Národní muzeum zbavilo památník na Vítkově Gottwaldova prokletí

„Památník je v současnosti jediným muzeem moderních českých a československých dějin,“ říká Lukeš. „Muzeum na sebe vzalo náročný úkol objekt rehabilitovat, revitalizovat a otevřít veřejnosti. Snažili jsme se, aby nebyl jen tichým symbolem státnosti, ale i moderním muzeem, kde se především mladší generace bude seznamovat s důležitými momenty novodobé historie,“ dodává.

Památník spolu s Hrobem Neznámého vojína a sochou Jana Žižky převzalo Národní muzeum do správy v roce 2001. Rekonstrukce začala v roce 2006 a mimo jiné během ní byla vybudována také vyhlídková terasa na střeše památníku. Muzeum chce vítkovskou stavbu oživit také divadelními akcemi, workshopy i koncerty.

„Chceme vytvořit pokud možno příjemné místo, kam by lidé měli důvod zajít. Snažili jsme se památníku především vrátit prvorepublikovou tradici a pokud možno z něj sejmout prokletí Klementa Gottwalda,“ doplnil Lukeš. Při rekonstrukci samozřejmě muselo muzeum respektovat, že památník je národní kulturní památkou, k několika změnám ale přeci jen došlo. Byla vybudována už zmíněná terasa a také panoramatická kavárna. Mauzoleum se proměnilo v sál pro krátkodobé tematické výstavy.

Michal LUKEŠ, ředitel Národního muzea:

Památník na Vítkově je místem, které jako málokteré jiné odráží klíčové a pohnuté okamžiky našich dějin, ty pozitivní, ale i ty negativní. Národní památník na Vítkově dnes vstupuje do zcela nové epochy svých dějin.  Národní muzeum se snažilo udělat vše pro to, aby památník na tuto novou etapu připravil. Před námi všemi leží další nelehký úkol – do nově rekonstruovaných prostor vdechnout život a památníku dát důstojnou roli, která mu právem náleží.

Václav KLAUS:

Jsem rád, že se dnešním dnem památník opětovně otevírá a že bude vůbec poprvé ve své historii sloužit veřejnosti. To je obrovská věc. Přeji proto všem, kteří stáli u zrodu myšlenky nové etapy památníku, aby se jejich záměr naplnil, a hlavně přeji návštěvníkům, aby sem přicházeli, aby zde nacházeli poznání a hlavně aby zde získávali respekt k našim dějinám.

První z nich s názvem Hradní fotoarchiv představuje autentické fotografie z patnácti let prezidentování T. G. M. „Do budoucna chystáme řadu dalších výstav. Zmínil bych jednu pro příští rok, která se věnuje 60. letům a bude propojena s výstavou Beatles v Českém muzeu hudby. Chystáme také výstavu o architektu Janu Zázvorkovi, který památník projektoval,“ přiblížil další plány Marek Janek z oddělení novodobých českých dějin Národního muzea.

Současně s otevřením památníku bude zahájena také druhá výstava v jeho útrobách – stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti. „Vybrali jsme pět základních okamžiků našich dějin, kdy docházelo k proměně státnosti a ideového pojetí státu,“ vysvětlil Marek Junek. V expozici jsou zařazeny například poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spojené s Janem Palachem nebo šachové figurky, které ve vězení vyrobil z chleba Milan Šimečka.

Otevřením památníku práce na Vítkově ale neutichne. Během příštího roku se chce muzeum pustit do rekonstrukce jezdecké sochy Jana Žižky a také Hrobu Neznámého vojína. V Den vítězství 8. května do něho budou uloženy ostatky padlého v bitvě u Zborova spolu s ostatky neznámého bojovníka z bitvy na Dukle v roce 1944.

Michal Lukeš o historii památníku: "Památník byl postaven jako legionářský památník národního osvobození oslavující československou státnost a slavnostně měl být otevřen u příležitosti 20. výročí vzniku republiky, k čemuž kvůli mnichovským událostem nikdy nedošlo. Jeho prvním využitím tak bylo skladiště wehrmachtu. V roce 1945 začala být hledána jeho nová identita a bylo rozhodnuto o vybudování přístavby, která měla připomínat druhý československý odboj. Otevřena však už byla jako Síň Rudé armády. Po roce 1948 se legie staly nežádoucí součástí našich dějin, a proto po roce 1951 začali být v památníku pohřbíváni významní představitelé komunistické strany a o dva roky později v něm bylo zřízeno Mauzoleum Klementa Gottwalda, jehož tělo zde bylo vystaveno až do roku 1962.

Do roku 1989 potom památník sloužil jako pohřebiště představitelů režimu a pomalu chátral a upadal do zapomnění. Situace se příliš nezlepšila ani po roce 1989. Z památníku sice byli odvozeni všichni pohřbení, ale hledalo se pro něj dlouho konkrétní využití, včetně několika nepříliš vhodných komerčních aktivit. V roce 2001 pak byl Národní památník na Vítkově svěřen vládou ČR do správy Národního muzea s nelehkým úkolem památník rehabilitovat a revitalizovat."