Praha - Vlasta Chramostová se narodila 17. listopadu 1926 a říká, že prožila tři životy - herecký, disidentský a život návratů. Herecký trval do jejích 44 let, disidentský dalších 20 roků. Po srpnu 1968, kdy dokončovala film Spalovač mrtvol, jí bylo postupně zakázáno vystupovat ve filmu, v divadle i v televizi. Státní bezpečnost pak v roce 1979 zakázala i bytové divadlo, ke kterému se uchýlila. Po roce 1989 se na filmovou i divadlení scénu úspěšně vrátila. Legendární Spalovač mrtvol byl posledním i pro jejího manžela, kameramana Stanislava Milotu, se kterým se pak v době normalizace živili například výrobou lamp ze sklárenských zbytků na chalupě v severních Čechách. Milota se vinou nemoci očí po listopadu 1989 k práci kameramana vrátit nemohl.
Vlasta Chramostová: Ten, kdo vyhrává, je čas
„Byli jsme vždy v centru dění, 50 let bydlíme za muzeem (Národním), když se dají v Čechách dějiny na pochod, bouchají u nás do dveří,“ říká herečka. 21. srpna 1968 vyrazila jako asistentka svého muže do pražských ulic a pořídili hodiny materiálu, který se následně snažili dostat za hranice. „Točily spousty lidí, naší jedinou starostí bylo, aby se materiál dostal do světa, nepřemýšleli jsme obchodně. Materiály šly ven, v laboratořích tehdy byli skvělí lidé. Desítky kameramanů točily nezištně, byl jsem šťastný, že jsem mezi nimi,“ vzpomíná Milota.
„Byla to chvíle, kdy člověk může milovat své spoluobčany; říkám tomu hvězdná chvíle,“ vyjadřuje se o době mezi jarem a srpnem 1968 Chramostová. „Ten týden pro mne byl jediným, kdy skutečně neexistovala cenzura, lidé měli odpovědnost, skvěle to fungovalo, i když nebyla vláda,“ dodává o dnech následujících po příchodu vojsk. Celý národ tehdy podle ní prokázal, že tíhne ke svobodě. Je znepokojena tím, jak národ na tuto důležitou událost postupně zapomíná, viní z toho rodiče mladé generace, pedagogy i sdělovací prostředky.
„Ve 38 letech jsem musel přestat dělat to, co mě strašně bavilo, po roce 1989 už mi ujel vlak,“ říká Milota. „Jsme alergičtí na vzpomínání nepamětníků,“ vyjadřuje svůj názor. Zdůrazňuje také, že dnešní situace v Gruzii je podle něj podstatně horší než v Československu před 40 lety a obhajování Rusů považuje za nemorální.
Chramostová získala letos Zvláštní cenu kolegia Thálie a vystupuje například v nastudování Havlovy hry Odcházení režisérem Davidem Radokem v pražském Divadle Archa. Chystá také druhý díl svých pamětí, které se u čtenářů setkaly s velkým úspěchem. Když je tázána na recept na 50 let spokojeného soužití se Stanislavem Milotou, odpovídá: „Pořád nás všechno zajímá.“