Praha - Když komunisté v roce 1949 popravili generála Heliodora Píku, jeho syn Milan Píka přísahal, že jméno svého otce očistí, a tomuto slibu podřídil celý svůj život. Od popravy, která byla jedním z prvních justičních zločinů komunistické moci, uplynulo v červnu 2009 šedesát let. Dokumentaristé ostravské televize v té době začali ve spolupráci s historiky, pamětníky a rodinnými příslušníky natáčet dokument Můj otec generál (ČT2 ve 20:00). Na místech, která mají klíčový význam pro příběh Heliodora Píky, jim průvodcem byla osoba nejpovolanější – syn Milan.
Road movie Milana Píky za jeho otcem generálem
Významný představitel protinacistického odboje Heliodor Píka byl před 60 lety ve zmanipulovaném procesu odsouzen a 21. června 1949 popraven. Jeho syn Milan byl uvězněn a poté, aby se vyhnul šikaně, se usadil na Slovensku v Bratislavě. Je dokonalým pamětníkem, očitým svědkem otcova názorového a marného střetu s komunistickým režimem a následně i bojovníkem za rehabilitaci a uznání zásluh svého otce.
Milan Píka zaznamenal i to, jak se pohledy na osobnost jeho otce postupem času měnily, obracely a vyvíjely. Jeho „road movie“ po mapě milníků života i smrti začíná a končí na Borech, kde byl Heliodor internován a popraven a kde také jeho syn strávil několik měsíců.
Vedle generálova syna vystoupí v dokumentu také další jeho příbuzní - synovci Karel a František a neteř Daliborka Vacková. Tvůrci vzpomínají také na Píkovu manželku Marii při citacích z její osobní korespondence.
Z dopisu H. Píky manželce po zatčení
Splnil se můj osud dobře, byl takový, ale váš je otevřený a musíte se šetřit a nemyslet na zlo. Víš dobře, že život jednotlivce nehraje žádnou roli. Byla jsi na pokraji zkázy a přece jsi z toho vyšla. Proto i dnes se dívej klidně vstříc i neznámé budoucnosti, mysli dnes jen na děti. Buď statečná, snášej osud klidně. Já jsem bez ustání myšlenkami u vás. Trpím nesmírně, že já nemohu stát při vás.
V dokumentu Můj otec generál se ke slovu dostávají životopisné údaje, historické prameny i vzpomínky příbuzných a přátel. Sumu odborných faktů, některých poprvé zmíněných před veřejností, předkládají historici František Hanzlík, Antonín Benčík a Eduard Stehlík. Doplňuje je správkyně Píkovy pozůstalosti Jana Horáková.
Podařilo se rovněž získat výpovědi spolubojovníků a přátel - Františka Kaplana, Věry Holubové, Rostislava Kubišty, Ailsy Domanové, Zdeňka Škarvady a dalších. Několikrát je zmíněn i Píkův obhájce JUDr. Rastislav Váhala, kterému Milan Píka adresoval své poděkování v závěrečných titulcích.
Dopis H. Píky (v noci na 21. 6. 1949)
Milovaní nejdražší, před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnán, s čistým svědomím a s vědomím, že přes mnohé chyby jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť průhledný – že jde však o politickou vraždu. Přese všechno rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení.
GALERIE
Heliodor Píka se synem Milanem v Rumunsku