Vyznání Pavla Nováka doznělo

Přerov - Dnes v dopoledních hodinách podlehl v přerovské nemocnici rakovině zpěvák, skladatel a hudebník Pavel Novák. Byl jednou z nejvýraznějších postav české populární hudby, především v šedesátých letech a počátkem sedmdesátých. Posluchače si získal písněmi Pihovatá dívka, Vyznání nebo Jdou panenky trávou. Koncertoval nejen pro dospělé, ale jako vystudovaný učitel se věnoval i výchovným pořadům pro děti. Za svůj život složil více než sedm set písniček a napsal přes dva tisíce textů. Zavzpomínat na ně i jejich interpreta mohou diváci ČT1 zítra v 10:30 v pořadu Kam zmizel ten starý song.

Souboj se zákeřnou chorobou Novák do poslední chvíle nevzdával. „Dokud mu to nemoc úplně neznemožnila, úžasně se s ní pral,“ říká hudební publicista Jiří Černý. Pavel Novák podle něho patřil k těm, kterým se podařilo propojit rockovou hudbu se středním proudem. „Vedle Petra Nováka a Petra Ulricha byl v 60. letech jednou ze zakladatelských postav českého bigbítu,“ uvedl Černý.

Hudba provázela život Pavla Nováka víc než čtyřicet let

Pavel Novák se narodil v roce 1944 v Přerově. Po gymnáziu vystudoval na Přírodovědecké fakultě v Olomouci obor biologie a tělesná výchova. Mnohem více ho ale zajímala hudba. Zpívat začal v roce 1961 s jazzovým Dixilandem Přerov, s ním také pořídil první rozhlasovou nahrávku.

Byl jedním ze zakladatelů skupiny Synkopy (1964). Píseň Vyznání, kterou se skupinou natočil, překonala v rozhlasové Houpačce všechny dosavadní rekordy. Řadu hitů natočil také s vlastní skupinou Vox (založena 1967), například Asi, Chodím nebo Viktoria. Po desetiletém společném působení se obklopil mladými hudebníky a z Voxu odešel k jiné vlastní kapele Proto. Od počátku 90. let se věnoval hraní a zpívání s vlastní skupinou Family, koncertoval často pro děti.

Za více než čtyřicetileté působení na domácí hudební scéně natáčel Pavel Novák s mnoha špičkovými orchestry, například Tanečním orchestrem Československého rozhlasu. Koncertoval i za hranicemi - v Německu, Francii, Polsku, dokonce v Americe. Nevěnoval se jen hudbě, je také autorem několika knih, například Jak jsem zpíval klokanům nebo Pohádky i nepohádky.