Pandemie, která se nekonala. Před rokem svět znervóznily opičí neštovice

Pro Evropu to loni bylo nepříjemné překvapení. Jaro 2022 mělo být po dvou letech covidu prvním, kdy kontinent zažije díky dostatečnému proočkování trošku klidu – tedy alespoň toho zdravotního.

První případ opičích neštovic nahlásila Velká Británie 7. května u člověka, který se vrátil z Nigérie. O dva týdny později už o chorobě informovaly zdravotní úřady v Portugalsku a Španělsku, do konce měsíce byli nakažení i v Itálii, Německu, Francii, Belgii, Dánsku, Skotsku, Švýcarsku, Kanadě, Izraeli, USA a Austrálii. A už 24. května lékaři potvrdili první případ také v Česku. Rychlost šíření tehdy až příliš připomínala dva roky staré dění.

Nyní už je jasné, že žádná pandemie nepřišla. Řada epidemiologů už před rokem správně předpovídala, že tyto neštovice velkou hrozbou nebudou. Například členové poradní komise WHO ale nebyli zajedno v tom, jestli opičí neštovice zařadit mezi nejvíce rizikové nemoci.

Některé viry kvůli svým vlastnostem nemají potenciál, který by jim umožnil šířit se rychle a daleko. Virus opičích neštovic je naštěstí jedním z nich. Nemoc, která loni strašila veřejnost, už v určitém smyslu ani neexistuje. V listopadu 20202 totiž WHO rozhodla, že nový název nemoci bude nadále mpox.

Česká epidemioložka měla pravdu

„Případy máme omezené, není důvod, aby se kdokoliv obával, pokud někdo z rodiny není členem komunity mužů, kteří mají sex s muži,“ uklidňovala před rokem v rozhovoru pro Českou televizi česká epidemioložka Nikol Sklenovská, která pro WHO pracovala právě na epidemiologii covidu a opičích neštovic.

Sklenovská se viru mpox věnuje už od roku 2015, a dokonce vytvořila diagnostický nástroj, který dokáže rozlišit opičí a plané neštovice, jež se kvůli podobným projevům často zaměňují. Českou expertku vedla k jejímu přesvědčení především jedna z vlastností viru – už na jaře 2022 bylo totiž dostatečně jasné, že se nemoc nešíří téměř mimo skupinu „mužů, kteří mají sex s muži“. Data z ledna 2023 jasně potvrzují, že měla pravdu: asi 85 procent nakažených patří právě mezi ně.

Proč ten lehce kostrbatý název? Podle Sklenovské je za tím snaha WHO používat co nejpřesnější označení, která jsou výstižná a současně nevystavují nějakou skupinu nespravedlivému hněvu, nebo dokonce diskriminaci.

„Tato konkrétní skupina je velmi specifická a dost špatně se zařazuje – není to ani pohlaví, ani gender. Ta skupina se dokonce ani často neidentifikuje jako homosexuální, ale je rozhodně velmi specifická,“ vysvětluje vědkyně s tím, že mezi tyto osoby patří například mužští prostituti, kteří jsou sice heterosexuálové, ale živí se poskytováním sexuálních služeb homosexuálním klientům. „Je to ale problém i pro epidemiology, je to totiž skupina značně uzavřená a zvenku stigmatizovaná, takže i vědcům se od nich mnohdy špatně získávají informace,“ doplňuje Sklenovská.

Bratranec pravých neštovic

Virus opičích neštovic zná lidstvo už víc než půl století, přesto toho o něm věda ví překvapivě málo – hlavně proto, že ve srovnání s jinými nikdy nepředstavoval takovou hrozbu. „Je to DNA virus, který patří do stejné skupiny jako pravé neštovice. Patří mezi vůbec největší viry. Co se týká genomu, patří mezi ty nejsložitější – ostatně právě proto je tak těžké je diagnostikovat,“ podotýká Sklenovská.

„Má několik podtypů: západoafrickou a středoafrickou variantu – té středoafrické se také říká konžská. Platí, že středoafrický virus je závažnější, měl tam výrazně vyšší smrtnost – ta se pohybovala až kolem jedenácti procent,“ vysvětluje rozdíly epidemioložka. Západoafrický měl podle ní smrtnost mnohem nižší, kolem jednoho procenta.

Podobné tomu bylo i s přenosností, středoafrická varianta byla ta nebezpečnější. V Evropě a Severní Americe se šířila západoafrická varianta, tedy ta, která měla představovat teoreticky nižší hrozbu – to byl pro Sklenovskou další důvod, proč považovala už na jaře šíření mpoxu za menší hrozbu, než tehdy odhadovala média.

Dalším argumentem pro ni bylo reprodukční číslo viru. Tento pojem široká veřejnost zná asi nejlépe z doby covidu – jde o počet lidí, které jeden nakažený sám nakazí. Epidemiologové pojem příliš nemají rádi, je totiž značně zjednodušený. Ale právě u nemoci označované dříve jako opičí neštovice je reprodukční číslo docela zajímavé.

„Obecně je totiž nižší než jedna, uvádí se někde kolem 0,8,“ říká Sklenovská, „což znamená, že by tenhle virus téměř neměl mít šanci se společností šířit.“ Jak je tedy možné, že na několik měsíců se v roce 2022 nesl světem tak rychle? „U mužů, kteří mají sex s muži, je reprodukční číslo nad jednou, takže v rámci této skupiny se šířit může,“ vysvětluje epidemioložka.

Kondom proti neštovicím nepomáhá

Podle některých epidemiologů stálo za explozí mpoxu rozvolnění pravidel, které loni přišlo s koncem zimní vlny covidové pandemie. Dostatečně promořená a proočkovaná populace se přestala slabších omikronových variant bát, také vlády rozvolnily opatření, protože už díky výše popsaným důvodům nehrozilo zahlcení nemocnic.

Lidé, kteří strávili dva dlouhé roky doma, vyrazili do světa – včetně skupin, které se věnují sexuální turistice. Stačilo jen několik hromadných akcí, kde se tito lidé z celého světa potkali, a mpox se s nimi vrátil do zemí jejich původu, kde ho pak šířili dál.

Na takových akcích epidemiologové vysledovali hromadné šíření nemoci, ale podle Sklenovské není snadné určit vliv covidových opatření – to bude asi navždy jen v podobě spekulací.

Co je podle ní naopak jasné, je, že viru v šíření pomohla neznalost, předsudky a rozšířené stereotypy.

U pohlavně přenosných chorob, mezi něž mpox patří, od dob AIDS platí, že proti nim pomáhá používání kondomu. Jenže u mpoxu to neplatí. Řada přenosů podle epidemiologů může probíhat i skrze nejrůznější drobné oděrky na těle, dýcháním v těsné blízkosti nakaženého a podobně. Muži zvyklí na to, že prezervativ spolehlivě chrání před pohlavně přenosnými chorobami, se s ním mohou chovat mnohem rizikověji, kupříkladu co se střídání partnerů týče.

Nakažlivý jídelníček

Svět se poprvé o viru opičích neštovic dozvěděl roku 1958, když byl identifikován u opic dovezených z Asie do Dánska. U jedné z nich se během pokusů objevila vyrážka. Když ji vědci prozkoumali, zjistili, že našli novou nemoc – a protože ji identifikovali u opice, dostala jméno opičí neštovice.

Kromě opic a lidí se tento virus vyskytuje u celé řady dalších zvířecích druhů, zejména u hlodavců – velmi často jsou to veverky. Věda ví obecně o ekologii mpoxu poměrně málo, ale to podle Sklenovské platí u spousty druhů.

Víme, že na člověka se přenáší virus od opic v Africe zejména tím, že si lidé opicemi zpestřují jídelníček. Během toho se může lovec snadno nakazit tím, že se setká s tělesnými tekutinami zvířete, například s jeho slinami nebo krví. V roce 2003 byl v USA pozorován případ nákazy od domácího mazlíčka – od zakoupeného hlodavce se rozšířilo 47 případů.

Není mpox jako mpox

Virus opičích neštovic je oproti covidu úplně jiný. Už jen to, že jde o DNA virus, znamená, že se mění mnohem pomaleji než RNA viry, jako je covid. A to je také společně s nízkým reprodukčním číslem jeho největší slabina v potenciálu způsobit pandemii.

Přenos mezi lidmi může probíhat více cestami – v aerosolu může virus přežít přes devadesát hodin, to ale neznamená, že se jimi člověk může po té době ještě nakazit. I na površích může vydržet docela dlouho a je odolný i proti změnám teplot, kyselosti a dalším změnám v prostředí.

Kromě tělesných tekutin se přenáší i kapénkami, ale obecně je to dost málo prozkoumané – hlavně proto, jak málo se lidstvo s touto nemocí setkávalo a jak relativně málo nebezpečná byla. „Víme toho vlastně strašlivě málo. Když jsem na tom pracovala už roku 2015, bylo moc těžké dostat se k jakýmkoliv informacím. Přenos může kromě toho probíhat i kapénkami, ale především na krátkou vzdálenost,“ doplňuje Sklenovská.

Svět měl možná do jisté míry na kmen viru mpox štěstí. Předpokládalo se, že dva typy, které byly dříve známy z případů v Africe, zabíjejí deset procent, respektive jedno procento pacientů.

Kmen, který se začal šířit vloni v květnu, nakazil celosvětově více než 85 tisíc lidí, ale způsobil méně než stovku úmrtí, což představuje úmrtnost přibližně desetinu procenta. Článek zveřejněný v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences zjistil, že u konkrétního kmene laboratorních myší je tento virus, známý jako clade IIb, mnohem méně smrtelný než jeho příbuzní.

„Nebyli jsme schopni vyvolat onemocnění myší ani při stonásobku smrtelné dávky (pro současný kmen),“ říká Bernard Moss, výzkumník poxvirů z amerického Národního institutu pro alergie a infekční choroby a jeden z autorů studie. 

Místy epidemie trvá

Epidemie onemocnění, jako jsou opičí neštovice nebo třeba krvácivá horečka lassa a také covid, budou v dalších letech stále častější. Shoduje se na tom většina expertů, nedávno to také komentoval ředitel WHO pro mimořádné situace Mike Ryan.

„Máme co do činění s dosti nestabilním rozhraním mezi zvířetem a člověkem,“ řekl Ryan. Změna klimatu podle něj přispívá k rychlým změnám počasí a zvířata i lidé mění své chování při hledání potravy. V důsledku toho se podle Ryana nemocemi, které obvykle kolují u zvířat, stále častěji nakazí lidé.

Počet případů mpoxu sice celosvětově významně klesl, v Latinské Americe a dalších místech v několika rozvojových zemích jako epidemie stále přetrvává.

Na konci února vyšla studie v odborném žurnálu The Lancet, která popsala několik stovek případů, kdy došlo k současné infekci virem mpoxu a HIV. Výsledky ukazují, že pro tyto osoby opičí neštovice představují zásadní hrozbu. Ze 179 osob, které se s oběma chorobami současně léčily, jich 27 zemřelo.

Podle Oriola Mitjà, experta na infekční nemoci z Univerzitní nemocnice Germans Trias i Pujol v Barceloně a jednoho z autorů studie, není u těchto pacientů s oslabenou imunitou mpox jen závažnější. „Je to jako kdyby je napadla nějaká úplně jiná nemoc,“ poznamenal pro odborný žurnál Science.

Mpox v Česku

České ministerstvo zdravotnictví považuje epidemii mpox za odeznívající. Loni lékaři v Česku zaznamenali 71 případů. Češi se mohou proti nemoci očkovat, podstoupilo jich to zhruba 220.

„Současnou globální epidemii onemocnění opičími neštovicemi hodnotíme jako odeznívající s tím, že očekáváme její brzké ukončení, pokud jde o šíření v neendemických destinacích,“ konstatoval mluvčí ministerstva Ondřej Jakob.

„V České republice je od začátku epidemie opičích neštovic do současné doby zaregistrováno celkem 71 případů, přičemž poslední případ onemocnění byl notifikován v prosinci loňského roku,“ dodal Jakob. Dalšímu šíření podle něj zabránilo důsledné šetření každého případu a kontaktů nakažených.

Očkování je podle strategie doporučované zdravotníkům, kteří se mohou s nakaženými setkat, kontaktům nakažených nebo osobám poskytujícím sexuální služby. Očkovat se mohou v devíti nemocnicích. Vakcína je zdarma, ale její aplikace není hrazená z veřejného zdravotního pojištění. 

Podle odborníků je šíření nemoci sezonní, více se šířila v letních měsících. Velká část českých pacientů se nakazila v zahraničí, často na dovolené nebo hromadných akcích. Většinou šlo o muže, více než padesát z nich bylo z Prahy.