Praha – Dokument Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace se vrací do poloviny devadesátých let, kdy se v éře kolosální podvodů rodili první miliardáři, a přitom kupodivu padaly i krásné góly. Snímek Radima Procházky ukazuje na vzestupu a pádu prvoligového mužstva Drnovic zrod novodobého kapitalismu po roce 1989. Pojďme se společně vydat do dob, kdy topné oleje od nafty ještě nerozeznali ani nejvyšší ministerští úředníci a kdy čeští fotbalisté hráli o evropský titul, zvou tvůrci diváky.
Cesta do pravěku ekonomické transformace vede přes Drnovice
90. léta: góly i korupce
Italské slovo catenaccio znamená doslova bariéru nebo závoru. Catenaccio je ale také fotbalový pojem – jde o zarputilý, defenzivní styl hry, který má soupeři znemožnit skórovat. Příběh Drnovického catenaccia je příběhem fotbalového stadionu v malé jihomoravské vísce poblíž Vyškova.
Reportáž I. Němcové a rozhovor s Radimem Procházkou a Vladimírem Benáčkem (zdroj: ČT24)
V polovině devadesátých let minulého století se stal z místního fotbalového svatostánku, jehož světelná rampa zhlížela dokonce na místní kostelík, výmluvný monument jedné éry, která jak rychle začala, tak i skončila. Tehdy se však kolem této tečky na mapě točil fotbalový svět. Venkovský tým v průběhu několika let postoupil do nejvyšší fotbalové soutěže a poté pronikl i do evropských pohárů. A tak svědkem vzestupu obce, v níž kapacita stadionu převyšovala čtyřikrát počet obyvatel, se stal i bundesligový klub z Mnichova.
Vzestup a později pád drnovického fotbalového klubu je typický pro český fotbal, politiku i podnikání 90. let – jsou za ním nejen krásné góly, ale i tajemní sponzoři, korupce či doping.
Zhasnutí nad planetou
Dnes je to vše už jen minulost a stadion připomíná pyramidu zaniklé fotbalové civilizace. Klub nyní válčí v nižších soutěžích, a tak jména fotbalových velikánů Radka Druláka a Karla Brücknera působí jako volání z hlubin pravěku. Mimochodem inspirace filmem Karla Zemana Cesta do pravěku je na snímku patrná. A to nejen v okamžiku, kdy se autor prodírá hustým porostem do Drnovic s pravěkým ještěrem v zádech. „Humor nepoužívám samoúčelně, ale naopak se jím snažím zesílit vážné věci, o kterých film vypráví,“ vysvětluje režisér Radim Procházka.
Poselství snímku nespočívá ale jen v návratu ke kořenům privatizace. Nabízí také prostor k zamyšlení, jak funguje ekonomika v dnešním světě. „Globalizace je něco takového, jako když se zhasne nad celou planetou. Přerozdělují se ohromné sumy, obrovské možnosti a obrovské prostory a možná se na globální úrovni odehrává něco, co film ukázal v malém českém rozměru,“ domnívá se filosof Václav Bělohradský.
Bonusem k dokumentu je devítiminutový snímek Náš první hospodář od režiséra Roberta Sedláčka. Všímá sei jemných historických souvislostí jedné cesty prezidenta Václava Klause za zemědělci do Polabí.
Drnovické catenaccio – v kinech: od 2. září; film vznikl v koprodukci ČT; scénář: Radim Procházka, Petr Fischer, Pavel Klvač; režie: Radim Procházka, kamera: Jakub Halousek.