Květa Fialová - usměvavá víla, kterou život nešetří

Praha - Jejím krédem je nežehrat na osud a vše přijímat s pokorou a s otevřenou náručí, i trápení a překážky, protože to člověka posiluje. Herečka Květa Fialová miluje zvířata, rostliny, cestování, čarodějnice, ale též stáří, které ji podle jejích slov osvobozuje. Celý život si uchovává jemný smysl pro ironii a nadsázku. Představitelka desítek filmových a divadelních rolí se narodila první zářiový den roku 1929.

„Život si představuji jako vlnu na moři, na kterou si lehnu a jen tak se nechávám unášet,“ tvrdí Fialová. V roce 2009 ji potkala ztráta manžela, režiséra Pavla Háši, s nímž prožila půlstoletí a na jehož pohřeb ji lékaři nepustili kvůli nemocnému srdci.

Herečka je proslulá pozitivním přístupem k životu a drží se hesla: ať jsou všichni lidé šťastni! Smrti se nebojí a vrásky a šediny si pochvaluje. „Na kosmetiku nechodím…o plastice bych přemýšlela, jen kdybych měla na obličeji nějakou hrůzu a děsila bych lidi,“ píše Fialová v autobiografické knize s podtitulem „..čím hůře, tím lépe..“ Ani v kostele prý neprosí, jen děkuje. Ač křtěná evangelička, má svou víru, ovlivněnou buddhismem, který vyznávala její maminka.

Pod vlivem války

Květa Fialová se narodila 1. září 1929 na Slovensku v obci Veĺké Dravce. Umělecké vlohy i pozitivní přístup k životu zdědila po mamince, která vystudovala uměleckou školu a která již během studií musela podstoupit amputaci nohy. Tatínek byl ruský legionář a jako voják se choval i doma. Květin vztah k mužům ale nejvíce poznamenala událost z konce války, kdy ji s revolverem u hlavy znásilnili Rusové. V šestnácti letech odešla do Českého Těšína za svým snem - divadlem.

V září 1946 začala studovat brněnskou konzervatoř (pozdější JAMU), po jejímž absolvování v roce 1950 odešla do Opavy a pak do Českých Budějovic. Tam se v jedenadvaceti letech provdala za dramaturga Jiřího Joska, od něhož ale záhy odešla. Když je úřady odmítly rozvést, raději se nastěhovala do staré márnice. „Za čas jsem opět zašla k soudu a když jsem sdělila, kde bydlím, rozvedli nás nato šup,“ vzpomněla Fialová.

ABC věrná od roku 1959

V roce 1958 získala angažmá u Jana Wericha v pražském divadle ABC, jemuž zůstala věrná dodnes (v současnosti tam působí jako stálý host). V Divadle ABC ztvárnila řadu rolí zejména ve hrách komediálních a konverzačních (mj. Vajíčko, Charleyova teta, Don Juan, Tak málo, Postarej se o Amálku) a přes stovku repríz odehrála v Jezinkách bezinkách. Stále hostuje i v jiných divadlech a odehrála stovky zájezdových představení.

Před kamerou debutovala v roce 1949 a od té doby natočila několik desítek filmů, televizních inscenací i seriálů. K těm nejznámějším patří kromě snímku Limonádový Joe aneb Koňská opera například Fantom Morrisvillu, Adéla ještě nevečeřela, Partie krásného dragouna, Povídky malostranské, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Slaměný klobouk, seriál Hříšní lidé města pražského či inscenace Záhadná paní Savageová, kterou režíroval její druhý manžel Pavel Háša.

Volnost čarodějnic jako inspirace

K velkým láskám Květy Fialové patří cestování, hlavně do zemí orientálních. Z cest si vozí nejrůznější amulety, které pak nosí, ve větším množství, při sobě. Také její byt je plný talismanů, knih, obrazů a čarodějnic, které sbírá od dětství a na nichž obdivuje jejich svobodu. „Je strašné, když ženská řekne, já se celý život obětovala… Proto se mi líbí čarodějnice, ta svoboda - sednout na koště a letět jako orel,“ říká. S Hášou, s nímž má dceru Zuzanu, prožila Fialová 50 let šťastného manželství. Vzájemně se totiž „nerušili“, jak říká Fialová, a „nedělali si z lásky pouta“, jak doporučuje její celoživotní guru, libanonský spisovatel Chalíl Džibrán.

Vydáno pod