Po stažení západních vojáků půjde afghánským novinářům o krk

Kábul - USA v létě začnou stahovat první vojáky z Afghánistánu; očekává se, že v létě odejde pět tisíc Američanů a nejpozději do jara pak ještě jednou tolik. Stahování západních jednotek ze země ale ohrožuje mimo jiné i bezpečnost afghánských novinářů, protože právě oni jsou symbolem revoluce a přechodu od tvrdé vlády Tálibánu. Během ní neměli Afghánci skoro žádný přístup k novinám, televizi a rádiu, i když historie afghánských médií se píše od roku 1906, kdy začaly vycházet první noviny psané v jazyce dárí.

Deset let po svržení Tálibánu mají Afghánci mezi médii opravdu z čeho vybírat: kromě řady novin je tu přes 40 rozhlasových a televizních stanic. Tamní novináři to ale pořád nemají jednoduché, i když poprvé v dějinách mají zaručenou svobodu projevu a vzniklo tu hodně mediálních společností, říká novinář afghánské 1TV Samí Mehdí. Největším problémem je podle něj bezpečnost, kterou žurnalistům nezaručuje žádný z místních zákonů. Afghánistán přitom patří k nejnebezpečnějším oblastem na světě.

Svobodu tisku a novináře ohrožují nekončící válka, únosy a výhrůžky smrti. „Jenom loni jsme měli 58 případů násilí, které se týkaly novinářů. To znamená, že nemůžou svoje zprávy připravovat nezávisle, zvlášť v jižních afghánských provinciích,“ upřesňuje novinář afghánské televize a rádia RTA Núr Ahmad Salím.

Bohumil Vostal a Matyáš Zrno v Pořadu Highlight (zdroj: ČT24)

I když Afghánistán má svobodu médií na papíře, realita je pochmurná. Na koni se pořád cítí víc ti, co mají zbraně, peníze a moc. To v rozhovoru pro Českou televizi potvrdil i Mudžahíd Kakar, šéfredaktor nejsledovanější afghánské televize TOLO. Ta zaměstnává i moderátorky a redaktorky, což by za vlády radikálního Tálibánu bylo zcela nemyslitelné. „Vždycky jsme v newsroomu měli plno novinářek. Jsou velmi populární a většina z nich jsou taky skvělé žurnalistky. Pro mě jsou ale muži a ženy to samé. Ať už pracují na korupci, případech násilí nebo omezování lidských práv, vždy to vyvolává nevoli u různých drogových králů a místních vládců,“ říká Kakar.