Washington - První dámou zůstala pro Američany i desítky let poté, co za dramatických okolností opustila Bílý dům. Jacqueline Kennedyová-Onassisová, královna dávno ztraceného Camelotu (tak se v čase vlády JFK říkalo Bílému domu) a celosvětový symbol dokonalé elegance, stylu a grácie, nepřestala fascinovat ani po svém druhém sňatku s řeckým miliardářem Aristotelem Onassisem. Její styl byl jedinečný a hojně napodobovaný: „kastrůlky“ na hlavě, jednoduché šaty bez rukávů, dlouhé bílé rukavice, krátké kabátky s tříčtvrtečními rukávy, perly a velké kulaté brýle - to byla Jackie, matka a manželka, jednou provždy štíhlá, mladá, bohatá a sexy. Dnes ji v lecčems připomíná i současná první dáma Michelle Obamová.
Jackie Kennedyová vešla do dějin pro svůj styl a eleganci
S Jackie vtrhly v 60. letech 20. století do Bílého domu mládí a půvab. Ač byla v roli první dámy pouhé dva roky, toto prostředí hodně proměnila. Do dějin vešla věta prezidenta Kennedyho během jeho oficiální návštěvy ve Francii: „Jsem muž doprovázející Jacqueline Kennedyovou na cestě do Paříže“. Když Kennedyho zavraždili po jejím boku v otevřeném automobilu v Dallasu 22. listopadu 1963, dokázala zachovat klid. Záběry z té chvíle dodnes žijí v paměti Američenů - Jacqueline s hlavou mrtvého manžela v klíně, Jacqueline v šatech potřísněných krví s nepřítomným výrazem přihlíží v letadle přísaze Lyndona Johnsona, který zastoupil zavražděného prezidenta. Šaty si odmítla převléknout se slovy „Chci, aby viděli, co udělali Jackovi.“
Co vlastně svedlo dohromady inteligentní fotoreportérku z dobře situované rodiny, narozenou 28. července 1929 v New Yorku, s mladým a ambiciózním Kennedym? Práce. Pro noviny Washington Times Herald připravovala portréty zajímavých lidí. Jedním z nich byl i mladý válečný hrdina z Massachusetts John Kennedy, s nímž se poprvé setkala na večírku v roce 1952. A rok nato se vzali. Po Kennedyho prezidentském triumfu v roce 1960 se Jacqueline stala nejmladší první dámou země za více než 70 let. Bílý dům proměnila v kulturní stánek, zvala tam umělce a literáty, změnila způsob, jakým o sobě Američané přemýšleli. To ona vymyslela přezdívku Bílého domu, když v rozhovoru s jedním novinářem přirovnala Kennedyho vládu k magickému Camelotu krále Artuše.
Život po Kennedym
Tato aura jí zůstala i v dobách, kdy mnohé zklamala sňatkem s rejdařským magnátem Onassisem a po jeho smrti se stáhla do ústraní k tichému životu knižní editorky v New Yorku. Svůj, pro mnohé šokující, výběr nového manžela vysvětlovala hlavně snahou o zajištění svých dětí. Jejich vztah byl údajně bouřlivý a nejblíže vysvětlení její volby stojí prý citát z jednoho rozhovoru: „Jsou dva druhy žen - ty, které mají rády moc ve světě, a ty, které mají rády moc v posteli.“
Po smrti Onassise se vrátila do New Yorku. Práce v nakladatelství Bantam-Doubleday ji bavila. Mezi knihy, které editovala, patřil například životopis Michaela Jacksona s názvem Moonwalk. Žila v New Yorku na manhattanské Páté avenue a soustředila se na své filantropické zájmy a vášeň pro lov. V té době jí stál po boku nový přítel, obchodník s diamanty Maurice Tempelsmann. Její život ukončila 19. května 1994 rakovina lymfatického systému. Pohřeb, ač soukromý, byl vysílán televizemi do celého světa. Pohřbili ji na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu vedle zesnulého prezidenta Kennedyho.