Skopje - „Nezáleží na tom, kolik toho děláme, nýbrž na tom, kolik lásky, kolik opravdovosti a kolik víry vkládáme do svého jednání.“ Víc než tato slova proslavily indickou misionářku Matku Terezu, přezdívanou „Anděl z Kalkaty“, skutky v sociální oblasti. Pro nezištnou činnost ve prospěch nemocných a chudých se stala ztělesněním milosrdenství, za obětavou práci pro nejpotřebnější byla oceněna řadou vyznamenání, včetně Nobelovy ceny za mír. V šlépějích této charismatické řeholnice kráčí více než 4500 jejích následovnic z řádu Misionářky lásky, který založila.
Matka Tereza – matka pro všechny potřebné
Matka Tereza, která se narodila 26. srpna 1910, byla neobyčejná žena. Činorodá, praktická a plně oddaná své věci, kterou byla služba Ježíši Kristovi. Vykupitele viděla v každé trpící bytosti. I když neměla osobní majetek ani politickou funkci, patřila k nejmocnějším ženám minulého století a stala se legendou již za svého života. V její přítomnosti roztávali mocní tohoto světa a její kontakty sahaly od princezny Diany po iráckého diktátora Saddáma Husajna.
I přes četná setkání s vysoce postavenými lidmi byla pro Matku Terezu vždy prioritou starost o bezmocné. Jim věnovala své dny, zatímco po nocích vyřizovala písemnou agendu ve své kalkatské kanceláři. Prožívala však i kritická období, v nichž bojovala s pocity prázdnoty, vyprahlosti modlitby a odmítnutí Bohem, jak dokládají její dopisy adresované nejbližším duchovním rádcům, zveřejněné teprve nedávno.
Rozhovor s kardinálem Miloslavem Vlkem (zdroj: ČT24)
Řád Misionářky lásky založila na základě Božího vnuknutí
Matka Tereza, původním jménem Agnes Gonxha Bojaxhiuová, se narodila v nynějším hlavním městě Makedonie Skopje v rodině albánského obchodníka. Po studiích na Londýnské škole hospodářských a politických věd vstoupila roku 1928 do irského řádu loretánských sester v Dublinu. Jméno Tereza (po svaté Tereze z Lisieux) přijala v roce 1929 při řeholním slibu na noviciátu v indickém Dárdžilingu a dalších 17 let vyučovala na střední škole St. Mary's High School v Kalkatě.
K nápadu založit řád, který by pečoval o ty nejpotřebnější, přimělo Matku Terezu Boží vnuknutí, které se dostavilo ve vlaku do Dárdžilingu. Když v roce 1948 se svolením Vatikánu opouštěla loretánský řeholní dům a vydala se za chudinou do slumů, jejím jediným majetkem byla tři bílá sárí s modrými pruhy a pár rupií. Prvním domem, který řádové sestry v Kalkatě otevřely, byl Nirmal Hrdaj (neboli Čisté srdce). Dodnes slouží jako hospic umírajícím na jejich poslední cestě, jedno, zda-li jde o hinduisty, muslimy či křesťany.
Matka Tereza - nositelka Nobelovy ceny za mír z roku 1979
První dům mimo Indii otevřela Matka Tereza v roce 1965 ve Venezuele. Následovaly domy v Římě, na Srí Lance, v Tanzanii, Austrálii a dalších zemích. V květnu 1990 vznikl první dům Misionářek lásky v Československu - ve slovenské Čadci. V témže roce byla otevřena pobočka řádu v Praze.
Matka Tereza za svou práci pro nejpotřebnější získala několik významných ocenění, v roce 1979 také Nobelovu cenu za mír. Přesto měla celou řadu odpůrců, kteří jí vyčítali, že je katolickou fundamentalistkou, protože umírajícím odmítala podávat léky tišící bolest a brojila proti rozvodům a potratům. Ty označovala za největší hrozbu pro pokoj ve světě. Když 5. září 1997 Matka Tereza zemřela, vystrojila jí Indie státní pohřeb.