Kábul -Téměř 2 000 let hleděly kamenné sochy Buddhů na úrodné údolí Bámjánu sevřené bílými štíty Hindúkuše. Mnohokrát byly poškozeny fanatickými muslimskými obrazoborci, vždycky ale nepřízeň osudu úspěšně přestály. O jejich zkázu se postaral až fundamentalistický tálibánský režim, který je nechal ve slepé nenávisti ke všemu neislámskému v roce 2001 vyhodit do povětří. Příkaz k jejich zničení vydal 26. února 2001 šéf Tálibánu mulla Muhammad Umar. „Náš islámský stát je tím nejryzejším islámským systémem na světě,“ říkával Umar hrdě, když koncem devadesátých let minulého století ovládl se svými bojovníky drtivou většinu afghánského území a začal zemi vládnout ve jménu přísného výkladu koránu. Vymýcení všeho neislámského bylo součástí ambiciózního plánu fundamentalistů.
Dílo zkázy v údolí Bámján – sochy Buddhů skončily v povětří
Světově proslulé plastiky Buddhů v provincii Bámján patřily k nejstarším sochařským památkám, které se dochovaly na území Afghánistánu. Když vyšlo najevo, že je Tálibán plánuje zničit, okamžitě se vzedmula vlna protestů z celého světa. Muslimské země se obávaly poškození jména islámu a do Kábulu ovládaného Tálibánem směřovaly úpěnlivé prosby, aby od barbarského činu ustoupil, nebylo to však nic platné.
Několikadenní apokalyptické dílo zkázy dokončili přívrženci Tálibánu 13. března 2001 za pomoci automatických pušek, raketometů, tanků a výbušnin. Podle zpravodajského serveru BBC se odmítli místní stoupenci hnutí na odstřelu podílet a do Bámjánu proto museli být povoláni bojovníci ze vzdálenějších končin. Ti pak provedli demolici pod dozorem čečenského komanda.
Záminku pro obrazoborectví našel netolerantní režim v islámském zákazu zobrazovat živé bytosti, zvláště pak ty, které by mohly posloužit jako objekt uctívání. Rozhodnutí mully Umara mělo ale i politický podtext. Provincie Bámján byla baštou protitálibánské opozice - ozbrojených sil Severní aliance. A když se jí radikálové v roce 1998 konečně zmocnili, snažili se pokořit místní kmeny Hazárů a Tádžiků všemi způsoby i ničením jejich kulturního dědictví.
Do výklenků kilometr dlouhé pískovcové stěny byli bámjánští Buddhové vytesáni v průběhu druhého až pátého století našeho letopočtu pravděpodobně z popudu nejslavnějšího vládce kušánské říše Kanišky. Ve své době šlo o největší sochy na světě. Větší z nich, 53 metrů vysoký stojící Buddha, byl situován v západní části masivu, menší takzvaný malý Buddha, který dosahoval výšky 37 metrů, byl umístěn ve výklenku na východě stěny. Sochy byly unikátním dokladem propojení buddhistické i řecké výtvarné tradice, na sobě měly například umně vytesané nařasené tuniky.
Kromě dvou výklenků s Buddhy dotvářely posvátnost místa také desítky jeskyní s freskami s náboženskou tematikou. Dnes slouží jako novodobý tábor pro uprchlíky, během bojů se do nich utíkají skrýt civilisté.