslušníci italské armády, píše The Guardian.

Petice mluví o genocidě, bienále o cenzuře

Organizátoři bienále se přitom izraelského pavilonu zastali proti tlakům skupiny, jež si říká Aliance pro umění, ne genocidu (ANGA – Art Not Genocide Alliance). Ta v březnu zveřejnila petici, v níž požadovala zákaz izraelské účasti kvůli válce v Pásmu Gazy. Podepsalo ji na třiadvacet tisíc lidí – ředitelé muzeí, kurátoři i umělci, včetně čtrnácti vystavujících z letošního bienále, například umělci z Chile, Finska nebo Nigérie.

ANGA viní Izrael, že se v Gaze dopouští genocidy. „Je nepřijatelné, aby se na platformě (bienále) objevovalo umění, které reprezentuje stát, jenž se podílí na pokračujících zvěrstvech vůči Palestincům v Pásmu Gazy,“ napsali autoři otevřeného dopisu.

Italský ministr kultury Gennaro Sangiuliano podobný postoj vůči Izraeli odmítl. „Izrael má nejen právo se umělecky vyjadřovat, ale má povinnost vydávat svědectví o svém lidu právě v době, jako je tato, kdy byl chladnokrevně napaden nemilosrdnými teroristy. Bienále bude vždy prostorem svobody, setkávání a dialogu, nikoliv místem cenzury a nesnášenlivosti,“ uvedl.

Gesto Ruth Patirové označila ANGA za prázdné, oportunistické a načasované tak, aby přitáhlo maximální pozornost médií. Aliance kritizovala, že umělkyně sice zamkla dveře do pavilonu, ale stejně je možné částečně zhlédnout její videoartovou tvorbu.

Bienále se konalo bez Ruska i JAR

Deník The New York Times připomíná, že v posledních desetiletích Benátské bienále často odráží napjaté vztahy Izraele s ostatními zeměmi Blízkého východu. V roce 1982, po izraelské invazi do Libanonu, odpálila italská komunistická organizace před izraelským pavilonem bombu a poškodila některá umělecká díla uvnitř. Nedávno, v roce 2015, propalestinští aktivisté krátce obsadili izraelský pavilon a sbírku Peggy Guggenheimové.

Přehlídka ale odráží i další mezinárodní dění. Před dvěma lety pořadatelé odsoudili útok Ruska na Ukrajinu a ruští umělci se bienále neúčastnili. Rusko chybí i letos, svůj velký pavilon na jednom z nejlepších míst bienále propůjčilo Bolívii.

V šedesátých letech zase italská vláda zakázala účast na bienále Jihoafrické republice kvůli tehdejšímu režimu apartheidu v této africké zemi.

Konflikt v Gaze ovlivnil Oscary i Eurovizi

Izraelská ofenziva v Pásmu Gazy, která je odvetou za teroristický útok Hamásu na Izrael ze 7. října, poznamenala i jiné kulturní akce. Kritické hlasy na adresu Izraele byly slyšet například na udílení amerických filmových cen Oscar i hudebních ocenění Grammy. A protiizraelské nálady zasahují rovněž do dalších teprve připravovaných událostí.

Politiku vtáhly třeba do písňové soutěže Eurovize, která se uskuteční v květnu. Organizátoři, tedy Evropská vysílací unie (EBU), odmítli píseň izraelské soutěžící, protože ji považovali za příliš politickou, což porušuje pravidla této akce, která se prezentuje jako nepolitická. Balada October Rain (Říjnový déšť) podle izraelského deníku Jisra'el ha-jom odkazovala na útoky Hamásu 7. října. Izrael podle médií následně souhlasil s úpravou textu písně.

Česko vystaví příběh žirafy

Letošní ročník bienále začne v Benátkách 20. dubna, téma letošní přehlídky je Foreigners Everywhere (Všudypřítomní cizinci), zaměří se na různé pocity a polohy jinakosti. Motto je odvozeno od aktivistické skupiny, která kolem roku 2000 v italském Turíně bojovala proti rasismu a xenofobii.

Česko sdílí pavilon se Slovenskem, každá země ale připravuje samostatnou prezentaci. Za české umění se do Benátek po jedenácti letech vrátí multimediální umělkyně Eva Koťátková. Připravila projekt s názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilogramů lehčí. Zkoumá způsoby setkávání se zvířaty a současně kritizuje násilí i vytěžování přírody.

Podnětem pro instalaci se stal skutečný příběh první žirafy chované v Československu. V Česku mohou zájemci projekt vidět v březnu 2025 v Národní galerii.

Slovensko ve sdíleném pavilonu bude reprezentovat projekt, který se zabývá ohroženými stromy a jejich ochranou.

Prostory Českého a Slovenského pavilonu připravila na bienále dočasná rekonstrukce. Kompletní opravy, které odstraní následky živelné pohromy, mají skončit v příštím roce. Podle ministra kultury Marina Baxy (ODS) by náklady na rekonstrukci měly činit zhruba sedmdesát milionů korun. Dvě třetiny této částky zaplatí český resort kultury, třetina půjde z rozpočtu jeho slovenského protějšku.