Praha - „Vědoucí veselí je branou k věčnému.“ Tímto Heideggerovým citátem se loučí rodina, přátelé, studenti i kolegové s Mojmírem Horynou. Historik umění a největší evropský znalec Santiniho, profesor Ústavu dějin umění Filozofické fakulty Karlovy univerzity zemřel náhle minulý týden po krátké nemoci ve věku 65 let. Poslední rozloučení s Mojmírem Horynou proběhne v kostele sv. Jiljí na pražském Starém Městě dnes od 11 hodin.
Sbohem, pane profesore
Mojmír Horyna se narodil 23. března 1945 v Praze. Vystudoval dějiny umění na pražské Karlově univerzitě a také ve Štýrském Hradci. Láskou a hlavním badatelským zájmem Mojmíra Horyny se stalo umění českého baroka. Vedle velkého počtu vesměs objevných, myšlenkově originálních a inspirujících vědeckých statí a článků i knižních publikací je autorem vynikajících monografií nejvýznamnějších českých barokních tvůrců, otce a syna Dientzenhoferů a Jana Blažeje Santiniho.
Jan Royt
„Univerzita Karlova ztrácí v osobnosti profesora Mojmíra Horyny skvělého vědce a fascinujícího učitele. Člověka, který nikdy nic nevzdal a všechno, co dělal, dělal rád.“
Zajímal se také o architekturu 19. století, architektonický vývoj Prahy a ochranu kulturních památek. Už v době studií se Horyna také účastnil tajných filozofických seminářů profesora Jana Patočky a hluboký zájem o německou a francouzskou filozofii uplatnil i ve svých textech o architektuře. V letech 1969—1970 pracoval v Národní galerii, následující rok strávil ve Středisku památkové péče v Pardubicích, od roku 1972 pracoval v ateliéru stavebně-historického průzkumu Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze, kde v rámci svých odborných úkolů zpracoval řadu stavebně-historických průzkumů.
V roce 1988 se na dva roky vrátil do Národní galerie a mezi lety 1990—2011 přednášel na FF UK v Ústavu pro dějiny umění, který mezi lety 2000—2006 vedl. Od roku 2003 přednášel dějiny barokního umění též na Katolické teologické fakultě, od roku 2006 byl prorektorem UK pro akademické kvalifikace. Byl členem celé řady odborných grémií, např. Vědecké rady UK, Vědecké rady Ministerstva kultury ČR (do roku 2006) nebo Vědecké rady ředitele Národního památkového ústavu.
Mezi studenty byl velmi oblíbený, nezřídka ho označují nejen za vynikajícího pedagoga, ale i okouzlujícího člověka. „Jak slovy popsat takovou osobnost, jakou byl pan profesor Mojmír Horyna. Největší odborník na své téma, který dokázal podat i tu zdánlivě nejméně zajímavou věc tak chytlavě a silně, že celá posluchárna ani nedýchala. A především člověk, který hluboce věřil v sílu umění a který pro něj dokázal nadchnout spoustu mladých lidí,“ vyjadřuje svou osobní vzpomínku doktorandka Kristýna Jirátová z Ústavu dějin umění FF UK.
Mojmír Horyna hojně publikoval studie v odborných časopisech a stal se spoluautorem několika významných souborných knih. Podílel se na řadě výstav o umění českého baroka, především na monumentální výstavě Sláva barokní Čechie v roce 2001, a také na v současnosti probíhající výstavě Karla Škréty.
U příležitosti jeho šedesátých narozenin byla v Mariánské Týnici v roce 2005 odhalena jeho busta od Oldřicha Karbana jako výraz vděčnosti duchovnímu otci rekonstrukce poutního kostela v Mariánské Týnici. „Díky entuziasmu profesora Horyny povstal k nové slávě Santiniho poutní komplex v Mariánské Týnici a byla navrácena původní tvář Santiniho poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou,“ píše profesor Jan Royt v textu parte.
Mojmír Horyna zemřel zcela nečekaně 26. ledna 2011 po krátké nemoci.