Praha - Kupte si na památku rozkvetlou kimčongilii za šest dolarů a zas někdy přijeďte. Rádi vás provedeme naším skanzenem, ale držte se průvodce za podolek. Nikdy totiž nevíte, na co můžete mimo cestu šlápnout nebo co může šlápnout na vás. Může se zdát, že nemáme snad žádné mimické svaly, ale není to tak. Jsme na povel spontánní a šťastní a moc nás zajímá, jak se vám líbí počasí v Pchjongjangu. A viděli jste už v našem muzeu oddělení americké agrese?
Vítejte v KLDR, zemi omezených možností!
Účastníci zájezdu ve skanzenu mohl by znít podtitul dokumentu Lindy Jablonské, která se přidružila k šestidennímu zájezdu jedné české cestovní kanceláře do Severní Koreje. Do jedné z posledních zemí, kde komunistický experiment ještě neskončil.
Jablonská do lidově demokratické republiky nejela s cílem dělat revoluci. Moc dobře si ona i ostatní účastníci zájezdu uvědomovali, že překročení čáry pravidel by odnesli především jejich korejští průvodci (pan „čé“, pan „ó“ a paní Kim). Ti za šest dní do vlaku směr Západ nasednout nemůžou.
Až do konce Jablonská navíc netušila, jestli jí celníci natočený film neztopí. Do KLDR nemají totiž turisté povoleno brát si videokamery (ani mobily nebo GPS). Tentokrát ale Korejci přimhouřili oko. Jak je to možné, se nemá cenu ptát. Prostě proto. „Čím víc turistů přijede do Pchjongjangu, tím víc si budeme rozumět,“ vysvětlila účastníkům zájezdu paní Kim.
Účastníci zájezdu v říši divů a před zrcadlem
Režisérka se ještě v Praze rozhodla, že hlavním tématem filmu bude pohled turistů na iluzi, na „unikátní zoologickou zahradu“, jejíž prohlídku jim Severokorejci přichystali. Dokument začíná na letišti před cestou do KLDR a končí odjezdem z Pchjongjangu. Jablonská jen snímá reakce účastníků zájezdu, netříští je komentáři historiků nebo politologů, a výsledný dojem z filmu je opravdu silný. To, co vidíte, je tragikomické. A fascinující ve své absurdnosti. Tak nějak zmateně se musela cítit Alenka, když spadla do králičí nory.
Důvody těch, kteří se zájezdu zúčastnili, byly různé: touha po dobrodružství, nostalgické vzpomínky, ze kterých se lze bezpečně vrátit, nebo zvědavost, jak by to bylo, kdyby. Nejvíc konfrontace se severokorejským světem zasáhne – nebo své pocity rozhodně projevuje nejotevřeněji – jediného cizince. Zhruba pětatřicetiletého Francouze, který se přiženil do Česka. Prozrazuje, že byl v mládí zapálený pro komunistické ideály, a střet s jejich uplatněním v praxi je pro něho opravdu silné kafe.
Jedna ruka netleská
Itinerář šestidenní „retro-sci-fi“ cesty je perfektně připravený. Při „volném“ rozchodu ve městě chodí všichni „obyčejní“ Korejci po jiném chodníku než turisté. V hotelu, kde autobus zastaví na oběd, má náhodou zrovna pěvecký sbor zkoušku oslavných písní na Kim Ir-sena. V poloprázdné studovně národní knihovny posedává opět náhodně hlouček studentů, z nichž každý se zrovna naučil jednu otázku v angličtině. Jak se vám líbí počasí v Pchjongjangu?
- Třeba nějakou o Kim Ir-senovi? zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/702/70180.jpg
- Severokorejská D1 ve špičce… zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/702/70184.jpg
- A ještě snímeček na památku… Sýýýr… zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/702/70186.jpg
Většina účastníků zájezdu je na začátku cesty rozhodnuta nenechat se do sugestivního divadla, o kterém tuší, že je čeká, zatáhnout. I během pobytu si uvědomují, že se stali součástí „atrakce“, a vzbuzuje to v nich rozpaky a pocit, že se prohřešují proti nějaké vyšší morální zodpovědnosti, koneckonců i své vlastní. Ale když jejich průvodci jsou tak milí. Nakonec se většina turistů pokloní soše Kim Ir-sena v nadnadživotní velikosti, aby neurazili. A při večírku na rozloučenou si se svými hostiteli zazpívají internacionálu. Na oplátku pak paní Kim spustí „západní“ popěvek mezinárodní družby: Když máš radost, zatleskej…
Vítejte v KLDR! – námět a režie: Linda Jablonská; premiéra: 26. února; rozhovor s Lindou Jablonskou