Zemřela Hana Brejchová známá z Formanova filmu Lásky jedné plavovlásky

Na filmovém plátně o sobě Hana Brejchová dala vědět v jednom z vrcholných titulů československé nové vlny – Lásky jedné plavovlásky. Hořkou komedii o osamělé dívce, která hledá pravou lásku, natočil režisér Miloš Forman v roce 1965.

Nabídku ztvárnit hlavní postavu filmu, blondýnku Andulu, dostala Hana od režiséra ještě jako osmnáctiletá studentka gymnázia. Nejednalo se tak docela o náhodu, protože Forman byl jednu dobu životním partnerem Haniny sestry.

Hrála samu sebe

Na rozdíl od Jany Brejchové, v té době již slavné herečky, neměla Hana před natáčením Lásek žádnou hereckou zkušenost. Mnozí tvůrci československé nové vlny ale tehdy pracovali s neherci. „Hrála víceméně samu sebe. Naivní blondýnku, kterou jeden frajírek svede a ona si myslí, že je to láska napořád,“ podotkla k výkonu Hany Brejchové filmová historička Eva Urbanová.

Forman při psaní scénáře použil i některé postřehy z Hanina života. „Miloš začal psát scénář k Láskám. A potřeboval látku, potřeboval realitu. A já jsem se svěřovala se svými rodinnými problémy, s láskami,“ popisovala Hana Brejchová.

Lásky jedné plavovlásky si po svém uvedení vysloužily popularitu nejenom v Československu, ale i v zahraničí. K proslulosti přispěla na tehdejší dobu značně odvážná „nahá scéna“ s Hanou Brejchovou a Vladimírem Pucholtem. Snímek získal mimo jiné cenu na filmovém festivalu v Benátkách a nominaci na Oscara.

Další velká role už nepřišla

Úspěch filmu přinesl slávu i jeho protagonistům. Pro Hanu Brejchovou role v tomto filmu ale zůstala tou nejslavnější, následovaly víceméně už jen malé až epizodní role. „Myslím, že se jí zdálo, že by chtěla být jako její sestra, protože ta se tou dobou už stala velkou hvězdou a hlavně velice schopnou herečkou, ale Haně nebylo tolik dáno, byla použitelná jen do některých typů,“ srovnává Urbanová.

Po úspěchu Formanova filmu dostala Hana Brejchová nabídku natáčet v Jugoslávii. Pro svůj snímek Grajski biki si ji vybral slovinský režisér Jože Pogačnik. Tři roky po Láskách ji další tvůrce nové vlny Jaroslav Papoušek obsadil opět do hlavní role. Ve snímku Nejkrásnější věk hrála mladou maminku, která si přivydělává jako modelka v sochařském ateliéru.

Na konci šedesátých let přišla nabídka od francouzského režiséra Yvese Ciampiho, s nímž Hana Brejchová točila koprodukční snímek Těch několik dnů..., který se dotýká okupace Československa v srpnu 1968. Ciampi Brejchové nabídl možnost zahrát si ve filmu s Alainem Delonem. Než však došlo k realizaci, herečka otěhotněla a namísto filmu se rozhodla věnovat rodině.

V první polovině sedmdesátých let tak v její filmografii zeje mezera. Až v roce 1977 si opět zahrála, a to v komediích Já to tedy beru, šéfe...! či Adéla ještě nevečeřela. Objevila se také v seriálech Zlá krev, Cirkus Humberto a Přítelkyně z domu smutku, nicméně na úspěch z počátku kariéry se jí navázat nepodařilo.

Velký herecký comeback se zřejmě nekonal i kvůli emigraci Miloše Formana. Ač filmař, který se mezitím prosadil v zámoří, Hanu Brejchovou znovu obsadil, když na začátku osmdesátých let natáčel v Československu Amadea – osmi Oscary oceněné životopisné drama o Mozartovi.

Po revoluci podnikatelkou

Další směřování Hany Brejchové ovlivnily problémy v osobním životě, v jednu dobu, aby rodině zajistila pravidelný příjem, začala pracovat jako uklízečka v samoobsluze. Její filmografie končí v polovině devadesátých let nepříliš úspěšnou komedií Divoké pivo.

Po listopadu 1989 se Hana Brejchová rozhodla podnikat, nejprve spolu se svým manželem provozovala hotel v Doksech, později vedla obchod se spodním prádlem. Poté se stáhla do ústraní, v roce 2009 podle médií málem uhořela při požáru svého bytu. Poslední léta žila v domově s pečovatelskou službou.