Praha - Jaroslav Bureš 12. září skončil na pozici místopředsedy Nejvyššího soudu (NS). Působil tam od loňského listopadu, kdy ho do funkce jmenoval prezident Václav Klaus. O jeho odchodu rozhodlo plénum ústavních soudců, které vyhovělo kompetenční žalobě předsedkyně NS Ivy Brožové. Bureš podle Ústavního soudu nemůže být místopředsedou NS, neboť není jeho soudcem. Navíc chyběl pro jeho jmenování do funkce souhlas Brožové.
Bureš odejde z Nejvyššího soudu k Vrchnímu soudu v Praze
Z právního hlediska se jedná o velmi složitý spor. Bureš rozhodnutí zpochybňuje, ale výnos Nejvyššího soudu podle svých slov bude ctít. Nesouhlasí s tím, že by původní rozhodnutí prezidenta Klause zasahovalo do nezávislosti soudů: „Paní Brožová sice prosadila své představy, ale nikterak to nesouvisí s nezávislostí soudů.“
Moc výkonná podle něj zasahuje do moci soudní nejen v tom konkrétním případě, když ho prezident Klaus jmenoval místopředsedou, ale například i tehdy, když byla jmenována sama Brožová. „Mé jmenování navrhnul místopředseda Nejvyššího soudu a doporučili ho premiér a ministr spravedlnosti. Když paní Brožová tvrdí, že moc soudní byla zasažena mocí výkonnou, proč nikomu nevadilo, že ji samotnou jmenoval prezident Havel?“ vysvětluje.
Bureš věří, že ve sporu nejde o osobní antipatie vůči jeho osobě a že soudcům skutečně šlo o ochranu moci soudní a její nezávislosti: „Když jsem vyslechl rozhodnutí prostřednictvím médií, tak jsem dostal řadu nabídek od mnohých předsedů soudů, zda-li bych nechtěl být předsedou jejich soudů. Pro mě je tedy satisfakcí, že nejsem pro justici nepřijatelný.“
Mimo jiné dostal i nabídku ministra spravedlnosti, aby dělal místopředsedu Vrchnímu soudu (VS) v Praze, ke které poznamenává: „Nabídku pana ministra jsem ocenil, protože pro mě představuje možnost být u toho, co jsem začal. To znamená sledovat začátky nového insolvenčního práva, od kterého si mnoho slibujeme.“ Post místopředsedy Vrchního soudu je podle něj ideální, protože VS v Praze je tím, kdo bude sjednocovat svým odvolacím rozhodováním novou praxi insolvenčních soudců. „To je dlouhodobě moje odbornost a specializace. Na to, co bylo, už nehledím,“ dodává.
Stížnost ke štrasburskému soudu nepodá, protože nechce vyvážet národní ostudu za hranice České republiky.
Vydáno pod