Zemřel „rudý manažer“ Viktor Černomyrdin

Politik stál v čele ruské vlády v letech 1992 až 1998, tedy v období bouřlivých změn a těžkých otřesů, včetně první čečenské války. Vyjednával s čečenskými teroristy Šamila Basajeva, kteří zajali rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku (krvavá řež si nakonec vyžádala desítky mrtvých), i krátce stanout v čele státu, když prezident Jelcin postupoval operaci.

V Kyjevě Černomyrdin působil jako velvyslanec osm let, dokonce zde byl poctěn titulem „člověk roku 2001“. Po kyjevské „oranžové revoluci“ byl často ve sporu s odpůrcem ruské politiky, ukrajinským prezidentem Viktorem Juščenkem. Z funkce odešel po hrozbě, že se kvůli nevybíravým výrokům na adresu ukrajinských politiků stane nežádoucí osobou.

Černomyrdin byl znám nediplomatickým jazykem i nezvyklými bonmoty

Okřídleným se v Rusku stal jeho výrok, který by ve volném překladu mohl znít: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.“

Oblibu si získaly i jeho další výroky: „Mám přibližně dva syny“, „Budeme si tak žít, že naše děti a vnuci budou závidět“, „Můj život se odehrál v oparech ropy a plynu“, „Vláda je tak složitý organismus, že neustálé změny přinášejí jen horší výsledky; vím to, byla to má práce“, „Principy, které byly zásadní, byly neprincipiální.“

Průmyslový manažer sovětského typu - „rudý manažer“

Viktor Černomyrdin reprezentoval v ruské vládě klasický typ průmyslového manažera starého sovětského stylu, byl znám svou umírněností a obezřetností. I nesouhlas s rozšiřováním NATO na Východ vyjádřil kulantně a klidně. Do čela vlády se poprvé postavil v prosinci 1992 jako kompromisní kandidát ve sporu mezi prezidentem a parlamentem, jemuž nebyl po chuti úřadující premiér a reformátor Jegor Gajdar.

Celých 30 let (do roku 1991) byl Černomyrdin členem sovětské komunistické strany a čtyři roky zasedal v jejím ústředním výboru. Klidný a žoviální muž s technologickým a ekonomickým vzděláním strávil většinu života v ropném a plynárenském průmyslu, v němž prošel cestu od řadového pracovníka po ředitele Orenburgského plynárenského závodu.

Nástup Gorbačova přinesl Černomyrdinovi první významnou státní funkci - v roce 1985 usedl na čtyři roky do křesla ministra ropného a plynárenského průmyslu SSSR. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat: SSSR nejen rozšířil těžbu zemního plynu, ale začal ho v rozsáhlé míře dodávat do západní Evropy.

Po reorganizaci ministerstva na Státní plynárenský koncern (Gazprom) předsedal jeho správní radě a proměnil ho v jednu z největších a nejmocnějších společností světa. Vysloužil si za to nejen pověst prvotřídního manažera (a to i na Západě), ale v květnu 1992 i funkci náměstka předsedy vlády pro palivoenergetický komplex. Mladí liberálové ho v té době častovali přezdívkou „rudý manažer“.

Právě on stál za vzestupem centristického bloku Náš dům-Rusko, kde shromáždil politiky, finančníky, manažery, vesměs příslušníky bývalé komunistické nomenklatury, s cílem udržet rovnováhu mezi konzervativci a liberály naléhajícími na rychlejší reformy a zabránit přitom dalšímu zbídačování obyvatelstva. Černomyrdin překonal mnoho otřesů, včetně dramatického poklesu rublu v říjnu 1994.

Příčinou úmrtí byl zřejmě infarkt

Agentura Interfax s odvoláním na pozůstalé uvedla, že Černomyrdin zemřel u sebe doma okolo čtvrté hodiny ranní a do poslední chvíle byl při vědomí. Podle jiných zdrojů zesnul přibližně ve stejnou dobu v moskevské nemocnici. Předpokládá se, že bezprostřední příčinou úmrtí byl infarkt. Ale podle médií bývalý premiér delší čas postupoval pravidelné dialýzy kvůli vážným potížím s ledvinami, způsobeným rakovinou. Podle přátel se na Černomyrdinově stavu podepsalo i manželčino úmrtí, které těžce nesl.