San Francisco - S koncem druhé světové války se stále častěji objevovala myšlenka požadující úspěšnější náhradu za meziválečného „ochránce míru" Společnost národů. Jeho nástupcem se stala Organizace spojených národů, jejíž ustavující dokument, Charta OSN, byl přijat v San Franciscu na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání 26. června 1945. Chartu tvoří sto jedenáct článků rozdělených do devatenácti kapitol. Její součástí je i definice statusu Mezinárodního soudního dvora. Dokument vyjadřuje hlavní smysl a úlohu Organizace spojených národů, tedy zajistit světový mír a bezpečnost, rozvíjet mezinárodní vztahy a zajistit rovnováhu. Určuje podmínky členství, zakládá jednotlivé orgány OSN a popisuje jejich pravomoci. Může být změněna dvoutřetinovým souhlasem Valného shromáždění.
OSN přijala svůj ustavující dokument - Chartu OSN
Chartu OSN přijalo všech padesát zakládajících členů (včetně Československa). Podmínkou pro to, aby vstoupila v platnost, bylo její přijetí ze strany Velké Británie, Francie, Sovětského svazu, Spojených států a Číny, tedy pozdějších stálých členů dozorčího orgánu OSN - Rady bezpečnosti. K původním zakládajícím státům se krátce po přijetí připojilo i Polsko.
První zasedání hlavního orgánu OSN, Valného shromáždění (zástupců všech členských států) proběhlo následující rok v Londýně. Zde byl také zrušen předchůdce OSN Společnost Národů.