Berlín - Německý ministr hospodářství Rainer Brüderle dnes připustil, že bankroty členských států eurozóny jsou teoreticky možné. Zároveň ujistil Němce, že žádné země nebudou muset za záchranu platit proti své vůli. Jeho slova odrážejí prohlubující se obavy z neschopnosti okrajových zemí eurozóny platit dluhy a strach Němců z toho, že je budou muset platit oni. Pomoc Řecku a Irsku rozštěpila německé veřejné mínění ve dví. Podle průzkumu pro Focus magazine pomoc schvaluje 48 procent populace, 47 je proti.
Německo: Raději bankrot černých ovcí unie, než trvalý sponzoring
Rok 2010 znamená pro eurozónu balancování na pokraji dluhové pasti. Nejprve přiklepla společně s Mezinárodním měnovým fondem 110miliardovou pomoc Řecku, v zápětí musela podat pomocnou ruku v podobě 85miliardového úvěru také Irsku. A otazníky visí i nad hospodářskou situací dalších zemí. Mluví se o sanaci Portugalska, Španělska a možná i Belgie. Dočasný záchranný fond EU, do kterého v létě země eurozóny nalily 750 miliard eur, by přitom na záchranu druhého jmenovaného zřejmě nestačil. A tak se diskutuje o tom, co čeká eurozónu dál.
Největší náklady na záchranu černých ovcí eurozóny nese Německo. Právě ono je ekonomicky nejsilnější a největší zemí otřásající se měnové unie. Brüderle proto dnes zdůraznil, že dohody o pomoci vyžadují jednomyslnost a nemohou být prosazeny proti vůli Německa. „Naši daňoví poplatníci nestráví všechno,“ varoval ministr v narážce na pocit Němců, že se stali pokladníkem problematických partnerů.
Brüderle rovněž upozornil, že žádný nástroj úvěrové pomoci se nesmí stát mechanismem pro transfery, protože je jen prostředkem k získání času na nápravu ekonomických problémů. Po vytvoření mechanismu fiskálních transferů přitom volá řada ekonomů. Jeho neexistence eurozóně podle nich od začátku bolestivě svazuje ruce. „Je pravda, že velké stabilní státy, které mají přijmout roli věřitelů, z toho nejsou právě nadšené. Jenomže do budoucna to bez toho nepůjde,“ upozornil hlavní ekonom ING Group Mark Cliffe.
Peníze daňových poplatníků možná zachrání investoři
Německá kancléřka Angela Merkelová s pomocí Řecku dlouho váhala, což pozorovatelé označovali za projev obav z mínění veřejnosti a strachu z reakce Ústavního soudu, který kdysi podmínil zavedení eura v Německu zákazem finanční sanace jiných zemí. Vláda se nakonec důrazně přihlásila k závazku bránit euro a prosadila i urychlenou pomoc Irsku. Berlín však odmítl tlak Francie a některých dalších zastánců centralismu na vytvoření fiskální unie, jejíž členové by v zájmu eura obětovali suverenitu v ekonomické politice.
Německo oproti tomu prosazuje vytvoření nového mechanismu, který by umožnil, aby náklady na sanaci zadlužených zemí nesli i soukromí investoři, kteří drží jejich cenné papíry. V podstatě by se jednalo o řízený státní bankrot. Tento návrh v uplynulých týdnech vyostřil nervozitu na finančních trzích.