Teherán - Rok 1979 znamenal pro Írán revoluční změny - monarchii nahradil republikánský režim. Do čela první islámské revoluce, jednoho z největších převratů století, se tehdy postavil bělovousý šíitský muslimský duchovní ajatolláh Ruholláh Chomejní, který se do Íránu vrátil 1. února 1979 po patnáctiletém exilu. Revoluce pak zvítězila 11. února, kdy padl zbytek vlády Šáhpura Bachtjára, posledního premiéra Jeho Veličenstva. Skončily tak přes rok trvající násilné demonstrace revolučně naladěné protimonarchistické mládeže a stoupenců demokracie i stávky ropných dělníků a zchudlého venkovského obyvatelstva. Islámská revoluce podle historiků ovlivnila svět stejně, jako ta Velká francouzská nebo bolševický převrat v Rusku.
Nástup ajatolláha Chomejního postupně přeměnil Írán v „království strachu“
Šíitští fundamentalističtí duchovní posléze, 1. dubna 1979, vyhlásili Íránskou islámskou republiku. Šíitskému kléru a jeho stoupencům se podařilo změnit proamericky orientovanou sekulární monarchii ve strohý teokratický stát. Úspěch si zajistili promyšlenou propagandou vedenou z Paříže a kladoucí důraz na obnovení islámských hodnot. Posloužil i ostrý kontrast mezi šáhovým okázale předváděným pohádkovým bohatstvím a asketickým ajatolláhem Chomejním, žijícím střídmě a ve službě Alláha. Chomejní se po vyhlášení republiky stal až do své smrti v roce 1989 fakticky nejvyšším představitelem státu - duchovním a politickým vůdcem islámské revoluce a íránského lidu.
Na základě ústavy schválené v prosinci 1979 lidovým referendem si přisvojil rozsáhlé pravomoci a vyhlásil důslednou islamizaci všech oblastí života. Zavedl islámské právo a komplex institucí, které dodnes prověřují a usměrňují vývoj v zemi, aby ochránily stát před nežádoucími vlivy. Írán se opět ocitl uprostřed tvrdého režimu, který podobně jako monarchie nelítostně likviduje odpůrce z monarchistických, levicových i z muslimských opozičních a intelektuálských kruhů. Daň zaplatili i představitelé národnostních a náboženských menšin. Vypjatý náboženský fanatismus postupně přeměnil Írán v „království strachu“ a dostal íránskou vládu do mezinárodní izolace.
Okupace velvyslanectví „velkého Satana“ v Teheránu 4. listopadu 1979 v reakci na příjezd Mohammada Rezy Pahlavího na léčení do Spojených států zahájila konfrontaci s USA. Za propuštění 60 amerických diplomatů žádala skupina íránských radikálních studentů vydání šáha, navrácení jeho majetku Íránu a závazek nevměšování se do íránských záležitostí. USA přerušily dovoz ropy z Íránu a prezident Carter dal zablokovat konta íránské vlády v amerických bankách. Přesto se rukojmí dočkali propuštění až za 444 dnů - 20.ledna 1981.
Stárnoucí Chomejní na sebe naposledy upoutal pozornost 14. února 1989, když fatvou de facto uvalil trest smrti na britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho za jeho knihu Satanské verše, kterou označil za rouhání vůči islámu. Fatva způsobila zmrazení kontaktů na vysoké úrovni mezi Íránem a zeměmi Evropského společenství, které protiíránské sankce zrušily až 22. října 1990.