Penzijní reforma bude bolet, na stole jsou dvě varianty

Praha – Bezděkova komise, která radí ministerstvu financí a ministerstvu práce a sociálních věcí, představila dvě varianty reformy penzí. Více či méně v nich boří dogma, že důchodový systém zajišťuje stát. Návrhy důchodové reformy počítají se snížením pojistného z 28 na 23 procent hrubé mzdy a s polovičním snížením stropu pro odvody. Propad příjmů by kryla jednotná sazba DPH ve výši 19 procent, což by se dotklo cen většiny potravin a služeb. Další peníze si budou muset lidé na své zajištění ve stáří spořit v soukromých fondech. Z dlouhodobého hlediska je podobná reforma nevyhnutelná, protože s tím, jak přibývá důchodců, začínají v systému chybět peníze.

První varianta – povinný fondový pilíř

  • 20 procent z příjmu do státního pilíře
  • 3 procenta na individuální účty

V první variantě Bezděkova komise navrhuje zachovat současný systém, do kterého by se odvádělo 20 procentních bodů z 23procentní sazby pojistného. Vedle něj by ovšem vznikl nový fondový pilíř, do kterého by šly zbývající tři procentní body. Peníze v tomto pilíři by se připisovaly na individuální účty přispěvatelů. Změnu by pocítili pouze lidé, kterým by při zahájení reformy bylo 40 a méně let. Ti starší by se řídili současným penzijním systémem.

Výběr pojistného by v obou pilířích prováděla Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Investiční správu individuálních účtů by prováděly reformované penzijní fondy, investiční společnosti nebo asset manažeři podle výběru pojištěného. Kromě těchto dvou pilířů by existoval ještě pilíř třetí, kam by patřilo životní pojištění a reformované penzijní fondy. Zachovala by se zde současná přímá podpora státu.

Druhá varianta – spíše kosmetické změny

  • 23 procent příjmu do státního pilíře
  • dobrovolně 3 procenta na individuální účty

Ve druhé variantě by do prvního pilíře tvořeného současným systémem šlo všech 23 procent odváděných z hrubé mzdy. Vedle něj by ovšem existoval i druhý pilíř, do kterého by si lidé na individuální účty posílali dobrovolně další tři procenta. Za to by jim stát přispěl stejnou částkou. Druhý pilíř by spravovaly penzijní fondy.

Zatímco první variantu podpořila většina členů komise, druhou preferoval pouze Vít Samek, působící v Českomoravské konfederaci odborových svazů (ČMKOS).

Prostředky, které by si lidé naspořili v obou variantách ve druhém pilíři, by se vyplácely formou doživotních plateb. V případě, že by člověk zemřel ještě před jejich čerpáním, převedly by se na penzijní účty pozůstalých.

„V zásadě o obou variantách lze říci, že výrazně snižují riziko, že se penzijní systém v dohledné době propadne do neudržitelných deficitů. Varianta dva je o něco fiskálně nákladnější než varianta jedna,“ podotkl. Důvodem jsou transformační náklady. U první varianty kulminují lehce nad 1 procentem HDP a pak zase rychle klesají. „Kdežto u varianty dva máme ty náklady permanentní na úrovni 1 nebo 0,9 procenta HDP,“ dodal.

Věk odchodu do penze poroste

Bezděkova komise ve svých plánech počítá také se zvyšování věku, kdy lidé odcházejí na zasloužený odpočinek. U žen by se navíc jeho tempo urychlilo, takže by se u nich do roku 2035 sjednotila věková hranice s muži. V návaznosti na to by se podle komise dalo uvažovat o zavedení zaměstnavatelských penzijních plánů pro riziková nebo zvlášť namáhavá povolání.

Neméně důležité je v plánech komise i snížení stropů pro placení pojistného. V současnosti se platí do výše šestinásobku průměrné měsíční mzdy, komise navrhuje snížení na trojnásobek. Po startu reformy, ke kterému by podle komise mělo dojít v roce 2015, by se také měla zrušit doživotní výplata vdovských a vdoveckých důchodů.

Reforma přichází na poslední chvíli

Penzijní reforma, byť bude bolestivá, je pro Česko nevyhnutelná. „Systém už je neudržitelný mnoho let. To, s čím se teď setkáváme, a to musím říct, že nezávidím Bezděkově komisi, že vlastně musí teď poměrně rychle řešit problém, který kdyby se řešil před nějakými deseti osmi lety, tak se nemuselo sahat k opatřením, která budou bolet víc, než by bolela tenkrát,“ zdůraznil sociolog Petr Matějů.

Pokud by se podle Bezděka důchodový systém nereformoval, vykazoval by v roce 2050 deficit ve výši čtyř procent hrubého domácího produktu (HDP) ročně. Výdaje na důchody by v tu dobu přesahovaly jeho příjmy zhruba o třetinu.

„Je pozdě, ta reforma se měla řešit už dávno, v dobách, kdy jsme na tom byli dobře, kdy jsme měli šestiprocentní ekonomické růsty, minimálně čtyři, pět let jsme zaspali. My jsme poslední, všichni ostatní už začali s důchodovou reformou.“

„Problémem bude to mezidobí mezi tím, než si lidé stačí naspořit a ten nový systém začne fungovat. Nový systém nebude pro ty blízké důchodovému věku, nový systém bude relevantní pro ty dneska 30leté, 35leté,“ doplnil ředitel IES FSV UK Michal Mejstřík. Kdyby se podle něj začalo s reformami dříve, pokryly by mezidobí systému příjmy z privatizace státních podniků a občané by je tak pocítili mnohem méně. Teď bude nezbytné přistoupit ke zvyšování daní.

Náklady na reformu se kromě toho promítnou také do deficitů veřejných financí. „U nás to bude dělat řádově 1,5 možná 1,8 procenta HDP,“ konstatoval Janota. Problém by to mohl být ve chvíli, kdy by Evropská unie tlačila na snižování deficitů směrem k nule. Janota uvedl, že už o této otázce jednal s ministry financí dalších členských zemí, kterých se reforma penzijního systému taktéž týká. Společně se budou snažit prosadit, aby jim Evropská unie tolerovala deficit alespoň ve výši nákladů reformy.

„Důchodová reforma je nutná. Je nutné ji řešit během tohoto volebního období vlády a Poslanecké sněmovny. Další odklad to nesnese.“

Jak je vidět, reforma důchodového systému bude pro českou společnost bolestivá, na druhou stranu nyní jí nahrává politická ochota a fakt, že si její nezbytnost začínají uvědomovat i sami občané.

Vydáno pod