Recenze: Občan Havel

Jen skutečná osobnost, jakou byl Pavel Koutecký a jakou zřejmě je Miroslav Janek, dokáže odolat pokušení pomocí filmařského jazyka nevstupovat a nekomentovat děj. Jak snadné je střihem nebo řazením záběrů přidat trochu nadhledu, ironie, docílit zesměšnění nebo tolik vděčného dojetí! Je velikou devizou tohoto filmu, že se jeho tvůrci (a nemyslím jen oba režiséry) dokázali těmto svodům ubránit a že jich při takovém materiálu nemohlo být málo. Ivan Adamovič ve své recenzi v časopisu TIME IN píše: „Kouteckého snímek se podobá spíše přátelské službě než hledání nového.“ S tím lze souhlasit, pokud by to ovšem pisatel nemyslel jako výtku. Mně naopak připadá, že Kouteckého služba filmem je hodna obdivu.

A jsme u obsahu. Ano je pravdou, že nedochází k nějakému skandálnímu odhalení, že nás režisér nenechává nahlédnout pod pokličku soukromých záležitostí, že neodkrývá žádná tabu, ale pokorným, trpělivým sběrem událostí, které jsou nahlíženy přes Václava Havla, podává velmi pravdivou výpověď o naší společnosti. A v tom je obsaženo to nové, i když popravdě řečeno nic povznášejícího to není. Pozorného diváka nutně na konci přepadne lítostivý smutek. Smutek z toho, že jsme potenciálu Václava Havla dostatečně a beze zbytku nevyužili, smutek z promarněných šancí, které nám tato osobnost, byť místy neohrabaně a někdy nedůsledně nabízela a svou morální zralostí zaštiťovala. Smutek z naší nezralosti a slabého vědomí souvislostí. Občan Havel není film o bývalém prezidentovi, je to film o nás, o společnosti, která kdysi měla takového prezidenta. Film minimálních efektů a velkého přesahu – tak, jak má dobrý film být.

Občan Havel: režie – Pavel Koutecký/Miroslav Janek, kamera – Stano Slušný, střih – Tonička Janková, dramaturgie – Hana Jemelíková, odborný poradce – Vladimír Hanzel, produkce – Jarmila Poláková, koproducenti – Pavel Strnad, Michael Wolkowitz, Jan Krása, David Dušek.

Film vstoupí do distribuce českých kin 31. ledna 2008.