Praha – Legendární kapela Psí vojáci slaví koncertní šňůrou třicáté výročí svého založení. Velký narozeninový koncert uspořádali vojáci 24. října v pražské Akropoli, kde zahráli své největší hity a připomněli osobnosti, které v kapele působily. Po vystoupeních v dalších českých městech se začátkem listopadu přesouvají za moře. Zahrají na Underground Music Festival a nejen pro krajany v New Yorku a Washingtonu. Psí vojáci sice hrají jinak než všechny kapely světa, jejich hudba má ale kořeny právě ve světovém undergroundu.
Psí vojáci osobně slaví třicítku i za mořem
Loni se Psí vojáci vydali koncertovat do Japonska. Z turné, kterého se zúčastnili spolu s Už jsme doma, MCH Bandem a Pavlem Fajtem, vzniklo DVD s názvem 10 dní, které otřásly Japonskem / Czech Music On The Road. Vojáci ho sobě a svým fanouškům nadělili také ke třicetinám.
Vůbec poprvé hráli Psí vojáci veřejně v roce 1979 na Pražských jazzových dnech. Většině z nich bylo tehdy třináct let. „Ten koncert byla velká sláva, že budeme jako Rolling Stones, ale měsíc nato jsem šel na výslech StB a šlo to úplně do háje,“ vzpomíná Filip Topol. Do roku 1989 působila kapela napůl v ilegalitě. Hrála na soukromých undergroundových akcích a její domovskou scénou se stal pražský Junior klub Na Chmelnici. Chvíli vystupovala i pod krycím názvem P.V.O. (Psí vojáci osobně).
Reportáž Petra Viziny (zdroj: ČT24)
Po revoluci se Psí vojáci objevili kromě klubových koncertů i na různých festivalech, koncertovali v Evropě i v zámoří. Dávno už měli oddané publikum, i díky hitům jako Chce se mi spát, Marilyn Monroe nebo Žiletky, které zazněly ve stejnojmenném filmu Zdeňka Tyce, kde si Filip Topol zahrál hlavní roli.
„Všechny naše texty jsou takový zašifrovaný deník. Jsou hodně autobiografické,“ přiznává Filip Topol. S texty mu na počátku existence kapely pomáhal i jeho bratr Jáchym, který byl mimochodem letos za knihu Chladnou zemí nominován na Cenu Josefa Škvoreckého.
Za třicet let své existence vybalancovali Psí vojáci svůj vlastní rozpad v polovině 90. let, Filipovu nemoc i koncertování v ilegalitě. „Děsivost nad děsivost. S odstupem let absolutně absurdní surreálný zlý sen. Jenže se to stalo. Možná to byla dobrá škola do života, ale málokomu bych ji doporučoval,“ hodnotí období totality Filip Topol. „Plno lidí mi říkalo, jaké by to bylo, kdybychom žili ve svobodné zemi. Kdybychom tehdy vystartovali a kdyby nás netípli…,“ dodává.