Kniha roku je Hella. Osudy české Židovky v gulagu rekonstruovala Alena Machoninová

V Knize roku Hella propojuje Alena Machoninová biografii s fikcí. Snaží se rekonstruovat osudy i vnitřní život Heleny Frischerové – české Židovky, která byla předobrazem postavy Ri z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Machoninová reflektuje širší souvislosti, minulost i současnost Ruska, vztah literatury a reality, jakož i svou vlastní cestu k osobnosti Frischerové. Původně se mělo za to, že Hella byla společně se svým manželem popravena za stalinského teroru. Před několika lety se však ukázalo, že strávila deset let v gulagu a po propuštění žila v Moskvě až do své smrti v roce 1984.

„Je tím na mě dána zodpovědnost, kterou nechci. Neměla jsem v úmyslu být spisovatelkou, ta kniha se stala náhodou, a nemyslím si, že bude ještě nějaká jiná,“ přiznala při přebírání ocenění Machoninová. Vyjádřila se také, že za cenu děkuje, nicméně soutěžit v literatuře považuje za nesmyslné.

V kategorii próza zvítězil básník a anglista Marek Torčík. Jeho prozaický debut Rozložíš paměť popisuje neutěšené dětství a dospívání na moravském maloměstě, které odlišnost neodpouští. „Soutěžit v próze, v žádné literární kategorii není úplně fér. I proto, že si nemůžu vzít svého partnera, ale vyhrát literární cenu můžu,“ podotkl oceněný autor v souvislosti s LGBT+ tématem knihy a k novele k posílení práv stejnopohlavních párů. Navrhl rovněž, že se o odměnu spojenou s vítězstvím v kategorie próza podělí s dalšími dvěma nominovanými, tedy Alenou Machoninovou a Petrem Šestákem.

Tereza Bínová povýšila zdánlivě všední deníkové zápisky na bystré, jemné, mnohdy i humorné básně. Loni vyšly ve sbírce Červený obr, kterou Magnesia Litera ocenila jako nejlepší poezii. „Poděkovala bych autorům a autorkám, nominovaným i nenominovaným, za to, že můžu trávit čas s jejich dílem, aniž by o tom věděli,“ děkovala Bínová ne z pozice autorky, ale čtenářky.

Výsledkem čtyřicetiletého bádání je vítězný titul naučné literatury. Za publikací Louky: dobrodružství poznávání stojí tým vědců z Botanického ústavu Akademie věd. Dopodrobna vykresluje luční společenstva, která patří mezi jedny z druhově nejbohatších, ale také nejohroženějších. „Asi nejdůležitější je poděkovat malým hospodářům, díky kterým ty nádherné louky stále máme,“ podotkl jeden z oceněných autorů Stanislav Březina.

Literu za knihu pro děti a mládež získal Jiří Dvořák. Jeho Myko je kompletním zpravodajem ze světa hub a s lehkostí a vtipem předává populárně naučný obsah. Fiktivní časopis nabízí rozhovory s houbami, poezii i reportáže.

Filozofka Tereza Matějčková obdržela Literu za publicistiku. Pod názvem „Bůh je mrtev. Nic není dovoleno“ loni vydala soubor esejí, recenzí a rozhovorů. Reflektuje názory myslitelů, klimatický aktivismus, genderovou identitu, ale i oblibu podcastů nebo proč nás ohrožuje neschopnost vyprávět příběh. „Především chci poděkovat čtenářům. Často se hovoří o hejtech, ale podstatně silnější dojem mám z pozitivní odezvy. Cítím zájem o svoji tvorbu a nekonečně si toho vážím,“ řekla oceněná filozofka.

O Matějčkové se mluvilo jako o favoritce na ocenění. Sázková kancelář Tipsport letos umožnila vsadit si na vítěze, přičemž s nejvyšším kurzem 4 ku 1 Matějčková předběhla i Torčíka či Machoninovou.

Debutem porotce nejvíce oslovil Eli Beneš Nepatrnou ztrátou osamělosti. Civilní, nicméně působivé vyprávění líčí návrat mladíka Petra Steina z Osvětimi do poválečné Prahy a sleduje hrdinovu snahu vybudovat si novou existenci, zatímco ho pronásledují traumatické vzpomínky.

Literu za detektivku si odnáší Jana Jašová za thriller z doby covidu z vesnice v Lužických horách nazvaný Krutý měsíc. Zmizení dítěte, krev na šatech a rukách i částečný výpadek paměti jedné z hrdinek je jen začátkem tohoto místem i časem uzavřeného a sugestivního vyprávění, v lecčems příbuzném Hitchcockovým filmům.

J. R. R. Tolkienovi za inspiraci poděkoval vítěz kategorie fantastika Jan A. Kozák. V Sáze o Lundirovi následuje příklad Tolkienovy Středozemě včetně geneze několika umělých jazyků. Čtenáře i porotce vtáhl příběhem vycházejícím ze staré severské kultury a zahrnující literární bádání, historii, mytologii, geografii.

K pobavení doporučuje Magnesia Litera knihu stand-up komičky Lucie Macháčkové. V kategorii humoristika zaujaly její Svatební historky s podtitulem Jak jsem se nevdala. Nešetří v nich ironií včetně sebeironie a jemnocitné čtenářky podle poroty nejspíš uvedou do stavu šoku i docela drsné situační gagy, v nichž autorka občas jde hlavou proti zdi obecně přijímaného modelu chování.

Nakladatelským činem je vydání souborného díla Karla Šiktance, které loni završil devátý svazek. Vydat tvorbu tohoto předního českého básníka trvalo dvacetiletí a je zásluhou „zkušeného a ostříleného“ editora Jiřího Brabce a nakladatelství Karolinum, ochotného vytrvat u „nevýdělečného, z hlediska kulturních hodnot však tím záslužnějšího“ podniku.

Literu za překladovou literaturu si odnáší Marta Pató. Z maďarštiny do češtiny převedla román Třetí most o bezdomovcích v Segedíně. Porotci ocenili, že vedle mimořádné jazykové tvořivosti musela zvládnout také dějiny a kulturně-společenské reálie Maďarska. „Chtěla bych poděkovat za kategorii, která zviditelňuje tuto profesi, díky které si můžeme přečíst knihy napsané nejen v češtině,“ uvedla při převzetí ceny Pató.

Cena čtenářů míří za Martinem Moravcem, který vedl knižní rozhovor s lékařem letecké záchranky Markem Dvořákem. Vyšel pod názvem Mezi nebem a pacientem.

Cena za přínos knižní kultuře náleží básníkovi Tomáši T. Kůsovi za propagaci české slam poetry a podporu a popularizaci literatury. Ocenění nemá porotu ani nominace, kandidáty na ně navrhnou členové spolku Litera, kteří vyberou i jeho držitele.

Jak se vybírají nominace a vítězové

Do letošního ročníku cen Magnesia Litera bylo přihlášeno celkem 554 knih a další si ještě vyžádali sami porotci, když je mezi přihlášenými nenalezli.

„Jsou knihy, které vycházejí v menších nakladatelstvích nebo je vydávají třeba školy, muzea či galerie. Dvakrát se nám v historii Magnesie Litery stalo, že kniha, která vůbec nebyla přihlášená, nakonec vyhrála některou z hlavních cen,“ připomněl spoluzakladatel cen Pavel Mandys. To byl případ Příběhů z dlouhého století, v nichž historik umění Pavel Zatloukal shrnul architekturu z let 1750 až 1918 na Moravě a ve Slezsku, a také Rukopisu od básnířky Bohumily Grögerové.

Nominaci napříč kategoriemi získalo celkem 33 titulů. Nominace i vítěze jednotlivých kategorií určují odborné poroty. „Ceny Magnesia Litera vyhlašuje spolek Litera, který je složen ze zástupců různých profesních organizací a spolků, jako je Obec spisovatelů, Asociace spisovatelů, Obec překladatelů, Akademie věd a dalších. A tento spolek vybírá pětici porotců. Každý porotce tam může být tři roky a měl by být odborníkem na danou oblast, tedy na prózu, poezii, knihy pro děti. Snažíme se, aby skladba porotců byla věkově a genderově vyrovnaná,“ upřesnil Pavel Mandys.

Pouze o hlavní ceně Kniha roku a také o nadžánrovém ocenění za debut roku rozhoduje zhruba třísetčlenný sbor hlasujících, který tvoří lidé všech profesí knižní branže.