Janovka - V roce 1917 se stal po Leninovi druhým mužem říjnové revoluce, ale podle některých to byl právě on - Lev Davidovič Trockij, kdo „velký říjen“ naplánoval. Byl totiž skvělým organizátorem, ale jako ješitný intelektuál podcenil vnitrostranické boje a zákulisní intriky, které ho nakonec spolu s kritikou Stalinova režimu stály život. Lva Trockého, od jehož narození uplyne v sobotu 130 let, nechal Stalin zavraždit v roce 1940 v Mexiku, v jeho nuceném exilu.
Trockij - kritik Stalinova režimu a permanentní revolucionář
Trockého osobnost zůstává dodnes předmětem sporů. Někteří historikové tvrdí, že kdyby se k moci v Sovětském svazu místo Stalina dostal Trockij, nezanechal by po sobě méně mrtvých. „Revoluce musí dosáhnout svého cíle všemi prostředky… Včetně ozbrojeného povstání a teroru,“ hlásal Trockij, který prosazoval „permanentní revoluci“ a její „export“ do okolních zemí. Po Leninově smrti v roce 1924 se Trockij stal vůdcem opozice a prosazoval mimo jiné omezení moci politbyra a demokracii ve straně.
Lev Trockij se narodil 7. listopadu 1879 v obci Janovka na Ukrajině. V 16 letech se jako student matematiky zapojil do marxistické organizace, v níž mu učitelkou byla o šest let starší revolucionářka Alexandra Sokolovská, kterou si později vzal za ženu. Společně byli posláni do vyhnanství na Sibiř, kde se jim narodily dvě dcery. Roku 1902 Trockij uprchl do Evropy, kde se setkal mj. s Leninem. Tehdy také začal užívat pseudonym Trockij, údajně podle jednoho dozorce ze sibiřského vyhnanství. V Paříži potkal Natalii Sedovovou, s níž se oženil a měl dva syny. V roce 1905 odjel Trockij do Ruska, kde v Petrohradě řídil neúspěšnou revoluci a byl znovu poslán na Sibiř. Opět se mu podařilo uprchnout do Evropy. Po vítězství říjnové revoluce v roce 1917 byl Trockij lidovým komisařem pro zahraniční věci a v letech 1918 až 1920 jako komisař pro záležitosti armády vybudoval a dohlížel na organizaci Rudé armády.
Kritika Stalinova režimu z exilu
Po příjezdu do Mexika bydlel Trockij u malíře Diega Rivery, s jehož ženou, malířkou Fridou Kahlo měl milostný poměr. Údajně proto, ale i kvůli politickým sporům s Riverou se v roce 1939 z jejich domu odstěhoval do jiné vily v témže městě Coyoacánu (dnes část hlavního města), v níž je nyní jeho muzeum. Tento dům Trockij přeměnil ve střeženou pevnost s početnou ochrankou. V roce 1936 byl totiž v Moskvě odsouzen k trestu smrti.
Až druhý atentát byl úspěšný
Plán sovětské tajné služby, operace Kachna, předpokládal likvidaci Trockého všemi možnými prostředky: „otráveným jídlem, výbuchem v domě, explozí v automobilu, uškrcením, dýkou, ranou do hlavy, výstřelem“. V noci z 23. na 24. května 1940 přepadla Trockého vilu dvacítka mužů pod vedením mexického malíře Davida Alfara Siqueirose, která doslova rozstřílela ložnici. Trockij a jeho žena jako zázrakem přežili, když se vrhli pod postel.
Druhý pokus o atentát provedl šestadvacetiletý Katalánec Ramón Mercader, který pronikl do Trockého nejbližšího okolí jako snoubenec sestry jeho sekretářky. Po několika návštěvách se mu jako novináři, který žádá o zredigování článku, podařilo zůstat s Trockým o samotě a praštit ho do hlavy cepínem. Bylo 20. srpna 1940. Trockého převezli do nemocnice, kde druhý den zemřel. Vraha zatkli na místě činu a posléze v Mexiku odsoudili ke 20 letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odjel Mercader do SSSR, kde mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.
Cepín, kterým byl zavražděn Trockij
Jeden z nejsmutněji proslulých vražedných nástrojů moderní historie, horolezecký cepín, kterým byl zavražděn ruský revolucionář Lev Trockij, se po několika desetiletích údajně před pěti lety znovu objevil v Mexiku. Testy, které by potvrdily pravost vražedné zbraně, zatím nemohly být provedeny. Brání tomu spory mezi majitelkou a Trockého vnukem. Ten chce cepín zařadit do sbírek Trockého muzea, které v Mexiku zřídil, zatímco majitelka uvažuje o prodeji.
Cepín podle svých slov vlastní dcera bývalého agenta mexických tajných služeb Ana Alicia Salasová. Její otec jej patrně ve 40. letech minulého století odnesl ze skladu důkazních materiálů. Salasová si prý pohrává s myšlenkou, že relikt prodá. Zatím ale neví, jakou má cenu. Jen několik bloků od jejího bydliště stojí revolucionářův tehdejší dům, který Trockého pravnuk proměnil na muzeum. Trockého potomek jeví o cepín velký zájem.
Na vražedné zbrani jsou ještě vidět vybledlé rezavé skvrny. Devětasedmdesátiletý vnuk Trockého Esteban Voklov chce pomocí testů DNA zjistit, zda jde opravdu o krev jeho děda. Testy ale podle svých slov podstoupí jen pod podmínkou, že Salasová daruje cepín jeho muzeu. Ta to ale odmítá.