Japonolog Antonín Líman je nejlepším překladatelem

Praha - Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší překlad minulého roku dnes dostal japanolog Antonín Líman. Porota nominovaná Obcí překladatelů mu ji udělila za překlad dvou novel Masudžiho Ibuseho vydaných ve svazku s názvem Na vlnách. Překladatel a znalec japonské kultury Líman se o Ibuseho a jeho tvorbu zajímá dlouhá léta, v angličtině o něm vydal řadu esejů a obsáhlý životopis, znal se s ním i osobně. Knihu Na vlnách loni česky vydala Paseka.

Šestasedmdesátiletý Líman projevil podle poroty jako překladatel neobyčejný cit pro jazyk obou próz, brilantně vystihl stylistické polohy vyvěrající z různých kořenů Ibuseho literárního jazyka a navíc překlady doplnil zasvěceným doslovem a upřesňujícími poznámkami.

„Z ocenění mám velkou radost, protože jsem se na obou knihách hodně nadřel. Ibuse je jeden ze čtyř největších japonských spisovatelů 20. století. Pokud bych ho měl srovnat s nějakým českým autorem, tak by to byl Bohumil Hrabal. Oba mají hodně společného, měli rádi obyčejné prosté lidi a oba dovedou kouzelně 'pábit'. Měl jsem velké štěstí, že jsem se při své první cestě do Japonska, v roce 1966 s Ibusem seznámil. Přes povídání o rybách jsme se spřátelili a pak se vždy, při mých dalších návštěvách, setkávali. S mým prvním překladem mi moc pomohl, protože bylo nutné mnoho věcí vysvětlit, jako např. detaily brnění, které je úplně jiné než brnění našich rytířů a podobně,“ uvedl překladatel v rozhovoru v pořadu Před polednem.

Jeden z nejvýznamnějších představitelů moderní japonské prózy Masudži Ibuse (1898 až 1993) si vytvořil strohý a hutný básnivý styl a získal si pověst mistra vypouštění zbytečných slov. Věcný, předsudky nezatížený přístup k lidskému počínání, pokus nalézt nebo naznačit ospravedlnění prohřešku, schopnost předejít vyhrocení konfliktu humorem a jemnou ironií, vlídnost skrytá za přísným slovem a gestem charakterizují spisovatele jako pravého humanistu. To platí i pro dvě novely zařazené do svazku Na vlnách.

Antonín Líman:

„Největší bolest překladatele, ale i autora je, vypustit text z ruky, nechat ho už žít vlastním životem. Stále je co zdokonalovat.“

První z nich, Vlnění válečných let, je zasazena do 12. století, kdy se chýlil ke konci mocenský spor mezi dvěma silnými rody Tairů a Minamotů, a je koncipována jako fiktivní deník mladého šlechtice. Druhá, Příběh trosečníka Johna Mandžiróa, se odehrává v 19. století a jejím hrdinou je čtrnáctiletý chlapec, jenž prožije při svém prvním vyplutí na moře spolu se čtyřmi zkušenými rybáři trosečnické drama.

Cenu Josefa Jungmanna Obec překladatelů udělila posedmnácté. Porota ve složení Zdeněk Beran, Jarmila Emmerová, Dagmar Hartlová, Drahoslava Janderová a Božena Koseková letos vybírala z více než 60 nominovaných titulů. V užší nominaci pak byli kromě Límana ještě Tomáš Dimter, Dana Hábová, Miroslav Jindra, Dušan Karpatský, Jana Mertinová a Erich Sojka.

„Měl jsem to štěstí, že jsem před časem obdržel cenu Mladé fronty za nejlepší knihu roku. Byly to eseje o japonské kultuře. Tím pádem už byly oceněny obě moje činnosti, psaní úvah a esejí a pak překlady,“ uzavírá oceněný Antonín Líman.

Vydáno pod