Brusel – Evropská dluhová krize nabírá na obrátkách a čím dál víc se blíží k samotnému srdci eurozóny. Investoři pochybují o schopnosti Belgie snížit dluh, který je po Řecku a Itálii třetí nejvyšší v regionu. Diskusím o tom, že možná i Belgie bude potřebovat zahraniční pomoc, nahrává mimo jiné politická nestabilita země. Od dubna Belgie kvůli sporům Vlámů s Valony nemá stabilní vládu. Za politické vakuum země platí růstem výnosů ze státních dluhopisů. To přitom donutilo přijmout zahraniční pomoc Řecko a také Irsko.
Evropské dluhové domino padá. Bude další kostka belgická?
Zatímco většina evropských zemí se snaží škrtat, kde se jen dá, Belgičané stále nevyřešili spor o to, kdo bude vládnout jednomu smíšenému okresu poblíž Bruselu, kde vedle sebe žijí Vlámové i Valoni. Kvůli němu v dubnu podala demisi vláda premiéra Yvese Letermeho. Nový kabinet zůstává nadále v nedohlednu. Neshody mezi oběma skupinami panují i v hospodářské oblasti. Většina Vlámů prosazuje podobná úsporná opatření, k jakým se rozhodla Británie. Levicová koalice ovšem podobné škrty odmítá. Žádná ze stran nechce ustoupit.
Belgický dluh přitom vystoupal ke stu procentům hrubého domácího produktu, a je tak třeba ho začít snižovat, aby země znovu splnila požadavky Paktu stability a růstu. Ten zemím nařizuje, aby jejich veřejný dluh nepřekročil 60 procent HDP. „Dluh Belgie nicméně v průběhu krize nijak dál nenarůstal a Belgie nemá na rozdíl od ostatních problematických zemí schodkový rozpočet, to znamená, že jejím jediným problémem je splácení úroků ze stávajícího dluhu,“ uvedl analytik Poštovní spořitelny Jan Bureš.
Portugalsko a Belgie mají nakročeno do dluhové pasti (zdroj: ČT24)
Jenže kvůli nedůvěře trhů právě úroky z belgických dluhopisů podobně jako z těch irských či portugalských v poslední době téměř vytrvale rostou. Z desetiletých belgických bondů požadovali investoři včera výnos už o 139 bazických bodů vyšší než u německých dluhopisů, což představuje největší rozpětí od roku 1993.
„Belgie se dostala do popředí, když se investoři začali sami sebe ptát: 'Kdo bude další? Kdo požádá o pomoc?'“ podotkl ekonom ING Group Carsten Brzeski. „Zatímco je zde málo důvodů pro obavy založené na ekonomických fundamentech, dluhová úroveň země a politická nestabilita spekulacím přidaly. Spready jsou už na stresových hodnotách,“ dodal.
Dluhová nákaza se šíří ruku v ruce se snahou o řešení
První zemí, kterou musely už letos na jaře eurozóna a Mezinárodní měnový fond zachraňovat, bylo Řecko. Od mezinárodních partnerů dostalo na řešení své dluhové krize hrozící státním bankrotem 110 miliard eur. Jako druhé přišlo koncem listopadu na řadu Irsko. Tomu zahraniční instituce přiřkly 85 miliard, ovšem už za méně výhodných podmínek, než za jakých se dostalo pomoci Řecku.
V odpovědi na otázku, která ze zemí eurozóny připadá v úvahu jako další, se stále více hovoří o Portugalsku, případně o Itálii a Španělsku. Jeho záchrana by už ale byla pro eurozónu prakticky neufinancovatelná. Španělsko je totiž jednou z největších zemí evropské šestnáctky. Proto Francie a Německo stále více volají po vytvoření unijního mechanismu, který by měl v budoucnu pomoci s restrukturalizací dluhů zadlužených zemí. Fungovat by měl od roku 2013 a počítá se s tím, že by část nákladů měli nést i soukromí investoři. V podstatě by se tedy jednalo o řízený státní bankrot.
Samy tyto úvahy, byť ještě nic není odsouhlaseno, podle odborníků nervozitu na trzích jen vyhrocují a byly i důvodem, proč se bez pomoci neobešlo Irsko. „Trhy jsou nervózní, země s vysokým zadlužením nebo vysokými deficity investoři trestají. Evropští lídři stále podceňují dynamiku trhů,“ varoval senior ekonom německé Commerzbank Christoph Weil.
Evropské dluhové domino (dluhy v poměru k HDP)