Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, bylo mu 84 let

„O jeho stavu jsme měli jen zprostředkované informace, ale co vím od jeho dcery Ester, tak nebyl na přístrojích, ale nebyl k němu povolen přístup, takže jsme ho nemohli navštěvovat,“ uvedl pro ČT Lichtenberg a dodal, že podle jeho informací bylo příčinou smrti srdeční selhání.

Laufer byl považován za muže mnoha profesí. Vedle hraní a zpívání se živil i jako režisér, spisovatel, moderátor nebo tlumočník. „Vždycky byl plný života, pamatuju si jeho koncert v Hybernii k 80. narozeninám. To nebyla žádná tryzna stárnoucího chlapa, to byl koncert plný energie,“ vzpomíná Lichtenberg a dodal, že Josef měl vždy spoustu plánů.

Narodil se ve Francii, jeho otec byl českého původu a matka rodilá Španělka. Své dětství prožil v Anglii, kde otec do roku 1947 pracoval jako vojenský lékař.

Laufer si zahrál či zazpíval i v několika filmech. Jako profesionální zpěvák pop music koncertoval se skupinou Golem, řadu rolí odehrál také v muzikálech. Ve své kariéře využíval své jazykové znalosti, hovořil plynně anglicky, španělsky a německy. Kromě hitu Sbohem, lásko, já jedu dál se proslavil i coby interpret písniček jako Maria, In The Ghetto či La Bamba.

K mnoha z nich sám napsal text. Jeho jméno je spjato také s kontroverzní písní Dopis Svobodné Evropě věnované rozvědčíkovi Pavlovi Minaříkovi, který údajně připravoval pumový útok proti rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově. Laufer však mnohokrát řekl, že ji nazpíval jako parodii.

Historik Petr Blažek, který se zabývá dějinami komunistického režimu, připomněl, že Josef Laufer byl registrován jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti pod krycím jménem Vostrý. Zpěvák to v roce 2019 pro deník Blesk označil za nesmysl. „Nikdy jsem nebyl v komunistické straně a nikdy estébákem,“ řekl.

Na stříbrném plátně Laufer debutoval v muzikálu Starci na chmelu v roce 1964. Objevil se poté v desítkách filmů, televizních inscenací nebo seriálech (Tržiště senzací, Cirkus Humberto). Z posledních let byl Laufer divákům asi nejvíce znám z komediální série Kameňák.

Umělec mnoha talentů i parťák v tenise

Na Laufera vzpomíná řada jeho kolegů. Kapelník skupiny Olympic Petr Janda, jejímž členem byl Laufer v 60. letech, o něm hovořil jako o bavičovi, který „skvěle vypadal, skvěle tancoval i mluvil a hezky zpíval“ a se kterým jezdil na tenisové turnaje.

Také hudebník Karel Vágner připomněl, že Laufer považovaný za muže mnoha profesí byl jeho kamarád, se kterým hrál tenis a jezdil po světě s fotbalovým klubem osobností Amfora. 

„Vzpomínám na něj jenom v dobrém, protože jsme spolu prožili spoustu spolupráce, spoustu příjemných chvil strávených každý rok na tenise v Přerově, kde jsme bojovali s tenisovým míčkem a užívali krásného volna. Byl to úžasný šoumen, uměl navodit atmosféru a strhnout lidi. Je škoda, že už tady není,“ řekla zpěvačka Helena Vondráčková.

Podle hudebního publicisty Miloše Skalky byl Laufer poslední ze čtyřlístku silného ročníku 1939, kam řadí ještě Karla Gotta, Evu Pilarovou a Naďu Urbánkovou. „Poprvé se výrazněji prosadil v první polovině šedesátých let ve slavném bigbeatovém pásmu divadla Semafor Ondráš podotýká, což bylo v té době naprosté zjevení. Byla to hudební série připravená Karlem Marešem a Jiřím Štaidlem, ve které vystupovala plejáda do té doby moc nepropagovaných rokenrolových průkopníků – Yvonne Přenosilová, Miky Volek, Pavel Bobek a taky právě Laufer,“ zavzpomínal.

Skalka také zdůraznil, že Laufer zazářil i tím, že písničky, které interpretoval, doprovázel mimickými gesty, protože byl výborný mim. „Nepochybně byl výjimečný tím, že jak byl multifunkční, tak si dokázal poradit se spoustou věcí. Snad jenom neskládal hudbu, ale psal výborné texty, byl scenárista, dramaturg i režisér a kromě toho měl herecké ambice. A všechno to dělal moc dobře,“ poznamenal.