V jedné ruce růženec, ve druhé noviny. Věřící musí mít informace, míní šéfredaktorka Katolického týdeníku Koubová

První novinářské zkušenosti sbírala Kateřina Koubová ve zpravodajské agentuře ČTK. „Moc ráda na ni vzpomínám. Musela jsem sázet zprávy ve strohé podobě, rychle a bez chyb,“ vzpomíná a navazuje vyprávěním o agentuře Reuters, pro kterou psala v Paříži. „Potkávala jsem tam mezinárodní kolegy, z nichž každý byl na špici svého oboru,“ říká s tím, že si ale později oblíbila i pomalejší psaní v týdeníku.

K němu se však dostala až po štaci v Mladé frontě Dnes, kde v letech 2004 až 2014 pokrývala evropské a ekonomické dění. Byla i zpravodajkou v Bruselu. Redakci opustila společně s řadou dalších novinářů poté, co noviny v roce 2013 koupil předseda hnutí ANO Andrej Babiš. „Pamatuji si, jak jsem se druhý den vzbudila, podívala se z okna ven a řekla si, že svět už není, jaký býval,“ vybavuje si Koubová.

V redakci prý dostala nabídku „něco vést“, zůstat už ale nechtěla. „Ačkoliv mám svědomí čisté, tak ať děláte jakoukoliv zprávu, tak se na ni pohlíží, že už je cinknutá,“ vysvětluje novinářka, která se tak začala poohlížet po jiných nabídkách. „Jako katolička jsem občas čítávala Katolický týdeník a viděla jsem věci, které bych mohla posunout k lepšímu. A najednou začaly vycházet inzeráty na šéfredaktora,“ odpovídá.

V Katolickém týdeníku pouze katolíci

Do čela redakce ji v roce 2015 zvolila Česká biskupská konference (ČBK), která Katolický týdeník vlastní. „Musela jsem poslat svoji historii a články a připravit si koncept, jak bych noviny vedla. Pak jsem čelila otázkám členů komise, což byli duchovní i neduchovní, kteří se orientují v médiích,“ vysvětluje. Odpovědná je jednateli společnosti vlastnící týdeník, kterým bývá generální sekretář ČBK. „V překladu je to manažer, kterého biskupové pověřili správou mnoha věcí.“

Historie týdeníku sahá až do roku 1949, kdy komunisté založili prorežimní Katolické noviny. Na Katolický týdeník se přejmenovaly po revoluci. Externě do nich píše řada přispěvovatelů a odborníků, na plný úvazek pracuje v redakci kolem deseti lidí. „Jednu dobu jsme měli i kolegu evangelíka. Ti nás také čtou a jsem za to ráda, ale být katolík v katolickém týdeníku mi přijde jako zásadní nutnost,“ objasňuje.

V redakci pracují všechny generace, od dvacetiletých až po seniory, a stejně věkově rozkročení jsou i čtenáři. Většina z nich je z Moravy, noviny si pak často mezi sebou předávají členové rodin. Právě na ně se chce týdeník, který Koubová popisuje jako katolický mainstream, soustředit. „Nenecháme se vléct emocemi. Víme, že naši čtenáři jsou v rámci rodin rozhádání, a myslíme na to, jak je stmelovat,“ vysvětluje. „Nehrajeme si na křídla a nejedeme v církvi se žádným užším proudem. Snažíme se držet zdravého středu.“

Spoléhat se na boží zázrak

Žurnalistiku v Katolickém týdeníku označuje Koubová za „starou dobrou novinařinu“. Redakce se podle ní nesnaží lakovat věci narůžovo, ale nabízet zprávy v kontextu. „Máme aktuální dění, publicistiku a přinášíme i tematickou dvoustranu, kde se některým věcem věnujeme do hloubky,“ popisuje. Čtenáři si mohou přečíst i o vztazích a výchově dětí, aktualitách o papeži nebo nedělním čtení z Bible. Před Velikonocemi píše týdeník o půstu, během svátků pak o plánovaných akcích.

Mít informace o veřejném dění považuje novinářka za nutný předpoklad pro všechny lidi, kteří chtějí zlepšovat svět. V této souvislosti zmiňuje vězněného jezuitského kněze Adolfa Kaipra, který vydával katolický měsíčník. „Říkal, že katolík by měl mít v jedné ruce růženec a ve druhé noviny čili by se měl informovat a zároveň se modlit. Když mu namítali, že se stačí za výsledek voleb v letech 1946 a 1948 pomodlit, tak odpovídal, že se opovážlivě spoléhají na boží zázrak,“ parafrázuje ho Koubová.

Náklad týdeníku byl v loňském roce okolo 31 tisíc, asi o osm tisíc méně než před devíti lety. „To mi stále přijde jako dobré číslo,“ je ráda šéfredaktorka, ale upozorňuje na to, že mladší čtenáři už tištěná vydání nekupují. „Proto jsme k mání i digitálně,“ říká Koubová a vrací se k epidemii covidu-19, na jejímž začátku redakce několik vydání zveřejnila zadarmo na svém webu.

Týdeník živí předplatné a inzerce, kvůli zvyšujícím se nákladům na distribuci, tisk a energie musel v posledních letech zvednout cenu. „Předloni jsme zvyšovali z patnácti na dvacet korun, od letošního ledna pak na třicet korun. U prvního zvýšení tomu šli čtenáři naproti, u druhého jsme dostali dvě nesouhlasné reakce. Ale je teprve březen a musíme si to zhodnotit s delším odstupem,“ uvědomuje si Koubová.

Koubová v rozhovoru zmiňuje, že v Česku vychází také další tištěná křesťanská periodika, zpravodajství ale kromě Katolického týdeníku přináší hlavně televize Noe a Radio Proglas. „Všichni jsme nízkonákladové projekty a spolupracujeme,“ říká. Tuzemskou žurnalistiku hodnotí jako přesycenou. „Je tu mnoho krásných projektů, jen už je těžké mezi těmi perlami plavat.“

Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.