Káhira – Husní Mubarak stál v čele nejlidnatější arabské země celých třicet let. Egyptu vládl autokratickým stylem od roku 1981 a celou tuto dobu platil v zemi výjimečný stav. Za Mubarakovy éry se v Egyptě nedalo mluvit o svobodě slova ani o politické pluratitě. Výtkám Mubarak čelil například v roce 2007 po přijetí kontroverzních změn ústavy, které omezily dohled nad volbami a poskytly větší pravomoci prezidentovi. Na druhou stranu si vždy dokázal udržet v arabském i západním světě prestiž a dlouhodobě byl blízkovýchodním spojencem USA.
Sfinga Mubarak vládl Egyptu 30 let
K moci vynesly rodáka z nilské delty úspěchy v armádě. Po vojenské akademii prodělal výcvik stíhacího pilota a v 60. letech absolvoval Frunzeho vojenskou akademii v Moskvě. Stal se jedním z prvních egyptských pilotů nadzvukových stíhaček. Na začátku 70. let, kdy byl vrchním velitelem letectva, se stal egyptským hrdinou během Jomkipurské války v říjnu 1973 s Izraelem, kdy řídil úspěšnou ofenzivu leteckých sil. Již v dubnu 1975 si jej tehdejší prezident Anvar Sadat vybral za svého viceprezidenta.
Po jeho boku Mubarak stál až do října 1981, kdy Sadata v Káhiře zabili islámští radikálové. Mubarak seděl v okamžiku atentátu hned vedle prezidenta, ale vyvázl živý a o osm dní později už stál v čele státu.
Husní Mubarak stál v čele Egypta 30 let (zdroj: ČT24)
Ihned rázně skoncoval s politickým a ekonomickým chaosem, který v zemi po vládě prezidentů Gamála Abdan Násira a Sadata panoval. Dal propustit politické vězně, povolil činnost politických stran a zahájil ekonomické reformy. V roce 2005 se v zemi konaly první pluralitní prezidentské volby - do té doby byl prezident volen v referendu.
Mubarakovi se do jisté míry podařilo eliminovat násilnosti ze strany radikálních islamistů, proti kterým neváhal tvrdě zakročit (paradoxem je, že sám byl v mládí členem fundamentalistického Muslimského bratrstva). V minulosti se též snažil bojovat proti korupci: V červenci 2002 bylo v největším protikorupčním procesu v zemi odsouzeno do vězení 31 osob, včetně několika bankéřů, podnikatelů a čtyř poslanců Mubarakovy vládnoucí Národní demokratické strany (NDP).
Mubarak vyvedl zemi z mezinárodní izolace. V roce 1989 bylo Egyptu obnoveno členství v Lize arabských států, které bylo pozastaveno po podpisu mírové smlouvy s Izraelem v roce 1979. Podařilo se rovněž normalizovat styky s Ruskem a zachovat dobré vztahy k USA. V době irácké agrese proti Kuvajtu v roce 1991 stál Egypt na straně zemí, jež bránily Kuvajt proti útočníkům, Mubarak ale nesouhlasil s americkým vpádem do Iráku v roce 2003. Časem se stal důležitým prostředníkem v izraelsko-palestinském konfliktu.
V poslední době ale autoritářský vůdce čelil stále většímu tlaku na demokratizaci. Povolil sice činnost politických stran a víc kandidátů v prezidentských volbách. Hlasování ale různými způsoby dál manipuloval, což nakonec vyhnalo statisíce lidí do ulic.
Husní Mubarak byl někdy pro svou dlouholetou vládu nazýván Sfingou. Je čtvrtým nejdéle vládnoucím vůdcem v arabské zemi po libyjském vůdci Muammaru Kaddáfím, ománském sultánovi Kábusovi a jemenském prezidentovi Alím Abdalláhovi Sálihovi a třetím nejdéle vládnoucím mužem v Egyptě - po faraonu Ramsesovi II. a guvernéru Egypta z první poloviny 19. století Muhammadu Alím (43 let).
GALERIE
Anvar Sadat