Jako žena jsem mohla fotit všude, říká fotografka vojáků z Milovic

K odjezdu se podle Kubeše začali vojáci chystat již na počátku roku 1991, kdy přišla zpráva, že zde nezůstanou. „Oni tomu zpočátku nevěřili a domnívali se, že se ještě politická situace změní,“ dodal. Poté ale začala evakuace a například letiště bylo vyprázdněno již v únoru. Aleš Kubeš zároveň připomněl, že z Milovic každý den odjížděl rychlík do Moskvy a druhá souprava se vracela. „Vlaků bylo strašně moc, protože ruská armáda zde tehdy byla velmi početná a materiálu bylo ohromné množství,“ podotkl.

Jednání o odsunu sovětských vojsk ale začalo už na jaře roku 1990. Fotografka Dana Kyndrová zde začala fotit ruské vojáky a jejich poslední měsíce v Československu již v létě 1990. „V Milovicích jsem fotila intenzivně na jaře v roce 1991 a v den, kdy odjížděla poslední souprava,“ dodává fotografka. Zároveň připomněla, že focení evakuace sovětské armády pro ni byla neocenitelná zkušenost. I díky své velmi dobré znalosti ruského jazyka se mohla přiblížit snadněji k vojákům. Výhodu vidí zároveň v tom, že jako k ženě se k ní chovali vojáci podřadně a nebrali jí jako nebezpečnou osobu, proto se jí podařilo podívat se i do kasáren, což mnohým umožněno nebylo.

A jak se cítili samotní sovětští vojáci, když opouštěli Československo? Podle Kyndrové byli ke své situaci z velké části apatičtí. „Mezi čtyřma očima řekli: 'Gorbačov rozhodl, tak jdeme pryč. Nám je úplně jedno, jestli jsme v kasárnách na Sibiři, nebo tady, protože stejně nic nemůžeme'.“