Krajně pravicová Dělnická strana nebude rozpuštěna

Vláda nedokázala ani některá další tvrzení, například to, že chce Dělnická strana uchopit moc ve státě nedemokratickým způsobem. Zástupce ministerstva vnitra u soudu pouze předložil dokument, ve kterém DS hlásá nulovou toleranci polistopadového režimu. Podle soudů ale nelze politickou stranu zrušit pouze proto, že kritizuje politický systém.  S nedostatkem důkazů se soudci potýkali i v dalších dvou případech ohledně demonstrací v Litvínově a Hradci Králové.

Vláda neuspěla, nepředložila dost důkazů 

Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) nevidí chybu na straně ministerstva, Nejvyšší správní soud totiž takový případ rozhodoval vůbec poprvé a úředníci se pohybovali na neprobádané půdě: „Teď konečně víme, co Nejvyšší správní soud v podobných případech očekává od navrhovatele a v tomto smyslu jsem rád, že tento rozsudek vůbec byl vynesen.“

Podle soudce Šimíčka leží neúspěch na bedrech vlády. „Náš závěr je jednoznačný. Nikoliv ministerstvo vnitra, ale vláda neunesla břemeno navrhovací ani břemeno důkazní, takže tomuto návrhu skutečně nebylo možno vyhovět.“ Šimíček informoval, že soud opakovaně vyzýval vládu k tomu, aby případně doplnila důkazy či argumenty.

Soudce Vojtěch Šimíček v Událostech, komentářích:

„Souhlasím s tím, že je to rozhodnutí precedenční, první svého druhu. Nyní poprvé vláda podala soudu návrh na rozpuštění politické strany s argumentací, že se jedná o politickou stranu, která je reálným nebezpečím pro demokraticky-právní stát v České republice.“

Verdikt soudu se setkal s potleskem a křikem příznivců DS, kteří v síni rozvinuli vlajku se stranickým znakem. Nakonec je musel předseda senátu Vojtěch Šimíček okřiknout. 

Šimíček: Soud nemůže hrát roli inkvizičního tribunálu

Tomáš Vandas, předseda DS:

„Pan ministr Langer by z toho měl vyvodit odpovědnost a měl by rezignovat.“

Šimíček v odůvodnění uvedl, že soud je při rozhodování o návrhu na rozpuštění vázán návrhem vlády, který přitom někteří odborníci kritizovali jako nedokonalý. „Soud nehraje a nemůže hrát roli inkvizičního tribunálu, který by sám hledal informace o politické straně, zkoumal její činnost ze všech možných ohledů, nad rámec návrhu zkoumal program, názory strany a symboliku, kterou užívá,“ prohlásil Šimíček. Podle právničky Kláry Kalibové ze sdružení Tolerance a občanská společnost disponuje vláda  informacemi od policie i tajných služeb, které se měly objevit jako důkazy u soudu. Při prvním slyšení se dokonce soud několikrát ptal, zda chtějí zástupci ministerstva vnitra svůj návrh doplnit, ale nestalo se tak.

Důkazem propojenosti mezi Dělnickou stranou a Národním odporem byly podle Kalibové třeba loňské krajské volby. Na kandidátkách strany byly špičky národního odporu - třeba Erik Sedláček. Soud ho nepravomocně poslal na tři roky do vězení za podporu nacismu. A další možné spojení. Na Vandasově mítinku řečnila Michaela Dupová z ženské neonacistické skupiny Resistance Women Unity. Na Internetu její organizace vychvaluje třeba manželku pohlavára SS a říšskou vůdkyni žen Gertrudu Scholzovou, která často navštěvovala koncentrační tábory.  

Před budovou soudu se už před jednáním sešla skupina příznivců strany s odznaky, šálami a vlajkou s ozubeným kolem, jež je hlavním symbolem DS. Asi 15 jich usedlo v soudní síni, stejný počet zůstal venku. Po skončení vyhlašování chce předseda strany Tomáš Vandas pronést projev. Mluvčí městské části Brno-střed Roman Burián uvedl, že žádné shromáždění DS není oficiálně ohlášeno.

Už před dvěma týdny si zvláštní sedmičlenný senát vyslechl názory
ministerstva vnitra a Vandase. Pak jednání odročil na dnešek. DS považuje návrh na rozpuštění za politicky motivovaný, navíc velmi špatně podložený důkazy. Vandas tvrdil, že v případě rozpuštění strany vznikne za pár týdnů podobný subjekt pod jiným názvem.

Strany mají mít v demokratické společnosti zvláštní postavení

Hlavní postava soudu Šimíček zdůraznil, že strany mají v demokratické společnosti zvláštní postavení, a proto požívají zvýšenou ochranu, zvláště ve srovnání s jinými sdruženími. Veškerá ochrana ale pomíjí v situaci, kdy strana ohrožuje bezpečnost státu, demokracii a vystupuje proti právům druhých. Aby však bylo možné proti straně zasáhnout, je třeba nalézt "přesvědčivé důkazy o dostatečně bezprostředním riziku. Zásah musí být přiměřený.

Zástupce ministerstva vnitra Václav Henych nechtěl předjímat, zda vláda podá návrh znovu. Argumentace soudu je podle něj nová a potřebuje se s ní blíže seznámit. Rozhodnutí je prý precedentní například v tom, jak upravuje povinnost vlády shromažďovat důkazy. Henych také odmítl tvrzení, že vláda návrh odbyla. „Je to první řízení tohoto typu, které tady bylo, to je potřeba si uvědomit. Je to pro nás zkušenost, abychom se z toho poučili, kdyby byl podán jiný návrh,“ uvedl Henych.

Soudce Šimíček informoval, že součástí rozhodnutí byla i formulace čtyř podmínek, které musí být splněny k tomu, aby soud mohl politickou stranu rozpustit. Musí být prokázána protiprávnost činnosti strany, protiprávní činnost se musí týkat strany jako celku, nikoli jednotlivců. Hrozba takové strany musí být bezprostřední a aktuální a ke zrušení strany musí dojít jen v případě, že problém nelze řešit šetrněji.

Paroubek označil ministra vnitra za neschopného

Předseda ČSSD Jiří Paroubek pak označil vládní návrh za špatný a Langra za neschopného. Kabinet podle něho podcenil situaci a neunesl důkazní břemeno. Také Paroubek požaduje hlavu ministra vnitra Ivana Langera. „Osobně doufám, že rozhodnutím NSS celá věc nekončí a Topolánkova vláda využije všech zákonných prostředků k rozpuštění Dělnické strany,“ dodal Paroubek.

Premiér Topolánek k rozsudku uvedl, že ho vláda respektuje a určitě se k němu ještě vrátí. Minimálně musíme vyhodnotit, v čem se stala chyba, při rozhodování ve vládě nebylo pochyb, že tento návrh nevyššímu soudu máme podat,„ uvedl Topolánek. Odmítl ale hodnotit, zda ministerstvo vnitra něco zanedbalo. “Myslím, že speciálně tato strana vystupuje způsobem a porušuje zákony, že je jenom otázkou, jakým způsobem se ten nález připraví, aby byl nenapadnutelný" dodal premiér. Ivan Langer pak rozsudek komentoval slovy, že jde o prohranou bitvu, ale určitě nejde o prohranou válku.