Bonobové jsou agresivnější než šimpanzi, překvapilo antropology

Bonobo je nejbližší příbuzný člověka a až doposud byl chápaný tak trošku jako „hippík“ mezi primáty – většinu konfliktů totiž řeší sexuální aktivitou. Nová studie ale odhalila, že věda jejich agresivitu dost podcenila.

Nejbližší příbuzní člověka jsou šimpanzi a bonobové. Každý z těchto druhů jako by představoval jinou část lidské osobnosti: agresivní šimpanzi, kteří vedou věčné války a boje, a mírumilovní bonobové, kteří řeší většinu problémů láskou (a pohlavním stykem). Jenže nový výzkum ukazuje, že to zdaleka tak jednoduché a černobílé není.

Primatologové z Bostonské univerzity totiž zjistili, že samci bonobů jsou ve svých komunitách vůči ostatním členům skupiny výrazně agresivnější než samci šimpanzů. Agresivita se přitom samcům u obou druhů vyplácí: čím agresivnější je, tím častěji se může pářit.

Není agrese jako agrese

„Šimpanzi a bonobové používají agresi různými způsoby a každý druh i u jiných důvodů,“ uvedla hlavní autorka studie antropoložka Maud Mouginotová z Bostonské univerzity. „Nejde o to, že bychom chtěli ničit představu, že bonobové jsou mírumilovní – jde spíš o to, že oba druhy jsou mnohem složitější.“

Vědci už samozřejmě studují oba druhy řadu let, věnují se i jejich agresivitě. Ale tato studie je první, která byla přímo zaměřena na to, aby srovnávala jejich chování pomocí stejných metod terénního výzkumu. Výzkumníky zajímala samčí agrese spojená se sexualitou; neřešili agresivitu samic, byť ani ony nejsou pasivní a podle vědců by si ony měly zasloužit vlastní studii.

Samce zkoumali ve třech tlupách bonobů v Demokratické republice Kongo, konkrétně v rezervaci Kokolopori, a ve dvou šimpanzích tlupách v tanzanském národním parku Gombe.

Samotný výzkum připomínal nejvíc stalking. Přírodovědci po celý den nespustili z očí vždy jednoho samce – od okamžiku, kdy se ráno proudil, až do večera, když zavřel oči. A detailně sledovali každou jeho interakci. Tímto způsobem se věnovali dvanácti bonobům a čtrnácti šimpanzům. Zaznamenané chování pak studovali a vyhodnocovali.

Výsledky nebyly úplně očekávané. Vědci zjistili, že samci bonobů jsou častěji agresivní než šimpanzi. A to ne trošku, ale opravdu velmi výrazně. Celkově se totiž bonobové zapojovali do 2,8krát více agresivnějších interakcí a třikrát častěji se dopouštěli fyzické agrese.

Zatímco samci bonobů byli téměř výhradně agresivní vůči jiným samcům, šimpanzi se častěji chovali agresivně vůči samicím. Šimpanzí agrese se také mnohem častěji týkala „koalic“ samců. Vědci se domnívají, že tyto koalice mohou být jedním z důvodů, proč je agrese u šimpanzů méně častá. Střety zahrnující celé skupiny samců totiž mohou způsobit více zranění a boje uvnitř komunity by také mohly oslabit schopnost skupiny bránit se jiným skupinám šimpanzů.

Bonobové tento problém nemají, protože většina jejich sporů se odehrává mezi jednotlivci a nikdy nevedou boje proti jiným tlupám – respektive to zatím vědci nikdy nepozorovali. Nejsou totiž tak teritoriální jako šimpanzi, takže mají větší svobodu měnit území a nemusejí se o ně bít s ostatními.

Významnou roli našli výzkumníci v sexualitě. U šimpanzů i bonobů měli agresivnější samci větší úspěšnost při páření. Vědci byli překvapeni, že to zjistili u bonobů, kde bývají dominantnějšími samice – naopak u šimpanzů většinou koalice samců nutí samice k páření. „Samci bonobů, kteří jsou agresivnější, získávají více kopulací se samicemi, což bychom nečekali,“ doplnila Mouginotová.

Překvapení, radost, poučení

Tyto výsledky jsou částečně v rozporu s převládající hypotézou o chování primátů. Ta tvrdí, že lidé se „sebedomestikovali“ podobně jako bonobové, jejich vývoj se nezaměřoval tolik na agresi jako řešení problémů – jak to pozorovali u šimpanzů.

Vědci se zatím nepouštějí do hlubších analýz, přiznávají totiž, že jim chybí ještě řada kamínků do mozaiky, aby fenomén pochopili. Například nebyli schopni během výzkumu zjistit, jestli během rvaček docházelo ke zraněním. Dokud to během dalších výzkumů nezjistí, chtějí shromažďovat výsledky od dalších tlup – už dříve se totiž ukázalo, že chování primátů je silně ovlivněné podmínkami, kde žijí. Je tedy možné, že se chování liší mezi jednotlivými společenstvy a poddruhy.