Minus 42,2 stupně Celsia - dosud nepřekonaná nejnižší teplota v ČR

Praha - Únor, druhý měsíc v roce, je považován už za předzvěst jara. Odpovídá tomu i název odvozený od „noření“, tedy lámání ledu na řekách. Přesto však ve více než čtvrtině všech let bývá právě únor nejchladnějším měsícem a tedy vrcholem celé zimy. Potvrdil to i dosud nepřekonaný český teplotní rekord minus 42,2 stupně Celsia, naměřený právě 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic.

V zimě 1928/1929 uhodilo mimořádně mrazivé počasí - tejhdejší zima patří dodnes na jedno z předních míst žebříčku nejstudenějších zim v Česku od počátku měření teploty vzduchu v Praze v Klementinu. Tou úplně nejtužší, nejen na území Česka, ale i ve střední Evropě, byla zima 1829/30. Lidé tehdy zažili 76 ledových dnů (tj. dnů, kdy teplota zůstává pod nulou celých 24 hodin) a 95 dnů se zápornými denními průměry. Hned za ní se řadí krutá sněžná zima 1783/84, která měla 73 ledových dnů a 93 dnů s minusovými denními průměry teploty vzduchu.

Legendární arktická zima 1928/29, klimatology označovaná také za zimu století, měla ve srovnání s nimi ledových dnů „jen“ 62. Po teplém prosinci uhodily na přelomu roku tuhé mrazy, celé Československo pokryla vysoká vrstva sněhu a „sibiřská“ zima trvala až do března. Mrazy vyvrcholily 11. února 1929, kdy na naprosté většině meteorologických stanic hlásili nejnižší teploty vzduchu v historii (teplota kolísala v rozpětí minus 27 až minus 42 stupňů Celsia).

Absolutně nejnižší teplotu vzduchu, a tedy oficiální československý, respektive český rekord, zaznamenali právě v Litvínovicích u Českých Budějovic - minus 42,2 stupně Celsia. Rekord naměřil amatérský meteorolog Jaroslav Maňák, tehdy osmačtyřicetiletý profesor na českobudějovickém gymnáziu v České ulici.

Také jinde v jižních Čechách poklesla rtuť teploměru hluboko, v Třeboni až na minus 41,5 stupně Celsia. V Opavě hlásili také minus 41 stupňů, Havlíčkův Brod jen minus 36 stupňů a Praha minus 27,1 stupně Celsia. Třeskutý mráz byl i na druhé straně republiky, na stanici Víglaš-Pstruša u Zvolena naměřili minus 41,0 stupně Celsia, což je zatím nepřekonaný slovenský rekord.

Vánice, spousty sněhu a mrazy ochromily silniční i železniční dopravu. Na dráze přimrzaly vagony, praskaly kolejnice. Rybníky promrzly téměř ke dnu, Vltavu spoutal led do hloubky jednoho metru. Zamrzaly vodovody i plynová potrubí, byla nouze o vodu, fronty na uhlí prý připomínaly válku. Noviny byly plné zpráv o počtu zmrzlých lidí, o pomrzlé lesní zvěři a ptactvu, které i v Praze sbírali po nůších. Evropa na tom nebyla lépe, proměnila se ve sněžnou a ledovou pláň. V Benátkách zamrzly kanály, u chorvatského Šibeniku dokonce moře.

Další nejchladnější roky

Mezi nejchladnější se řadí také arktický únor 1956, kdy byly zaznamenány teploty nižší než minus 35 stupňů Celsia. Průměrná teplota byla minus 11,7 stupně Celsia.

Další tuhé zimy byly v letech 1939 až 1943 anebo 1962 až 1964. V posledních třiceti letech byla výrazně mrazivá zima v lednu 1985, kdy se pohybovaly minimální teploty kolem minus 30 stupňů (v Lenoře na Šumavě minus 33 stupňů). Podobné mrazy ještě byly v roce 1986 a 1987. Na jednom z nejchladnějších míst Česka - na šumavské Jezerní slati tu v lednu 1987 zaznamenal amatérský „lovec mrazů“ Antonín Vojvodík minus 41,6 stupně.

Ještě v živé paměti jsou třeskuté mrazy kolem dvaceti třiceti stupňů, které sevřely střední Evropu v lednu 2006 a vyžádaly si stovky obětí na životech (v Česku zemřelo na dvacet lidí).   

Na zeměkouli však jsou místa mnohem mrazivější. Pověstná je kotlina Ojmjakon poblíž Jakutsku s rekordem absolutního mrazu na severní polokouli (minus 71,2 stupně Celsia). Největší přírodní mráz minus 89,2 stupně Celsia doposud naměřili v Antarktidě na základně Vostok v roce 1983.

Vydáno pod