Kapitola 12 - Amerika volí Nixona: Gangster prezidentem všech

George Stanley McGovern

19. 6. 1922

Kapitán Yossarian americké levice šedesátých a sedmdesátých let. Veterán vyznamenaný ve druhé světové válce za pětatřicet misí nad nepřátelské území ze základen v severní Africe a Itálii – měl tedy stejnou válečnou zkušenost jako hrdinové Hellerovy Hlavy 22 (Catch XXII, 1961) – byl Nixonův demokratický protikandidát v prezidentských volbách v roce 1972 a také dlouholetý bojovník proti hladu a chudobě s mandátem OSN. Vystudoval teologii a historii, působil v metodistické církvi a přednášel na Dakota Wesleyan University. V roce 1962 se stal senátorem za Jižní Dakotu. V osmašedesátém se mu nepodařilo získat demokratickou nominaci pro souboj o prezidentský úřad – už tehdy – s republikánem Nixonem. Za čtyři roky pak uspěl, ale byl to danajský dar. S Nixonem usilujícím o znovuzvolení prohrál tak drtivě, že se McGovernovo jméno začalo používat jako synonymum pro směšnou kampaň, která voliče vůbec nezasáhne. McGovern nicméně rozhýbal změny v systému Demokratické strany, na které se navazuje dodnes. Byl leaderem levice v době, kdy Spojené státy rozdělovaly pohledy na vietnamskou válku a nixonovskou korupci. V posledních letech zaujal paralelami mezi Nixonovou a Bushovou administrativou a vietnamskou a iráckou válkou. S bývalým republikánským senátorem Bobem Dolem z Kansasu (v době Watergate stáli proti sobě) spustil program zásobování škol v rozvojových zemích výživnou stravou (The George McGovern-Robert Dole International Food for Education and Child Nutrition Program) - v roce 2008 za to dostali World Food Prize (cenu, kterou v roce 1986 založil nobelovský laureát Norman Borlaug).

Watergate cti netratí

Nixon zvítězil i v Arkansasu, kde republikán neuspěl od roku 1868. Důvěru získal v devětačtyřiceti státech z padesáti. Podle analýz získal většinu hlasů od katolíků, dělníků, odborářů i Italoameričanů, kteří v předcházejících volbách házeli lístky demokratovi. Tři čtvrtiny voličů, kteří v roce 1968 podporovali Wallaceho, teď daly hlasy Nixonovi. Ukázalo se také, že prvovoliči – na něž především mířil Nixonův soupeř, demokrat George McGovern – rozdělili své hlasy rovnoměrně, a že Nixon uspěl jak u Židů, tak u Afroameričanů, přestože ti jinak zůstali příznivci Demokratické strany (tedy v jiných než prezidentských volbách).

5P: Primitivní podstata přitažlivosti podlých politiků

Bývalý ministr financí John Connally řekl, že volební výsledek „odráží velkou důvěru amerického lidu v prezidenta.“ Nixon neměl problémy ani uvnitř své strany. Dva politici z republikánského opozičního křídla – liberál Paul McCloskey z Kalifornie a konzervativec John Ashbrook z Ohia – ho sice vyzvali na souboj, Nixon je ale ignoroval a jejich hozené rukavice smetl úspěchy svých pragmatických jednání v Pekingu a Moskvě. Podle předpokladů mohlo v těchto volbách, prvních, kterých se směli účastnit už osmnáctiletí, hlasovat až pětaosmdesát ze sto čtyřiceti milionů oprávněných voličů (šedesátiprocentní účast).

Jak bylo takové Nixonovo vítězství možné pět měsíců poté, co byli v ústředí demokratů zatčeni lupiči při špionážní operaci, jejíž stopy zřetelně vedly právě k prezidentovi? Pro novináře, kteří na kauze pracují, je to konec světa, paradox je to ale jen zdánlivý. Volební triumf politika, namočeného do žumpy, je běžný, skoro typický. Přesněji: když politik někoho zastřelí, je to jeho univerzální konec. Vyfotí-li paparazzi politika s milenkou, dopadne to s ním jak kdy a jak kde. Ale má-li politik prsty v miliardovém tunelu, ohrožení demokracie či národní bezpečnosti, nestane se mu zpravidla buď nic, nebo mu to – přinejmenším v krátkodobé až střednědobé perspektivě – i pomůže. A to tím spíš, čím je kauza složitější – což právě Watergate splňovala absolutně.

Volby ukázaly, že většina Ameriky o tom, co vyšetřuje FBI a píší noviny, buď neví, anebo to bere jako štěkání pisálků z východního pobřeží, kteří jdou na ruku demokratům, zatímco karavana republikánského prezidenta-pracanta jde dál. Politik se ani nemusí hájit a vysvětlovat: skandální informace, kterých jsou plné noviny, prohlásí za zaplacenou dehonestační kampaň, která ho má poškodit ve volbách a vyrazí mezi lid. Na ropných polích v Texasu si vyhrne rukávy, chlapy v montérkách poplácá po zádech – a kamery to přeloží tak, že byste si od něj koupili Bibli a svěřili mu své děti i úspory. A to je také jeden z odkazů Watergate, který kdejaký politik kdekoliv na světě co chvíli vytáhne z ledničky: vymanit se zpod tlaku médií, která mu předkládají jeho nekryté směnky, případně situaci dokonce obrátit ve svůj prospěch, bývá snadné. Jedinou šancí spravedlnosti v takových případech je, že politika-gangstera, vysmívajícího se médiím a veřejnosti, po zásluze usmaží policie a justice. To ovšem platí jen v zemích, kde v systému politika-byznys-média-policie-žalobci-soudy nezvítězil watergateský plán propojení–zneužití–krytí.

Nixonův triumf v roce 1972 přišel deset let po jeho poslední tiskové konferenci po neúspěšném pokusu o úřad kalifornského guvernéra. Právě tehdy prorocky řekl novinářům, že „už si do Richarda Nixona nezakopou“. Uvážíme-li, že v roce 1974 musel jako první prezident USA předčasně opustit úřad coby ústřední padouch v největší mediální kauze světové historie, nelze říci než: pan prezident neměl dobrý odhad. Teď je ale 7. listopadu 1972, Nixon slaví životní triumf a do výbuchu zbývá 640 dnů. (Odpočítáváme:)

Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:

• lidé
• události
• systém

Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu

• WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1028/102741.jpg
• George McGovern zdroj: http://blog.nola.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1076/107578.jpg
• Nixon po vítězství v prezidentských volbách autor: ČT24, zdroj: http://www.english.ucla.edu http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1076/107582.jpg