Grindelwand (Švýcarsko) - Severní stěna Eigeru – alpská hora ve Švýcarsku vysoká 3 970 metrů - řadu let odolávala a opakovaně si vybírala své oběti z řad nejlepších horolezců své doby. Švýcarské úřady dokonce další výstupy zakázaly. Horolezci však přicházejí znovu - obávanou stěnou nakonec prostupují Heinrich Harrer, Fritz Kasparek, Anderl Heckmair a Ludwig Vörg, dva Rakušané a dva Němci, kteří své síly spojili až ve stěně. Poslední dějství dramatu nazvaného „boj o poslední velkou stěnu“ se začalo psát 20. července 1938. Do té doby si stěna Eigeru vyžádala deset obětí. Další podrobnosti na serveru Horolezecká abeceda.
Prvovýstup severní stěnou Eigeru zneužili nacisté
Památného 20. července k výstupu odhodlaně nastupují výborně vybavení Němci Heckmair a Vörg. Záhy se setkávají se dvěma rakouskými družstvy, které na podmínky k výstupu pod stěnou čekaly již od 10. července. Jedno tvoří Léo Brankowsky a Rudi Freiss z Vídně, druhé korutanští lezci Heinrich Harrer a Fritz Kasparek. Přestože mezi sebou soupeří o prvenství, postupují společně. Po noci ve stěně Vídeňáci vzdali, zbylá rakouská dvojice se nakonec s Němci spojila ve snaze o společný cíl.
Výstup je bohatý na dramatické okamžiky – několik pádů, zranění Kasparka, bouře a několik sněhových lavin. Nicméně zbývala jen jediná cesta, a to nahoru - dolů by v podobných podmínkách sestoupit nedokázali, čekat na záchranu bylo marné. A tak 24. července 1938 v 15:30 stojí všichni na vrcholu.
Hitler: „Drazí chlapci, dokázali jste to!“
Úspěchu se bezprostředně zmocňuje nacistická propaganda - Heckmair a Vörg byli členy NSDAP, a jak sám Heckmair uvedl, potřebné vybavení pro výstup poskytla strana. Nejednalo se o první ani poslední sportovní, ať už horolezecký nebo jiný úspěch, který byl politicky zneužit… Členy úspěšných horolezeckých výprav politické celebrity rády přijímaly na oficiálních recepcích, nechaly se s nimi fotografovat, udělovaly jim ocenění – v této souvislosti je v podstatě jedno, zda šlo o Führera nebo ústředního tajemníka či předsedu Nejvyššího sovětu.
Výstup tak neměl zůstat jen ukázkou neuvěřitelné odvahy a umu - došlo k němu jen tři měsíce po anšlusu Rakouska a v nacistickém Německu se z alpinistického dobrodružství rázem stalo politikum. Horolezce přijal Hitler, poplácal je po ramenou a halasně pokřikoval: „Drazí chlapci, dokázali jste to!“ A ministr propagandy Josef Goebbels prohlašoval: "V tomto hrdinském zápasu došlo ke skutečnému spojení Rakouska s Německem!
Nicméně vítězství je vítězstvím lidské vůle odhodlaných jednotlivců, nikoliv režimu. Do dějin světového horolezectví tak vstupuje datum 24. červenec 1938, kdy mladí horolezci poprvé prostoupili celou obávanou stěnou, a nikoli datum přijetí u politického lídra.
Harrerovu (zemřel v roce 2006) touhu po neobyčejném ale prvovýstup severní stěnou Eigeru zdaleka nevyčerpal. V roce 1944 utekl z britského zajateckého tábora v severní Indii, dostal se přes hory do Tibetu, kde se stal učitelem dalajlamy. Své zážitky popsal v knize Sedm let v Tibetu, která se později stala předlohou pro hollywoodský film s Bradem Pittem a která vzbudila v západním světě vlnu zájmu o Tibet a jeho kulturu.
Severní stěna Eigeru má mezi horolezci mimořádnou pověst. Je to jeden z výstupů, o kterém sní bez nadsázky každý horolezec. Eiger strmí do výšky 3970 metrů nad malebnou vesnicí Grindelwand ve švýcarských Alpách. Poprvé ho zdolali přes západní úbočí v roce 1858 britští lezci. Severní stěna se ale v první polovině dvacátého století zdála být nepřekonatelným problémem. Tak nepřekonatelným, že prestižní časopis Alpine Journal dokonce nazýval pokusy o její zlezení „posedlostí mentálně retardovaných jedinců.“
Harrer sám prohlásil: „Severní stěna Eigeru ztělesňuje vše, co dělá horolezectví horolezectvím. Dva kilometry vysoká hradba ze skály a ledu, která prověří jak fyzické schopnosti, tak charakter každého lezce.“