Dollfuss se stal kancléřem během roku 1932. Přestože se jeho vláda v parlamentu původně opírala o většinu jediného hlasu, získal premiér na jaře 1933 prakticky neomezenou moc. Dollfuss, kterému se pro jeho nápadně malý vzrůst přezdívalo Millimetternich, využil toho, že zákonodárný sbor byl po odstoupení svého vedení paralyzován. Počátkem března 1933 přesvědčil prezidenta Wilhelma Miklase, aby mu na základě zmocňovacího zákona z roku 1917 umožnil vládnout prostřednictvím dekretů. Takto nabytou moc pak Dollfuss využil k budování státu podle vzoru italských fašistů.
Příliš mnoho chyb vedlo pučisty až pod šibenici
Příklon k Mussolinimu a represivní postup rakouských úřadů vůči domácím nacistům dráždil německé nacionální socialisty. Ti proto začali uplatňovat odvetná opatření, jakým byl například bojkot rakouského zboží. Zároveň se rozhodli podpořit snahu svých rakouských soukmenovců o Dollfussovo svržení. Pokus o státní převrat se začal odvíjet ráno 25. července 1934 a zpočátku vypadal pro jeho organizátory nadějně. Pouhých 14 členů rakouské ilegální organizace SS-standarta 89 ovládlo rozhlas, zatímco druhý oddíl o 144 mužích obsadil kancléřství. V tu chvíli se však začala situace až tragikomicky komplikovat.
Wilhelm Miklas
Předně se nepodařilo zatknout všechny členy vlády, protože se o chystané akci dozvěděli a z budovy včas odešli. Pučisté tak v úřadu zastihli jen ministra vnitra Emila Feye, státního sekretáře Karla Karwinského a kancléře Dollfusse. Ten byl postřelen do krku a po několika hodinách zemřel. Naprázdno vyšel také pokus zatknout prezidenta Miklase. Hlava státu byla totiž zrovna na dovolené. Dalším problémem bylo, že nový kancléř, kterým měl být Anton Rintelen, nebyl k sehnání. Povstalci rozhlasem sice stále dokola vysílali zprávu, že Rintelen se ujal funkce, jenže ve skutečnosti tento bývalý štýrský hejtman do obsazeného kancléřství vůbec nedorazil.
Vpodvečer už bylo jasné, že převrat se nepodařil. Jeho organizátoři začali vyjednávat o možnosti volného odchodu do Německa. Když však vyšli z kancléřství, byli zatčeni a třináct z nich posléze skončilo na šibenici a zbytek za mřížemi.
zdroj: ČTK
