Recenze: Milionář z chatrče - Osudová trefa do černého

Mladík se stává průvodcem životem a prostředím těch nejchudších obyvatel indické metropole Mumbai, známé u nás jako Bombaj. A není to pěkný pohled pro jeho syrovou autenticitu, kde pasáže hrané a takzvaně dokumentární splývají do organického celku.

Prostředí chudých plechových chatrčí periferie, obsypávajících v nekonečných počtech obrovité mrakodrapy 14 miliónového města, je malým velkým světem pro sebe, ze kterého nelze uniknout. Uvnitř lidský kvas všech věkových skupin v dusivě úzkých uličkách mezi kvílejícími dopravními prostředky a nekonečná mračna dětí, které se brodí jako hejna much skrze všudypřítomné odpadky, zdvihající se místy až do úrovně falešných mrakodrapů.    

V takovém mumraji je všechno možné. Přijít o rodiče během pouliční náboženské bitky, zaplést se s kriminálníky a skončit špatně. To je osud většiny z dětí bez budoucnosti a beze jména. Tyto filmové záběry, tvořící podtext celého příběhu, jsou známé z řady dokumentárních záběrů. V tomto případě zasahují s dravou naléhavostí hlavně proto, že namísto bezejmenných lidských obětí sledujeme konkrétní trojici lidí, která jména má - bratři Džamal a Samil a dívka Latika. Tato osudová hra je drsným zrcadlem beznadějného života, kde chybný krok po způsobu špatné odpovědi v soutěži může znamenat pád a konec.   

Křehkost nechráněných dětských životů a parazitní možnost jejich manipulace dospělými v životě na odpadcích působí v tomto filmu děsivě. Je to v dnešním světě možné? A proč to tak je?

Osudově pozitivní

Důležitým motivem filmu je otázka, zda lze změnit svůj osud anebo je všechno osudem již naplánováno předem. Scénář Simona Beaufoye je adaptací románu Q&A (Question and Answers - Otázky a odpovědi) Vikase Swarupa, který místy připomíná styl vyprávění klasika světové literatury Charlese Dickense, jmenovitě román sirotka Olivera Twista. Našlo by se několik styčných bodů mezi hrdinou filmu Džamalem Malikem a literárním hrdinou 19. stol. v jejich hledání svobody a ztracené lásky. Nejvýrazněji vystává v tomto srovnání postava filmového Mamana či knižního Fagina, který v úloze samozvaného otce a manipulátora zneužívá opuštěné děti pro drobné krádeže a žebrotu. Děj filmu je příběhem s předvídatelným koncem, k němuž jsme ale vedeni řadou překvapujících zvratů, gradujících napětí od začátku do konce.

Film nám ukazuje, že osud změnit nelze, což v případě dobrého konce může být osudově pozitivní. Strašný život připravuje Džamala na milionářskou hru, ve které by jinak nemohl zvítězit. Ve finálních odpovědích proto hrdina instinktivně odpovídá správně navzdory lstivým úkladům moderátora soutěže i krutým policistům, snažícím se z něj mučením vymlátit domnělý podvod…a trefuje se do černého!

Hollywood nebo Bollywood?

V reakcích na tento film je velmi často skloňován fenomén bollywoodské kinematografie. Bollywood je vlastně indickou obdobou Hollywoodu, vsazeném do typicky indického prostředí. Vyznačuje se romanticky pohádkovým obsahem a výraznou obrazovou stylizací s řadou mužných herců a krásných hereček i velkolepých tanečních scén v barvami hýřících kostýmech. Málokdo ví, že Indie má největší a nejnavštěvovanější počet kin na světě. Možná dílem proto, že jsou to pro většinu návštěvníků jediné klimatizované prostory.

Milionář z chatrče ale není naštěstí filmem bollywoodským ani hollywoodským. Jeho děj je jednoduchý a přesto velmi pečlivě sladěný. Scéna skvělého Džamalova vítězství za asistence jeho znovunalezené lásky z dětství v podobě krásné dívky Laticy by působila nesnesitelně kýčovitě. Ve filmu je ale tento okamžik prolnut s koncem Džamalova zločinného bratra Salima, obětujícího pro jejich štěstí i vlastní minulé hříchy svůj život.

Anglický režisér indických herců v americké soutěži

Na filmu Milionář z chatrče je strhující rafinovaná směs vlivů, dráždících naše smysly po způsobu orientálních indických koření, které ale s oblibou používáme i v naší západní kuchyni. Její hlavní složkou jsou indičtí herci, působící neuvěřitelně autenticky - navíc v prostředí sobě vlastním. Při pohledu na ně člověku trne, protože nevnímá postavy, ale živé lidi v krutých situacích. Dev Patel v hlavní roli je hodný, pravdomluvný a neústupný, jeho bratr v podání Madhura Mittala zase zločinně bezohledný, přitom s lidským nitrem, překrásná Freida Pinto indického původu strčila svým výkonem do kapsy většinu současných hollywoodských slečen jako křehká a zranitelná Latica. Výčet skvělých a zcela neznámých herců naprosto pevně vyjadřujících své postavy je zkrátka bez konce.

Vše působí naprosto sladěně, vyváženě a proto harmonicky, čemuž jistě v nemalé míře přispěl anglický režisér Danny Boyle. Jeho evropské vidění dodalo tématu víceznačnou hloubku, která povyšuje banální příběh o lásce do filmové eseje o odvrácené straně naší západní civilizace, která nebere ve své honbě za ziskem ohledy na možné důsledky v životě jednotlivce. A to až do míry, kdy odpadky a člověk v jedno splývají. Tento kontrast vyvstává o to výrazněji v prostředí Bombaje, kde se tradiční chudoba a západní investované bohatství střetávají v nejabsurdnějších kombinacích. Atmosféře orientálního obsahu v evropském způsobu vidění přispívá dynamický hudební doprovod, kde se styly indické a západní mísí v úderném mixu.

Malý Milionář z chatrče získal 8 velkých cen americké filmové akademie Oscar včetně sošky za nejlepší film, režii, scénář, kameru a střih. A po jeho shlédnutí nezbývá než dodat, že zaslouženě.

Celkové hodnocení: 90 %