Panama – Panama 70. a 80. léta 20. století - překladiště zbraní a drog a místo, kde si dveře podávali agenti tajných služeb, zejména CIA. Ta využívala jako zdroj informací i tehdejšího šéfa panamských zpravodajských služeb Manuela Noriegu, který se posléze finančně zapletl s drogovými bossy z medellínského kartelu. Od roku 1983 pak v Panamě de facto nastolil diktaturu. Vztahy USA s Panamou se vyhrotily v roce 1989. Problém rozťali Američané 20. prosince, kdy vpadli do Panamy s cílem odstranit generála Noriegu.
Americká invaze zabránila Noriegovi ovládnout Panamu
V rámci akce jednotky vybombardovaly čtvrť v hlavním městě, kde sídlil generální štáb. Noriega ale uprchl. Několik dnů se skrýval na vatikánské diplomatické misi v Panamě, než se 4. ledna sám vydal Američanům. V roce 1992 byl Noriega odsouzen ke 40 letům vězení, trest mu byl ale v březnu 1999 o deset let zkrácen a po započtení více než dvou let vazby a za „dobré chování“ mohl být Noriega už koncem roku 2007 propuštěn. Zůstal ale ve vězení, protože jeho vydání požaduje Francie. Procesy, mimo jiné za podíl na vraždách, mu hrozí i v rodné Panamě.
Vojenskou invazi s názvem „Just Cause“, která si vyžádala životy až 5000 civilistů a asi dvou stovek vojáků, zdůvodnila americká vláda tehdejšího prezidenta George Bushe nutností chránit životy amerických občanů v Panamě (tehdy jich tam žilo asi 35 000), snahou nastolit v zemi demokracii a zásahem proti obchodu s drogami. Jako další důvod operace americká vláda uvedla, že je ohrožena neutralita Panamského průplavu, který měly USA tehdy ve správě. Postavení garanta neutrality získaly Spojené státy smlouvou Carter-Torrijos z roku 1977 a mají ho zaručeno i po roce 2000, kdy přešel průplav pod plnou správu Panamy.
Komplikované a dlouhá léta nerovnoprávné vztahy, jež byly přes půlstoletí i silným faktorem politické nestability v této středoamerické zemi, měla Panama s USA již od vyhlášení její nezávislosti v roce 1903. Spojené státy tehdy pomohly Panamě k nezávislosti na Kolumbijské federaci, za což mimo jiné získaly právo „užívat a kontrolovat na věčné časy“ pás země a země pod vodou v Panamské šíji pro mezioceánský průplav, ale také právo intervence v zájmu udržení klidu a bezpečnosti, čehož využily v letech 1908, 1912 a 1918 (toto právo ztratily v roce 1936).
Rozhovor s Vladimírem Nálevkou (zdroj: ČT24)
Manuela Noriegu, který se v polovině 60. let školil v oboru tajných služeb i v USA, si za šéfa zpravodajských služeb Panamy vybral v roce 1968 Omar Torrijos poté, co svrhl vojenským převratem prezidenta Arnulfa Ariase. Noriega pak CIA údajně dodával informace mimo jiné o kubánském vůdci Fidelu Castrovi a byl jejím kontaktem pro Salvador a Nikaraguu, kde USA tajně vyzbrojovaly tamní ultrapravicové protivládní jednotky. V 80. letech byl Noriega určitou dobu placen CIA i za to, že jí pomáhal v boji proti pašerákům drog v Kolumbii.
V roce 1983 se Noriega stal vrchním velitelem armády a de facto tak ovládal zemi, i když formálně se vystřídalo ve funkci prezidenta několik lidí. V únoru 1988, kdy byl Noriega v USA obžalován z účasti na obchodu s drogami a praní špinavých peněz, se panamský prezident Eric Arturo Delvall pokusil na nátlak USA zbavit Noriegu funkce vrchního velitele ozbrojených sil. Armádní velitelé se ale postavili proti a parlament prezidenta sesadil.
V květnu 1989 se konaly v Panamě prezidentské a parlamentní volby, jejichž výsledky ale vláda anulovala, Noriega vytvořil vlastní parlament a sám se prohlásil hlavou státu. V září 1989 přerušily USA s Panamou diplomatické styky a oznámily zpřísnění finančního embarga, které zavedly v dubnu 1988. V listopadu byl Noriega zvolen předsedou parlamentu, který 15. prosince schválil rezoluci oznamující, že Panama je s USA ve válečném stavu.
