WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití
Kenneth H. Dahlberg
1917
Kenneth Dahlberg
Rodák ze Saint Paul v Minnesotě vyrůstal ve Wisconsinu. Živit se začal umýváním nádobí v hotelu, kde to nakonec dotáhl až na zásobovacího šéfa celého řetězce. Když v jedenačtyřicátém narukoval, chtěl sloužit jako kuchař. Místo toho se coby letecký kadet dostal k instruktoru Barry Goldwaterovi, pozdějšímu senátorovi a prezidentskému kandidátovi, který hrál roli i v Nixonově kariéře. Kuchař Dahlberg se stal stíhacím esem. Za akci z 19. prosince 1944, kdy v Evropě vedl formaci šestnácti letounů P-47 Thunderbolt proti útoku sedmdesáti Messerschmittů 109, z nichž čtyři sám sestřelil, dostal válečný kříž. Sám byl sestřelen třikrát a v únoru 1945 tak upadl do německého zajetí.
Po válce (1948) si doma v Minnesotě založil firmu Dahlberg Electronics na výrobu miniaturních naslouchacích zařízení. V devětapadesátém ji prodal Motorole, za pět let ale zase odkoupil a začal rozšiřovat. V šestašedesátém otevřel pobočku v Mexico City a za další tři roky se stal výhradním distributorem dánských naslouchadel pro USA a Mexiko. Byl také ředitelem National City Bank & Trust ve Fort Lauderdale. V roce 1969 byl v Minneapolis vyhlášen Švédem roku. V osmašedesátém roce se stal finančním předsedou Nixonovy kampaně v Minnesotě, o dva roky později jej prezident vzhledem k válečným zásluhám jmenoval do orgánů Vojenské letecké akademie.
Jsem řádný občan
Reportérům Postu, kteří ho telefonicky zastihli doma v Minneapolis, Dahlberg řekl, že začátkem dubna 1972 šek postoupil buď "pokladníkovi Výboru pro znovuzvolení prezidenta, nebo přímo Maurici Stansovi". Stans, dříve Nixonův ministr obchodu, byl finančním šéfem výboru. Dahlberg uvedl, že nemá sebemenší tušení, jak se šek dostal na účet realitní firmy Bernarda Barkera, jednoho ze zadržených při vloupání ve Watergate. Na otázku, zda ho kvůli šeku kontaktovalo FBI, reagoval: "Jsem řádný občan. Všechno, co dělám, je řádné."
Mexická pračka
31. července 1972 viděl v Miami kopii přední strany šeku reportér Postu. Právě k tomuto šeku se váže legendární instrukce zdroje Deep Throata, který Woodwardovi řekl: "Jděte po těch penězích, sledujte jejich stopu (follow the money)." Nebyli to ale novináři, kdo šek objevil. Zástupce viceprezidenta banky Thomas Monohan, který jej jménem ústavu podepsal, řekl, že FBI se ho na to ptalo o tři týdny dřív. Žalobci před soudem uvedli, že Barkerův účet, kde bylo uloženo oněch pětadvacet tisíc dolarů, byl i kontem, odkud Barker později vybral stodolarovky, z nichž třiapadesát bylo zajištěno při zatčení ve Watergate.
Záznamy dokazují, že Dahlberg přispěl Republikánské straně od roku 1968 sedmi tisíci dolary a v roce 1970 se stal finančním předsedou kampaně Clarka MacGregora, který neúspěšně kandidoval proti Hubertu Humphreymu ve volbách do Senátu v Minnesotě. Ani MacGregor, který vystřídal Johna Mitchella na místě šéfa Nixonovy kampaně 1. června 1972, nedokázal vysvětlit, jak se pětadvacet tisíc dolarů dostalo z finančního výboru Nixonovy kampaně na Barkerův účet. Reportérovi Postu řekl: "Nic o tom nevím. Stalo se to dřív, než jsem nastoupil do výboru. Řekl bych, že to budou vědět Mitchell a Stans."
Maurice Hubert Stans
22. 3. 1908 – 14. 4. 1998
Maurice Stans
Ministr obchodu v první Nixonově vládě se v roce 1972 stal finančním předsedou Výboru pro znovuzvolení prezidenta. Podařilo se mu pro Nixona získat skoro šedesát milionů dolarů. Z nich se pak financovalo i watergateské vloupání a další špinavé triky proti demokratům. Stans trval na tom, že nevěděl, k čemu slouží peníze, jež získával. Přesto byl obviněn ze spiknutí, maření vyšetřování a křivé přísahy, protože se snažil ovlivnit Federální komisi pro cenné papíry ve prospěch jiného obviněného – finančníka Roberta Vesca (podvod). Ten právě přes Stanse poskytl 200 tisíc dolarů v hotovosti na Nixonovu kampaň – část z nich byla použita na watergateské vloupání. Na těchto zkušenostech postavil Stans dvě knihy: Justiční teror: Co se o Watergate neřeklo (The Terror of Justice: The Untold Side of Watergate, 1985) a Jeden z prezidentových mužů: Dvacet let s Eisenhowerem a Nixonem (One of the President’s Men: Twenty Years with Eisenhower and Nixon, 1995). Svému poslednímu prezidentovi zůstal věrný a vybral sedmadvacet milionů dolarů na Nixonovu knihovnu v jeho kalifornském rodišti Yorba Linda. Zemřel v devadesáti letech – 14. dubna 1998 v Pasadeně (Kalifornie).
Ze záznamů je také patrné, že v květnu uložil známý mexický právník, osmašedesátiletý Manuel Ogarrio Daguerre (viz kapitola 5 Fidelity Bravery Integrity nebo "Garážmistr" versus "Kotelník"?), na Barkerův účet v Miami dalších devětaosmdesát tisíc dolarů rozložených do čtyř šeků. Vystavila mu je Banco International z Mexico City. Celkem tedy jde o 114 tisíc dolarů uložených počínaje 20. dubnem 1972 na Barkerově účtu v Republic National Bank of Miami. Stejná suma byla z jeho účtu postupně i vyzvednuta: 24. dubna a 2. a 8. května.
Bývalý předseda demokratů Lawrence O’Brien podal civilní žalobu o milion dolarů proti Nixonově výboru a pěti podezřelým založenou na obvinění, že vloupání a pokus o instalaci odposlechu byl porušením ústavních práv všech členů Demokratické strany. Podle O‘Briena je tu patrná stále zřetelnější stopa, která vede do Bílého domu, a zdůraznil možné zapojení zvláštního prezidentova poradce Charlese Colsona. Právě on doporučil, aby Bílý dům najal jako poradce bývalého agenta CIA Hunta (viz kapitola 8 Nutkavý špion mezi Bondem a Cimrmanem).
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
