Černošice (u Prahy) - Politici v Černošicích údajně chystali velký obchod se stavebními pozemky, na kterém mohli vydělat desítky milionů korun. Pokud by se transakce podařila, mohlo by jít o jasný případ zneužití veřejné funkce. Místostarosta Černošic Michal Jirout, zdejší zastupitel za ODS Michal Přibík a starosta a nynější poslanec parlamentu Aleš Rádl založili na konci roku 2007 akciovou společnost Dalmatin. Přes ni chtěli levně skupovat pozemky, jejich cenu znásobit díky změně územního plánu a pak je výhodně prodat. Zisk z tohoto obchodu by činil až 45 milionů korun.
Reportéři ČT: Politici v Černošicích chystali podvod s pozemky
Plány prozradila bývalá přítelkyně místostarosty Jirouta Lucie Moni, která s trojicí politiků společnost zakládala. S místostarostou se rozešli koncem minulého roku pravděpodobně proto, že se nedohodli na předmanželské smlouvě.
Pozemky měly být od majitelů, které zastupuje Josef Pudil, odkoupeny údajně za 1 850 korun za metr čtvereční. Poté by byly klasifikovány jako stavební pozemky a staly by se prodejnými za 3 500 až 4 000 korun za metr čtvereční, uvedla Moni.
Utajená firma z Černošic (zdroj: ČT24)
Podle Moni chtěl Jirout využít svůj politický vliv k soukromému podnikání. To ale Jirout odmítá a tvrdí, že pouze zprostředkoval kontakt mezi Moni, která měla zájem jako investor koupit pozemky v Černošcích, a zástupcem majitelů pozemků Pudilem.
Pudil přitom o chystané změně stavební uzávěry údajně nevěděl. Před odkupem pozemků nicméně Jirout dospěl k názoru, že se Pudil o chystané machinaci dozvěděl a pozemky neprodá. Jirout se proto prý s Pudilem sešel a vyhrožoval mu, že pokud pozemky neprodá jemu, tak zařídí, aby jakýkoliv příští potenciální zájemce nemohl s pozemky volně nakládat.
Moni je zároveň stíhána pro vydírání
„Protože se musím bránit. Podle mě je to naprosté bezpráví. Já jsem chtěla jenom zpátky peníze, které byly součástí našich podnikatelských aktivit,“ vysvětluje Moni důvod, proč se obrátila proti svému bývalému příteli.
Lucie Moni je nyní ochotna svědčit proti několika politikům. V současnosti je zároveň stíhána pro trestný čin vydírání. Po jednom z politiků, jehož milenkou byla dříve, chtěla totiž milion korun jako cenu za mlčení. Nový tzv. náhubkový zákon bohužel znemožňuje médiím informovat, o jakého politika se jedná.
Moni dále uvedla, že s Jiroutem a Přibíkem za sebe do Dalmatinu nastrčili tzv. bílé koně, tedy osoby, které ve společnosti neměly žádný vliv. „Smysl byl v tom, že tam nebudou figurovat naše jména, tím pádem nebudou figurovat ani v obchodním rejstříku a následně ani na katastru,“ říká k tomu Moni.
Jedná se o zvláštní institut, který náš právní řád umožňuje, tedy o tzv. akcie na majitele, neboli akciovou společnost s anonymní strukturou vlastníků. V mnoha zemích je přitom podobný institut nelegální, protože se často používal k praní špinavých peněz.
Důkazem o skutečné majetkové struktuře je pouze předávací protokol k akciím, který se novinářům podařilo získat. Nikde jinde v dokumentech se jména politiků neobjevují. Tato listina je, zdá se, jedinou chybou, které se dopustili. Tedy kromě nepromyšleného rozchodu Jirouta s Moni.
Rádl prý vlastnil jednu akcii, pak ji prodal pod cenou
K čemu byla vlastně společnost Dalmatin založena, nechtěl Jirout komentovat. Prý nesouvisí s žádnými politickými aktivitami v Černošicích a předmět její činnosti je obchodního tajemství, uvedl pouze Jirout.
Poslanec Rádl nejdříve tvrdil, že se společností Dalmatin nemá nic společného, později uvedl, že vlastnil jednu akcii a pak ji prodal, čímž jeho kontakty s Dalmatinem skončily. V jeho majetkovém přiznání se však akcie ani zisk z ní neobjevily. Oficiální hodnota akcie je 100 tisíc korun, ale on ji prý prodal za méně než polovinu. Majetky nad padesát tisíc se totiž musí uvádět v majetková přiznání v parlamentu.