Praha - Vznik samostatného československého státu v roce 1918 provázely ostré územní spory s Maďary, Němci a Poláky. Československo-polský spor o území Těšínska dokonce začátkem roku 1919 přerostl k tzv. sedmidenní válku, která si vyžádala desítky lidských životů a na dlouho poznamenala vztahy mezi oběma zeměmi. 19. ledna 1919 vydalo československé ministerstvo obrany rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska.
Československo vydalo rozkaz k obsazení Těšínska
Sporné území, s historickou metropolí Těšín, mělo rozlohu 2282 kilometrů čtverečních a žilo tam více než 400 tisíc obyvatel. Více než polovina z nich uvedla při sčítání lidu v roce 1910 jako svůj „obcovací“ jazyk polštinu, čtvrtina lidí se hlásila k češtině a zhruba 17 procent k němčině. Československo opíralo svůj nárok na těšínské území o historické právo a strategické důvody, Polsko zase argumentovalo důvody národnostními.
Po rozpadu Rakouska-Uherska na Těšínsku vznikly český a polský národní výbor. Polský výbor prohlásil Těšínsko za součást Polska a vojensky většinu území obsadil v noci 1. listopadu 1918. Český výbor naopak prohlásil území za součást Československa. Ve snaze alespoň částečně uklidnit situaci se v listopadu 1918 oba výbory dohodly na prozatímním rozdělení Těšínska. Podle dohody velká většina území připadla Polsku, což československá strana vnímala jako dlouhodobě nepřijatelné.
Místo voleb válka
Na konec ledna 1919 Polsko naplánovalo volby, které se v rozporu s dohodou měly konat i v Polskem kontrolované části Těšínska. Polsko zde zároveň rozmístilo své vojenské jednotky.
Pro československé představitele byla tato aktivita nepřijatelná a když Poláci trvali na svém záměru, rozhodla se československá vláda pro vojenský zásah. Ministerstvo obrany nejprve 19. ledna 1919 vydalo rozkaz k vojenskému obsazení Těšínska a o dva dny později Československo vyzvalo Polsko, aby se stáhlo z Těšínska.
Poláci na výzvu nereagovali a tak bylo 23. ledna polskému veliteli Franciszku Latinikovi předáno ultimátum žádající vyklizení oblasti až k řece Bělé do dvou hodin. Po uplynutí ultimáta zahájila československá vojska, kterým velel podplukovník Josef Šnejdárek, obsazování Těšínska.
Československé vojsko postupovalo rychle
Československé vojenské síly, podpořené z východu prapory italských legionářů, měly od počátku převahu - ještě téhož dne bylo obsazeno území od Bohumína až po Karvinou. Druhý den byla zabrána Karviná a všechny doly. Těšín byl obsazen bez boje 27. ledna a Poláci ustoupili za Vislu. Obě vojska se zastavila u Skočova, kde na nátlak západních mocností v noci na 31. ledna československá vojska zastavila bojové akce.
Mezi Československem a Polskem bylo podepsáno příměří a 26. února 1919 se československá vojska stáhla na novou demarkační linii, která byla stanovena na jednáních v Paříži. O rozdělení Těšínska pak bylo definitivně rozhodnuto v červenci 1920. Vytyčení nové hranice bralo v úvahu spíše ekonomické argumenty - důležitá železniční trať zůstala na československém území, stejně jako ostravsko-karvinská uhelná pánev.