Moskevský starosta Lužkov končí, Medvěděv ho odvolal

„Moskva bude mít novou hlavu. Proceduru upravuje federální zákon, podle kterého během 14 dnů povedeme konzultce a navrhneme prezidentovi nejméně tři kandidáty,“ uvedl Andrej Vorobjov z vedení strany. Jednotné Rusko má v městském sněmu 32 z 35 poslanců. Sám Lužkov se rozhodl ze strany vystoupit. Starosta byl sesazen pouhý den poté, co dal najevo, že se nemíní funkce vzdát dobrovolně. A to přesto, že podle listu Vedomosti mohl výměnou za odchod řídit horní komoru parlamentu či státní korporaci kontrolující stamiliardy rublů na přípravu olympijských her v Soči 2014. Ale pokusy o kompromis zjevně ztroskotaly. „Kreml si nemůže dovolit, aby se s ním jednalo z pozice síly,“ napsal deník, podle něhož neřešený spor už provokoval vzpoury regionálních elit v Archangelsku, Novosibirsku a Volgogradu.

Alexander Krutov, člen moskevského zastupitelstva :

„Podle mě to není vrtoch prezidenta, ale lidí kolem něj, pro které bylo těžké pracovat s člověkem, který má vlastní názory a hlavně právo říkat, co si myslí.“

O Lužkovově pádu média spekulovala už tři týdny, ale předpokládalo se, že nastane až po Medvěděvově návratu z návštěvy Číny. Ruská ústava umožňuje takový postup od dob, co Vladimir Putin zrušil přímé volby šéfů regionů. I jmenování Lužkovova nástupce je v prezidentových rukou. Jako možný kandidát na nového starostu bývá v médiích nejčastěji zmiňován vicepremiér Sergej Sobjanin, další vicepremiér Sergej Ivanov, populární ministr Sergej Šojgu či nižegorodský gubernátor Valerij Šancev. Znějí však i jiná jména z vlády, prezidentské kanceláře či moskevské radnice.

Právě na výběru nástupce podle komentátorů vázlo i Lužkovovo odvolání. Opoziční politici již dříve označovali Medvěděvovo váhání za známku slabosti prezidenta, čekajícího na souhlas všemocného premiéra Vladimira Putina. Komentátoři nepochybují, že jej nakonec obdržel.

Lužkov byl v čele Moskvy od roku 1992 a vybudoval si zde velmi silnou pozici, díky níž byl svého času považován za Putinova soupeře před prezidentskými volbami v roce 2000. Posléze však přešel do Putinova tábora a jeho straně zajišťoval vítězství v moskevských volbách. Bezmála dvacetiletou vládu nad metropolí ukončil až otevřený konflikt s Putinovým následníkem v Kremlu Medvěděvem. Podobné konflikty v ruské elitě bývají vzácností. Zatímco Putin jako prezident uplatnil právo odvolat gubernátora třikrát, převážně v případech trestního stíhání, Medvěděv jej využil vůbec poprvé. „Těžko si představit, že by gubernátor mohl pracovat v situaci, kdy prezident k němu necítí důvěru. A to se i stalo,“ řekl dnes Medvěděv novinářům v Šanghaji.

Další komentáře už Lužkovův případ nevyžaduje. Státní televize Rossija vzápětí vykreslila Lužkova jako zpočátku schopného manažera, který Moskvu skutečně zvelebil. Ale postupem doby se přeměnil v oligarchu sledujícího více své zájmy než potřeby Moskvanů, reptajících na beznadějné dopravní zácpy či nedostupně drahé bydlení. Poslední kapkou se stala starostova nepřítomnost v metropoli v době, kdy strádala smogem z lesních požárů. Již dříve se terčem médií stala i Lužkovova manželka Jelena Baturinová, která prý právě stykům s radnicí vděčí za miliardové jmění. „Je to počátek boje s korupcí, konec rozvracení autority moci,“ prohlásil o starostově pádu vůdce ruských nacionalistů Vladimir Žirinovskij, na kterém Lužkov nedávno vysoudil půl milionu rublů.

Dnešek označil Žirinovskij za nejradostnější den za posledních dvacet let. V průzkumu agentury VCIOM třetina Moskvanů označila Lužkova za schopného manažera, třetina za neschopného a zbývající třetina se názoru zdržela.