S nejvyšším trestem za watergateské zločiny byl od soudu do vězení eskortován jeden z klíčových prezidentových mužů, Gordon Liddy. Za spiknutí v případu losangeleského vloupání (3. září 1971), za spiknutí a vloupání v kauze Watergate (17. června 1972), za pokus o instalaci nelegálních odposlechů a za pohrdání soudem dostal dvacet let (mohlo to být až pětatřicet).
Kapitola 14 - Veselá kopa, která žádnou korupci nezkazí
Odsouzen byl 31. ledna 1973 (toho dne ještě bez určení výše trestu) s dalším prezidentovým mužem Jamesem McCordem. Po šestnáctidenním soudu (šedesát svědků, stovka důkazů) požádal žalobce Earl Silbert v závěrečné řeči osm žen a čtyři muže v porotě, aby „dospěli k verdiktu, který pomůže obnovit důvěru v demokratický systém, již obžalovaní tak těžce poškodili.“ Porota pak obžalované shledala vinnými během necelých devadesáti minut.
George Gordon Battle Liddy
30. 11. 1930
Dvaačtyřicetiletý Liddy zachovával během celého soudu tibetský klid. I když soudní úředník LeCount Patterson četl verdikt a jménem každého porotce opakoval vinen ve všech bodech žaloby, sledoval to Liddy, stojící se založenýma rukama, bez známky vzrušení (žádné emoce nedal najevo ani McCord). Než se pak Liddyho chopili soudní úředníci, aby ho dopravili do vězení, objal svého právníka Petera Maroulise, poplácal ho po zádech a zamával divákům a novinářům.
Podle svědectví, která zazněla před soudem, dostal Liddy na výzvědné operace proti demokratům 332 tisíc dolarů z fondu prezidentovy kampaně. Úkoloval ho zástupce šéfa Nixonova výboru Jeb Magruder.
Jeb Stuart Magruder
5. 11. 1935
V politice se Magruder, původem z newyorského obvodu Staten Island, uvedl jako manažer úspěšné kampaně Donalda Rumsfelda (pozdější ministr obrany ve vládách Geralda Forda a George W. Bushe) do Sněmovny reprezentantů v roce 1962. Do Bílého domu přišel s Nixonem. Do jedenasedmdesátého tam pracoval pro H. R. Haldemana a pak přestoupil do Nixonova Výboru pro znovuzvolení, kde působil jako zástupce šéfa Johna Mitchella. V dubnu 1973 začal spolupracovat s vyšetřovateli. Řekl jim, že Nixon byl předem konkrétně informován o watergateském vloupání, a že v rámci této akce, již organizovali Liddy a Hunt, řídil Mitchella. Když byl za svou roli v případu odsouzen, řekl: „Věřím, že Spojené státy přežijí své aféry Watergate a své Magrudery.“ Odseděl si sedm měsíců ve věznici u Allenwood v Pensylvánii. Pak opustil politiku i byznys, v roce 1981 absolvoval teologický seminář v Princetonu a začal působit v První presbyteriánské církvi.
Nepotopitelné chacharisma pohodáře Gordona
Liddyho obhájce Maroulis se pokusil přesunout odpovědnost na Hunta, Liddyho spolupracovníka a přítele: „Z důkazů plyne, že mu pan Liddy naletěl,“ řekl Maroulis. McCordův právník Gerald Alch řekl porotě, že McCord „je muž loajální ke své zemi, který dělá, o čem je přesvědčen, že je správné“. O přestávce pak kritizoval soudce Siricu, že „se chová jako žalobce nebo vyšetřovatel. Obžalovaným dává veřejně najevo, že jsou vinní. Soudní síň prostupuje atmosféra předpojatosti.“
McCord a Liddy byli odsouzeni podle těchto bodů žaloby:
- spiknutí kvůli vloupání a instalaci odposlechů v ústředí Demokratické strany (až pět let vězení a pokuta deset tisíc dolarů),
- záměr ukrást cizí majetek při vloupání (až patnáct let vězení)
- záměr nezákonně instalovat odposlechy (až patnáct let vězení)
- pokus o nezákonný odposlech (až pět let vězení a pokuta deset tisíc dolarů).
- držení zařízení k nezákonnému snímání hlasové komunikace (až pět let vězení a pokuta deset tisíc dolarů)
- držení zařízení k nezákonnému snímání telefonické komunikace (až pět let vězení a pokuta deset tisíc dolarů).
Čtyři muži z Miami, kteří Liddyho operaci ve Watergate 17. června 1972 provedli – Barker, Sturgis, Gonzalez a Martinez – se přiznali už 15. ledna 1973. V okamžiku, kdy byl odsouzen Liddy, čekali na rozsudky, které mohly obnášet až čtyřicet let vězení plus pokuty do výše padesáti tisíc dolarů.
Někdejší agent FBI Gordon Liddy vyšel nakonec z vězení na prezidentskou amnestii už po necelých pěti letech. Svou – byť neblahou – proslulost zpeněžil: v roce 1980 vydal autobiografcký bestseller Vůle (Will), začal moderovat konzervativní rozhlasový pořad The G. Gordon Liddy Show, v němž si to ještě po letech vyřizoval s ostatními aktéry Watergate. Napsal také dva romány: The Monkey Handler a Mimo kontrolu (Out of Control) o svých zkušenostech s agenty CIA a FBI a zážitcích z vězení. Objevoval se i ve filmech a v televizi.
Liddyho mentalitu ilustruje epizoda z filmu Všichni prezidentovi muži (All the President’s Men, 1976): Deep Throat vypráví Woodwardovi, že Liddy na jakési party vložil ruku nad plamen svíčky a držel ji tam, až se mu začalo škvařit maso. Žena, která to pozoruje, se ptá:
- „V čem je ten trik?“
- „Že si toho nevšímám (The trick is not minding).“
Jiná historka: V dokumentu Davida Leafa a Johna Scheinfelda USA versus John Lennon (2006) připomíná vietnamský veterán Ron Kovic, autor knihy Narozen 4. července (Born on the Fourth of July, 1974 – v oscarovém filmu z roku 1989 ho hrál Tom Cruise), incident v Ohiu: „4. května 1970 Národní garda zastřelila čtyři studenty, kteří protestovali na Kentské státní univerzitě proti válce.“ Liddy reaguje: „Byli tam osmnáctiletí kluci z koleje, co neměli špetku rozumu. A provokovali jiné osmnáctileté kluky, kteří byli v Národní gardě, měli poloautomatické pušky, uniformy a trochu výcviku. A když se cítí ohrožení, a přitom jsou ozbrojení, co myslíte, že se stane?“ Vypráví to jako tvrdý, ale přemýšlivý chlap s citlivou duší. Díváte se na něj a říkáte si: dělá si srandu? A nevíte. Má prostě takové chacharisma.
Vaše ctihodnosti: Svobodně a dobrovolně – James McCord
Soud s Liddym a McCordem měl – jako v každém správném špionážním thrilleru – dvojitý konec. Odsouzený bývalý agent CIA McCord dostal od soudce Sirici dopis s otázkami a nabídkou snížení trestu, bude-li spolupracovat. McCordova reakce z věznice přinesla zlom ve vyšetřování Watergate – dveře do nejvyšších pater zodpovědnosti za bezprecedentní spiknutí proti demokracii byly dokořán.
Dopis Jamese McCorda soudci Johnu Siricovi
Věznice 7 Winder Court, Rockville, Maryland 20850
19. března 1973
"Vaše ctihodnosti, (…) mnozí členové mé rodiny vyjádřili obavy o můj život, odkryji-li (veřejně či neveřejně) kterémukoli zástupci vlády fakta, jež znám. Ač jejich obavy bezezbytku nesdílím, musím zřejmě počítat s odvetnými opatřeními vůči mně, mé rodině i přátelům.
A může to být msta ničivá pro kariéry, příjmy i pověst nevinných lidí. (…) Přesto v zájmu spravedlnosti a obnovení důvěry v justiční systém, která watergateským skandálem vážně utrpěla, v odpovědi na Vaše otázky prohlašuji:
- na obžalované byl vyvíjen politický tlak, aby přiznali svou vinu a o účasti dalších osob v případu mlčeli
- během soudu bylo spácháno křivopřísežnictví v záležitostech klíčových pro podstatu případu, jeho dopad a pro motivace a záměry obžalovaných
- u soudu nebyly (následkem falešných svědectví) identifikovány další osoby, zapojené do watergateské operace
- watergateská operace nebyla akcí Ústřední zpravodajské služby (CIA) - zatčení Kubánci byli pravděpodobně záměrně klamáni, že šlo o akci CIA
(…) Po rozsudku bych uvítal příležitost pohovořit s Vámi. Protože se necítím jistě a bezpečně při rozhovoru s agenty FBI, při výpovědi před velkou porotou, jejíž státní zástupci pracují pro ministerstvo spravedlnosti, ani při jednání s jinými zástupci vlády, rozhovor s Vámi osobně by mi pomohl. Toto prohlášení činím svobodně a dobrovolně, s plným vědomím, že za nepravdivé informace poskytnuté představiteli justice mohu být stíhán. Prohlášení je pravdivé a přesné podle mého nejlepšího vědomí a svědomí."
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
