Recenze: René - míjení člověka (s nezájmem o vše) s člověkem (se zájmem o vše)

Helena Třeštíková patří mezi naše přední dokumentaristky a to nejen díky svému projektu "Manželské etudy po 20 letech", který je aktuálně reprízován na obrazovce České televize. Koncept časosběrného sledování osudů vybraného jedince uplatňuje i ve svém projektu René, kde se po dobu 20 let (cca 1988-2008) zaměřila na osudy sociálně problémového člověka s ambicí zaujmout i na filmovém plátně.

Dokument o příběhu jedince za hranicí zákona, trávícího většinu svého života za mřížemi, je bezpochyby dostatečně atraktivním i pro širší diváckou obec, výsledek přesto působí rozpačitě. Autorka sleduje Reného v nenaplněném očekávání životního vývoje nebo změny, což vyvolává dojem nudně monotónní negativity, která se postupem času a s mediálním zájmem o Reného mění na úroveň přiživované image. S výjimkou problematického dětství není příliš pochopitelné, proč se hrdina filmu tolik snaží být zase v kriminále, zdali díky své několikrát zdůrazňované nechuti pracovat anebo uvědomění, že je proto výjimečným a slavným, o čemž svědčí i zájem dokumentaristky.

Tuto situaci nám v parodické podobě připomíná režisér Oliver Stone ve filmu Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), kdy hlavními postavami je dvojice sériových vrahů, povýšených zájmem médií o extremismus na úroveň mediálních hrdinů. To samozřejmě není případ Reného, který je tragikomicky souzen za drobné prohřešky na nesmyslně dlouhou dobu věznění. Namísto vzteku vůči zlotřilému státnímu aparátu se ale divácky bohužel  nedostavuje ani soucit s obětí systému, spíše nuda z „čekání na Godota“.

Autorské očekávání Reného pomyslné cesty připomíná několik scén, kdy je snímán v prostředí železniční stanice, což je motiv, který se v dokumentu několikrát opakuje. Hlavním dějinným rámcem vytváří dokumentární vložky složení slibu našich prezidentů od roku 1989 až do současnosti, které hrdina příběhu sleduje prostřednictvím vězeňské televize. Přestože zde Třeštíková klade tvůrčím způsobem do konfrontace dějiny „velké“ s „malým“ osudem společenského vyděděnce, k zamýšlené interakci nedochází podobně jako s dodaným motivem cesty.

René

Režie: Helena Třeštíková

ČR, 85 minut

René působí neprůstřelně negativně od začátku do konce a statečně odolává jakýmkoliv provokacím ke změně ze strany dokumentaristky. Tento stav lze také označit za téma, i když trochu nudné, srovnáme-li ho s některými díly Manželských etud s často neuvěřitelnými proměnami sledovaných postav. Výsledný dojem z filmu působí jako míjení mezi člověkem s nezájmem o vše s člověkem se zájmem o vše, míjení, které se bohužel nepodařilo proměnit v opravdové setkání.

Celkové hodnocení: 60 %

René Plášil
Zdroj: ČT24