Summit G20 ponechal jüan pevně v čínských rukou

O měnové válce se už mluví hlavně v souvislosti s čínským jüanem. Především Spojené státy Peking viní z jeho záměrného podhodnocování. Ale ani Amerika už není v očích dalších zemí čistá. Washington se dostal pod tvrdou palbu ze strany Německa a Číny kvůli plánu americké centrální banky odkoupit vládní dluhopisy za asi 600 miliard dolarů (asi 10,8 bilionu Kč). Americká vláda tak v podstatě za účelem podpory národní ekonomiky natiskne nové peníze a ty napumpuje na trh. Reinvestovat bude i výnosy z papírů, které nakoupila dřív, takže celková částka podpory by se mohla vyšplhat až na 950 miliard dolarů (asi 17,1 bilionu Kč).

„Pořád jsme největším trhem na světě a obrovským ekonomickým motorem, který ovlivňuje růst všech ostatních zemí. Státy jako Německo, které hodně vyváží, těží z našich otevřených trhů, protože od nich nakupujeme. To platí pro všechny země G20,“ bránil svou zemi Obama.

V závěrečném komuniké nejvýznamnější země slíbily, že se budou vyhýbat devalvacím motivovaným získáním konkurenční výhody v obchodě. Spojeným státům se nepodařilo nahradit slůvko „devalvace“ termínem „podhodnocování“, který by lépe vystihoval současné chování Číny a pomohl vystupňovat tlak na ni a donutit ji, aby se zřekla udržování uměle nízkého kurzu.

Tim Condon, šéf výzkumu společnosti ING

„Lídři se rozhodli odložit v závěru schůzky chválihodné cíle a doufají, že více může být dosaženo na dalších summitech.“

Představitelé se také shodli, že jejich země budou směřovat k tržně určovaným směnným kurzům, což je o něco důraznější výraz než „tržně orientované kurzy“ z předešlé schůzky. Celkově však prezidenti a premiéři zemí skupiny G20 nebyli schopni posunout diskusi o mnoho dál z bodu, na kterém minulý měsíc skončili ministři financí.

Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří

Měnová válka, ke které akce Číny a Spojených států směřují, je přitom pro světovou ekonomiku nesmírně nebezpečná. Státy, které se k ní uchýlí, v podstatě žijí na úkor ostatních. A to přitom není to nejhorší. „Druhý krok, který následuje po měnových válkách, je riziko válek obchodních a pro exportně orientovanou českou ekonomiku je to velmi nebezpečná alternativa,“ varoval ekonom PPF Radomír Jáč.

Ne všichni jsou ale ohledně závěrů summitu tak skeptičtí. Třeba podle ekonoma společnosti Patria Davida Marka G20 konečně našla pevnou půdu pod nohama. Pokrok je sice pomalý, nicméně zabránil prudkému zhoršení situace na mezinárodním ekonomicko-politickém poli. „Řada zemí měla velmi silná vyjádření, kterými se ohrazovala proti ostatním zemím G20 a v podstatě vznikly obavy ze zákopové války, tedy neschopnosti dosáhnout nějaké shody. Dnešní výsledek lze chápat jako příměří a vytvoření platformy pro další jednání,“ podtrhl Marek v rozhovoru pro ČT24.

G20 tlačí na liberalizaci obchodu

Skupina G20 v závěrečném komuniké rovněž uvedla, že se objevila dočasná příležitost uzavřít stále nedosažitelnou dohodu o liberalizaci obchodu v rámci takzvaného katarského kola jednání, které začalo už v roce 2001. „Nyní potřebujeme dotáhnout hru do konce,“ stojí v komuniké. Stát by se tak mělo v příštím roce.

Irsko v centru dění

Hlavy evropských zemí se pak na summitu snažily uklidňovat investory ohledně situace Irska, které bojuje s vysokými dluhy a které musí investorům ze svých dluhopisů nabízet stále vyšší a vyšší výnosy. „Evropská unie je připravena Irsko podpořit,“ prohlásil předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Společně s dalšími lídry evropských zemí ujistil investory, že řízený bankrot, který by mohl být součástí nových pravidel EU, po kterých volá německo a Francie, se irských ani jiných v současnosti nesplacených dluhů týkat nebude.

Kdo patří do skupiny G20?

Skupina G20 sdružuje 20 největších ekonomik světa. Patří do ní vyspělé země, například USA, Německo, Japonsko, Francie, Austrálie, ale i rozvojové země jako Čína, Indonésie, Mexiko, Brazílie, Argentina a samozřejmě například také Jižní Korea, která hostila dnešní summit. Zajímavostí je, že členy G20 jsou některé státy EU samostatně (Německo, Francie, Velká Británie, Itálie), zároveň však také Evropská unie jako celek.