WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití
Everette Howard Hunt
9. 10. 1918 – 23. 1. 2007
Jedenadvacet let působil u CIA: v roce 1954 pomáhal svrhnout prezidenta Guatemaly Jacobo Arbenze Guzmána, jako šéf buňky v Mexico City dostával do novin pomluvy o politicích, kteří byli v americké nemilosti, a v roce 1961 řídil skupinu kubánských emigrantů při pokusu o svržení Fidela Castra. Tehdy se potkal s Bernardem Barkerem, Virgilio Gonzalezem, Eugenio Martinezem a Frankem Sturgisem, které pak získal pro tajnou skupinu Instalatérů (Plumbers) – měla ucpávat díry, jimiž unikaly informace nebezpečné Nixonově vládě. Jejím prvním úkolem bylo vloupání v Los Angeles v září 1971. Cíl: získat kompromitující materiály proti analytikovi Danielu Ellsbergovi, který poskytl tisku tajné informace o americké vojenské pozici ve vietnamské válce (viz kapitola 7 Ellsbergate). Šéf akce Hunt si tam neváhal nasadit červenou paruku a použít zařízení měnící způsob chůze.
Za tři čtvrtě roku následovalo Watergate: "Hledali jsme tam totéž, co dnes každý výbor Kongresu. Důkazy, že demokraté dostávají nezákonně peníze ze zahraničí," řekl Hunt v roce 1997 Miami Herald. "Měli jsme náznaky, že Vietnamci a Castro nezákonně přispívají ústředí Demokratické strany. Šlo o to, podívat se do jejich záznamů a pořídit snímky. Nebyl to zvlášť obtížný úkol. Dělal jsem takové věci léta – třeba tajné noční návštěvy na velvyslanectvích. Tentokrát jsem jen neměl schopný tým."
Na tajně pořízeném záznamu z března 1973 (jeden z klíčových důkazů nezákonného krytí watergateského skandálu), říká poradce Dean Nixonovi: "Hunt nás vydírá, chce dalších dvaasedmdesát tisíc dolarů na osobní náklady a padesát tisíc pro obhájce." Nixon reaguje: "Jestli ty peníze potřebuješ, myslím, že bys je mohl dostat… Nebude to hračka, ale myslím, že to půjde."
Kvůli Watergate strávil Hunt dva a tři čtvrtě roku za mřížemi. Vůči Nixonovi, který ho v tom nechal, zahořkl. Se žádostí o milost neuspěl ani u Ronalda Reagana – ten ji zamítl v roce 1983.
Howard Hunt
Hunt, který se narodil v Hamburgu (New York), absolvoval v roce 1940 Brownovu univerzitu a od následujícího roku byl důstojníkem námořní zálohy. Až do nástupu k dělostřelcům na torpédoborci psal do časopisu Life. Po válce působil jako scenárista s grantem od Guggenheimovy nadace a pak nastoupil do Úřadu strategických služeb, který se v roce 1949 transformoval na Ústřední zpravodajskou službu (CIA). Z ní odešel v roce 1970, protože "jsem zjistil, že je zamořená demokraty" – jak v roce 2004 řekl časopisu Slate. Jiný pohled: Tad Szulc, bývalý reportér The New York Times, napsal v knize Nutkavý špión: Podivná kariéra E. Howarda Hunta (Compulsive Spy: The Strange Career of E. Howard Hunt, 1974), že Hunt byl u CIA nízká šarže a nadřízení ani kolegové si ho necenili.
Napsal přes osmdesát špionážních románů a thrillerů, obvykle pod pseudonymy. Do jedné z postav jménem Peter Ward vložil zřetelné vlastní rysy: je z Washingtonu, studuje na Brownově univerzitě a je tajným agentem s talentem pro život na vysoké noze. Huntovi ovšem v roce 1997 nezbylo, než vyhlásit osobní bankrot – podle něj kvůli pokutám za Watergate a nákladům na právníky. O šestnáct let dříve sice vysoudil 650 tisíc dolarů, když se ohradil proti informaci v tisku, že byl zapleten do atentátu na prezidenta Kennedyho, podle konečného rozsudku ale nedostal nic.
V posledních pěti letech života přišel kvůli arterioskleróze o nohu, potýkal se s lymfomem čelisti a pohyboval se jen na vozíku. Jeho první žena Dorothy zahynula 8. prosince 1972 při katastrofě letu 533 společnosti United Airlines v Chicagu. Kongres, FBI ani Národní úřad pro dopravní bezpečnost neobjevily nic, co by nasvědčovalo, že havárie nebyla náhodná. Přes deset tisíc dolarů, které se našly v kabelce Huntovy mrtvé ženy, se pokládá za část peněz za jeho mlčení o angažmá Bílého domu ve Watergate.
Hunt zemřel v nemocnici v Miami 23. ledna 2007. Pozůstalými byli jeho druhá žena Laura, se kterou žil přes třicet let, a šest dětí.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
