Kapitola 5 (dokončení)

Roli FBI jako toho, kdo se skutečně postavil (skryt za svými novináři) Nixonovi a nakonec mu srazil vaz, rozebral žurnalista James Mann v květnovém vydání měsíčníku The Atlantic v roce 1992 (Deep Throat: An Institutional Analysis): Za kterékoli vlády jsou instituce státu mocenskými ostrovy, jejichž slovo má prakticky větší váhu než slovo aktuálních nájemníků Bílého domu, kteří jim teoreticky vládnou. Mezi tyto silné byrokracie patří výzvědné a vyšetřovací agentury CIA a FBI.

Rok 1972 byl nejdivočejším v historii FBI: zemřel Hoover, který za padesát let dokázal FBI vybudovat, autokraticky zde vládnout a nejvyšší místa obsadit roduvěrnými. Ti vnímali prezidenty jako dočasné, zatímco Hooverovo FBI jako věčné. Byla to otázka cti: i když čas od času tomu, kdo právě obýval Oválnou pracovnu, poskytli tajnou asistenci, viděli se jako nezávislí především na sféře Bílého domu (ostatně: narozdíl od ministerstva spravedlnosti nebo zahraničí nemělo FBI nového šéfa s každým novým prezidentem - přesněji: do Hooverovy smrti ho nemělo s žádným novým prezidentem).

To vše teď bylo ve hře. Felt, nominálně muž číslo tři (prakticky dvě) v Hooverově hierarchii, napsal ve svých pamětech Pyramida FBI: Pohled zevnitř (The FBI Pyramid: From the Inside, 1979): „Vůbec mě nenapadlo, že by prezident na Hooverovo místo jmenoval někoho zvenčí. V FBI byla řada zkušených výkonných úředníků schopných úřad převzít. A pokud jde o mne: můj profil byl v pořádku a měl jsem za to, že mé šance jsou značné.“

Nixon a jeho spolupracovníci ale měli řadu důvodů, proč jmenovat do čela FBI právě člověka zvenčí - poctivých i nepoctivých. Cítili, stejně jako už někteří z jejich předchůdců v Bílém domě, že FBI je příliš ukotveno ke svým tradicím a potřebuje zmodernizovat vyšetřovací metody. Chtěli také, aby se nechalo mnohem víc řídit z Bílého domu a ministerstva spravedlnosti. A hlavně: obávali se, že jestli si FBI udrží nezávislost jako za Hoovera, nepodaří se vtáhnout jej do nixonovského plánu zneužívání systému federálních institucí tak, aby „odměňovalo přátele a trestalo nepřátele“ (ideová základna Watergate).

Hooverova smrt obdarovala Nixona kýženou příležitostí převzít politickou kontrolu nad FBI, ovládnout jej. Šéfové FBI se tomu zpěčovali. A shodou okolností došlo k vloupání do Watergate ani ne sedm týdnů po Hooverově smrti a Grayově jmenování. FBI se ujalo vyšetřování právě tehdy, když se jej Nixon snažil ohraničit a zkrotit. A zde je zakopán - Deep Throat.

Bob Woodward se koncem zimy a začátkem jara 1972 zabýval korupčním skandálem v policii státu District of Columbia. Vyšlo najevo, že někteří příslušníci D.C. komanda byli zapletení do hazardu a prostituce a navíc se objevily spekulace, že další mají vazby na drogové dealery. Woodward monitoroval vyšetřování a 3. února napsal: „Dvě velké poroty vyšetřují policejní korupci a drogové dealery. Podle zdrojů mohou vyústit do nejrozsáhlejších trestních žalob ve Washingtonu za několik let.“

Tím zároveň vkročil i na jedno z hlavních bojišť nadcházející bitvy mezi Nixonovou administrativou a FBI. D.C. policie se totiž těšila přízni jak prezidenta Nixona, tak jeho ministra spravedlnosti Mitchella. A v hlavách šéfů FBI se usadilo podezření, že by Nixon s Mitchellem chtěli šéfa D.C. policie Jerry Wilsona jmenovat ředitelem FBI. Jeho policie byla vším, čím FBI nebylo: vládlo tu přesvědčení, že je nutné zavádět nové metody, D.C. policie najímala příslušníky menšin, ženy a dokonce i pár policajtů Břečťanové ligy - absolventů prestižních univerzit dychtivých naučit se pouliční právo (viz výše: "Kotelník" Louis Patrick Gray III.). A to byly praktiky, kterým Hooverovo FBI nedůvěřovalo. V kritické situaci, kterou byla 3. května 1971 vlna protiválečných demonstrací, jež málem zastavila dopravu ve Washingtonu, Bílý dům a ministerstvo spravedlnosti při zatýkání dvanácti tisíc lidí těsně spolupracovaly právě s Wilsonovou metropolitní policií.

FBI zkrátka vnímalo D.C. policii jako Nixonova spojence a hrozbu pro nezávislost úřadu. Bob Woodward (13. února 1972): „Protože Washington je metropolí a prezident Nixon řekl, že z něj chce mít - pokud jde o vymáhání zákonů - modelové město, mají spekulace o policejní korupci politický podtón. Někteří vyšetřovatelé říkají, že cítí politický tlak (objednávku) odhalovat korupci všude. Domnívají se, že za tím může být snaha o diskreditaci prezidenta. Jiní vyšetřovatelé naopak říkají, že existuje tlak, aby neodhalili příliš a chránili vládu.“ Pár dnů po vydání tohoto článku poskytl Bílý dům politickou podporu policii. „Prezident Nixon se včera postavil proti jakémukoli vnějšímu vyšetřování údajné korupce v metropolitní policii,“ napsal Post. Řekl to Egil Bud Krogh, poradce Bílého domu zodpovědný za District of Columbia (a zároveň jeden z tajných Nixonových Instalatérů), podle kterého byl prezident přesvědčen, že případnou korupci musí odhalit a potrestat samotná D.C. policie.

D.C. policii nicméně vyšetřovalo FBI a Woodward k jeho úředníkům v době, kdy o případu psal, měl přístup. V polovině května 1972, kdy vyšetřování končilo, přesměroval metropolitní tým Postu včetně Woodwarda pozornost k jiné kauze: k atentátu na demokratického guvernéra Alabamy George Wallaceho. A tehdy využíval Woodward zdroje v FBI často.

Bývalý editor metropolitní sekce Postu Barry Sussman napsal v knize o Watergate Velké krytí (The Great Cover-Up), že už v prvních hodinách po střelbě na Wallaceho, kdy totožnost atentátníka ještě nebyla veřejně známá, Woodward nabídl, že má přítele, který by mohl pomoci. A po dva týdny přicházel s podrobnostmi o aktivitách a pohybu Arthura Bremera, muže, který sledoval a nakonec postřelil Wallaceho, prakticky okamžitě poté, co informace získali vyšetřovatelé FBI. Woodward napsal: „Vysocí úředníci FBI, kteří zkoumali zprávy o vyšetřování atentátu na Wallaceho, včera řekli, že neexistují žádné důkazy, že by Bremer byl najatým vrahem. Nejméně dvě stě agentů FBI nenarazilo při pátrání po Spojených státech na žádnou stopu spiknutí v případu atentátu na Wallaceho, uvedly federální zdroje zde ve Washingtonu.“ James Mann dodává: "Oficiálně přitom FBI pátrání komentovat odmítlo."

25. května 1972 píše Bob Woodward s Hedley Burrellem: „Spolehlivý federální zdroj blízký vyšetřování označil obraz Bremerových cest, který vyšetřovatelé složili, za neuvěřitelný. Bremer se jistě vyskytoval na následujících místech…“ 3. června 1972 - Bob Woodward a Philip McCombs: „FBI uzavřelo vyšetřování aktivit a pohybu podezřelého Arthura Hermana Bremera a nenašlo důkazy o spiknutí, ani neidentifikovalo spolupachatele střelby na alabamského guvernéra Georga Wallaceho, jak včera sdělily federální zdroje.“

Za tři týdny - v sobotu 17. června 1972 - bylo zatčeno pět mužů v sídle Národního ústředí Demokratické strany ve Watergate. V pondělí 19. června se Woodward obrátil na svůj zdroj v FBI o pomoc: „Federální zdroje blízké vyšetřování uvedly, že v adresářích, které u sebe měli dva ze zadržených, bylo jméno a domácí telefonní číslo Howarda Hunta s poznámkami W. House a W.H.“ (Bob Woodward a Eugene Bachinski, 20. června 1972) Podle knihy Všichni prezidentovi muži (All the President's Men, 1974) byl tímto zdrojem Deep Throat. „Byl to on, kdo 19. června 1972 řekl Woodwardovi, že Hunt je rozhodně zapleten ve Watergate,“ píší Woodward s Bernsteinem. Během léta a časného podzimu 1972 mluvil Woodward opakovaně o mém zdroji (příteli) v FBI - a z toho, jak to říkal, bylo patrné, že jde o zdroj vysoce postavený (nebo aspoň dobře umístěný).

V knizepak napsal, že "Deep Throat měl přístup k informacím z Bílého domu, ministerstva spravedlnosti, FBI a Výboru pro znovuzvolení prezidenta. To, co věděl, představovalo agregát tvrdých informací, které procházejí strategickými institucemi." Úředníci FBI shromažďovali při vyšetřování Watergate informace o Výboru pro znovuzvolení prezidenta i o Bílém domě, spolupracovali se žalobci ministerstva spravedlnosti a čelili úsilí Nixona a jeho lidí házet FBI klacky pod nohy.

Mé přesvědčení, že Woodwardův zdroj z FBI byl muž zvaný Deep Throat, posílila následující událost: 15. září byly zveřejněny první watergateské žaloby proti pěti lupičům. Právě jsem odcházel z Postu a vyklízel washingtonský byt - chystal jsem se na rok do Itálie. Když jsem se telefonicky loučil s Woodwardem, logicky jsem narazil také na žaloby a zeptal se ho, co je v tom nového. „Právě jsem mluvil s přítelem z FBI,“ odpověděl. „Myslím, že se ta kauza posouvá o patro výš.“ V knize přitom Woodward s Bernsteinem napsali, že den po zveřejnění žalob porušil Woodward pravidlo týkající se jeho telefonických kontaktů s Deep Throatem. Jeho hlas zněl nervózně, nicméně si poslechl koncept článku. „Měkké,“ zhodnotil to. „Můžete zajít dál, být tvrdší.“

18. září Post napsal, že se vyšetřování rozšiřuje za rámec watergateského vloupání. Peníze z tajného fondu se používaly k financování špionáže, zněl titulek. „Dva špičkoví činovníci kampaně za znovuzvolení prezidenta Nixona použili po padesáti tisících dolarů z tajného fondu k financování výzvědné činnosti proti demokratům - uvedly zdroje blízké vyšetřování Watergate. Jde o bývalé spolupracovníky Bílého domu - Jeba Stuarta Magrudera, zástupce ředitele Výboru pro znovuzvolení prezidenta, a dalšího činovníka téhož výboru, Herberta Portera.“

Hned v prvním týdnu po watergateských zatčeních zjistili vyšetřovatelé FBI, že Bílý dům pátrání brání. Prezidentův poradce John Dean naléhal, že chce být u výslechů, které FBI povede a snaha úřadu vyslechnout svědky a zajistit dokumenty narážela na odpor. Gray, těsně spolupracující s Deanem, nařídil FBI odvolat plánovaný výslech Miguela Ogarria, právníka, jehož šeky v hodnotě 89 tisíc dolarů byly uloženy na účtu jednoho ze zatčených lupičů. Gray řekl, že tento výslech by mohl ohrozit operace CIA v Mexiku.

Nahrávky osobních i telefonických rozhovorů z Bílého domu pak odhalily jednu z klíčových operací watergateského krytí: Nixon a šéf jeho štábu Haldeman nařídili náměstku ředitele CIA Vernonu Waltersovi požádat FBI, aby nepátrala v Mexiku. Vedení FBI, vyjma Graye, o tom nemělo tušení. Všechno, co lidé v FBI věděli koncem června 1972, bylo, že Bílý dům vyšetřování brzdí a to potvrzovalo jejich nejhorší obavu: Nixonův Bílý dům hodlá FBI politicky zneužívat.

Šéfové FBI byli vzteky bez sebe. Podle Felta požádali tři nejvyšší muži úřadu nového šéfa Graye o schůzku, kde protestovali proti maření watergateského vyšetřování. Kromě Felta šlo o zástupce ředitele jedné z divizí FBI Charlese Batese a Roberta Kunkela, zvláštního agenta washingtonského dislokovaného pracoviště, který vedl vyšetřování. Ve svých pamětech o tom Felt napsal: „Reputace FBI je teď ve hře,“ řekl jsem Grayovi, „už nemůžeme odkládat Ogarriův výslech. Rozhodně nechci, aby to znělo jako ultimatum, ale dokud nedostaneme od šéfa CIA Helmse písemně, že máme jít od toho a Ogarria nevyslýchat, budeme ve vyšetřování pokračovat. A to není všechno: John Dean a Výbor pro znovuzvolení prezidenta s námi vůbec nespolupracují. Evidentně nás brzdí a vedou do slepých ulic.“

Dovolávaje se Hooverova jména, řekl Felt, že podle něj i jeho kolegů jsou tradice i budoucnost FBI v sázce: „Ve skutečnosti by nikdo nemohl zastavit síly, které řídily vyšetřování, aniž by vyhodil do povětří sídlo FBI - ani Hoover. Jak pro mě, tak pro všechny agenty, kterých se to týkalo, se to stalo otázkou naší integrity. Byli jsme pod palbou a jako profesionální vymahači zákona jsme byli rozhodnuti pokračovat.“

Pro špičkové úředníky FBI - jako byl Deep Throat - bylo mluvení o Watergate s Woodwardem a Postem cestou, jak se bránit zásahům Bílého domu do vyšetřování. Kontakt s tiskem FBI zaručoval, že Bílý dům nebude moci informace, které vyšetřovatelé získají, jen tak zamlčet nebo překroutit.

Ironie historie

Bitva o nezávislost FBI neměla kladné hrdiny v bílých kloboucích. Vyšetřování Watergate prokázalo, že Nixonův Bílý dům měl odsouzeníhodné, nečestné motivy, proč chtěl ovládnout FBI. Ani důvody, proč se tomu FBI bránilo a chtělo udržet svou nezávislost, ale nebyly čisté. Úřad se totiž za Hoovera nejen stal autokratickou institucí, nedůvěřivou a neochotnou ke změnám a modernizaci, ale navíc se tajně angažoval v řadě akcí, k nimž neměl právní krytí. Watergate vyústila v řadu kongresových vyšetřování zneužití pravomocí, kterých se FBI dopustilo: odposlouchávání Martina Luthera Kinga, kontrarozvědný program k rozbití levicových i pravicových politických skupin či řada ilegálních vniknutí a vloupání.

Říká se, že ironie je krví historie: koncem sedmdesátých let Gray, kterého kdysi Nixon pověřil převzetím politické kontroly nad FBI (pro prezidentův Bílý dům), a Felt, jenž stál v čele války proti tomu, stanuli společně před soudem. Čelili žalobě ministerstva spravedlnosti kvůli schvalování nezákonných vloupání do bytů členů radikálně opoziční organizace Wheather Underground a jejich příbuzných a přátel. Obvinění vůči Grayovi nakonec vláda stáhla. Felt a další Hooverův špičkový spolupracovník ale byli odsouzeni za porušování občanských práv. Prezident Ronald Reagan je pak omilostnil, neboť „konali ve jménu vysokého principu bránit terorismu, který ohrožuje naši zemi“.*

A tak v souboji gigantů - Nixonovy administrativy a posthooverovského FBI - nevyhrál nikdo. Deep Throatovy tajné schůzky s Woodwardem pomohly ochránit nezávislost vyšetřování Watergate, které vedlo FBI, a donutit Nixona k rezignaci. Ale jestli se pak Nixon odplazil jako poražený, stejně dopadlo i FBI: nezávislost na politické moci, jakou mělo za Hoovera, neuhájilo.

*Jennifer Dohrn: Do bytu mi na rozkaz Marka Felta ilegálně vnikali agenti FBI

V roce 1980 byli Mark Felt a Edward Miller - jako jediní úředníci FBI od roku 1924, kdy se ředitelem úřadu stal Hoover - odsouzeni za kriminální delikty. Zároveň byli jedinými odsouzenými v souvislosti s COINTELPRO (Counter Intelligence Program - program kontrarozvědných operací: sledování a neutralizace politických skupin jako Černí Panteři (The Black Panther Party), Hnutí amerických Indiánů (American Indian Movement), The Young Lords nebo Vietnamští veteráni proti válce (Vietnam Veterans Against the War)). Porota je odsoudila za konspirativní porušování ústavních práv amerických občanů (opakovaná vniknutí do bytů Jennifer Dohrnové a dalších osob, nekrytá soudními příkazy, v rámci vládní razie proti organizaci Weather Underground). V září 1980 prohlásili vládní žalobci před soudem, že Feltovy akce se dotkly „práv všech občanů této země, že to byly přečiny, které nemohou být, a tedy nebudou tolerovány, dokud platí Listina práv (součást americké ústavy).“ Později Felta a Millera omilostnil prezident Ronald Reagan, který své důvody vysvětlil takto: „Amerika byla velkorysá k těm, kdo odmítli sloužit své zemi ve vietnamské válce. Neměli bychom proto být méně velkorysí ke dvěma mužům, kteří konali na základě vznešených principů, aby učinili přítrž terorismu, který ohrožoval náš národ.“ V roce 1983 federální soudce nařídil výmaz Feltova a Millerova záznamu v trestním rejstříku. Felt vloupání nikdy nepopřel, hájil se tím, že akce byly v zájmu národní bezpečnosti (totéž říkali Nixonovi mafiáni, když se snažili vylhat z watergateských vloupání). Tvrdil, že Weather Underground měla rozsáhlé zahraniční kontakty a vloupání byla součástí vyšetřování zahraniční rozvědky (nixonovci zase říkali, že se k demokratům vloupali proto, že měli informace, že tam najdou důkazy o nelegálním a podvratném financování Demokratické strany z Kuby a Vietnamu).

Jennifer Dohrnová, kterou Feltova FBI sledovala, řekla v roce 2005 (poté, co byl Felt oficiálně ztotožněn s watergateským zdrojem Deep Throatem) americké nezávislé televizní a rozhlasové stanici Democracy Now!: "Žila jsem v New Yorku a angažovala se proti válce, podporovala Black Freedom Movement a osvobozenecké hnutí v Portoriku. Kvůli tomu mě sledovalo FBI - odposlouchávali všechny byty, kde jsem postupně bydlela. Sousední si vždy pronajali agenti FBI, kteří čtyřiadvacet hodin denně snímali každý zvuk v mě. Sledovali mě na ulici, když jsem nastoupila do zaměstnání, zašli tam, dali na srozuměnou, že jsem problém a mě propustili. Byla to permanentní šikana. To jsem ale ještě netušila, že mi také vnikají do bytu. A když jsem se pak dostala k 200 tisícům dokumentů k mému případu, dozvěděla jsem se, že také existoval plán na únos mého dítěte, který připravil Felt. Píše se tam, že byl zpracován a nakonec neuskutečněn."

Moderátor stanice Democracy Now! Juan Gonzalez (také sledován FBI): „Rozsah těchto akcí FBI (nezákonná vnikání do bytů a další ilegální aktivity) vyšel najevo začátkem osmdesátých let. Bývalý agent FBI Wesley Swearingen (viz výše) vypověděl, že byl řadu let státním lupičem na plný úvazek. Na kontě měl nejméně 238 vloupání v Chicagu a Los Angeles.“

Věc není černobílá. Příznivci radikální opozice nazývají příslušníky skupin jako Weather Underground disidenty a bojovníky proti zkorumpovanému a agresivnímu establishmentu, zatímco pro odpůrce jsou teroristy. Sestra Feltovy oběti Jennifer Dohrnové se netají tím, že patřila k ostrým odpůrcům vlády. V televizním dokumentu The Weather Underground z roku 2002 řekla: "Jmenuji se Bernardine Dohrnová a patřila jsem k Weather Underground od roku 1970 do roku 1980 - tedy jedenáct sezon v podzemí. A odmítám se zavázat k nenásilí za každou cenu - tedy i uprostřed nejnásilničtější společnosti, jakou historie kdy stvořila (sic!)."

Jennifer Dohrn: "Podporuji ty, kteří ve veřejném zájmu vynášejí utajované informace (whistleblowers). V případech jako je válka v Iráku nebo mučení na Guantanamu je to bez diskuse - to všechno se musí dostat na světlo. A totéž platí i pro Watergate, jenže do odkazu hrdiny tohoto příběhu Felta patří také odpovědnost za schvalování útlaku, doživotní věznění Hermana Bella, Davida Gilberta, Leonarda Peltiera a poškozování občanských práv disidentů."

Moderátorka Amy Goodmanová: „Mimochodem: lupiči z FBI si od vás odnesli zvláštní věc.“
Jennifer Dohrn: „Ano, moje spodní prádlo. Předali je jako trofej (skalp) Marku Feltovi.“
Moderátor Juan Gonzalez: „Jak se na to přišlo?“
Jennifer Dohrn: „Prozradil mi to za několik let jeden novinář, který se dostal k mému spisu.“

Součet a podtrh

Aféra Watergate byla střetem Nixonova vojska uvnitř Bílého domu, které se snažilo ovládnout všechno kolem včetně FBI, s armádou Hooverových pohrobků právě ve Federálním úřadu pro vyšetřování. Hyperšéf FBI Hoover se v úřadu strategicky naklonoval - klíčová místa obsadil sobě maximálně podobnými lidmi. A ti po jeho smrti potřebovali udržet status quo: byli jsme sví už před Kennedym, budeme i po Nixonovi. Instinkty a ambice novinářů a jejich vydavatelů přitom tito skrytí profesionálové využili proti nixonovské moci, která si je chtěla podmanit (viz kapitola 4 Falešný (a prázdný) pomník investigativní žurnalistiky). Hooverův zhrzený dědic číslo jedna - Deep Throat Felt - byl Nixonovi (od něhož se v soukromí distancoval, opovrhoval jím a nakonec významně přispěl k jeho pádu) nebezpečně podobný (vztah k moci, despekt k lidským právům). Je otázka, jaké povahy byla nezávislost, kterou FBI po Hooverově smrti chtěla proti Nixonovi bránit (a neubránila). A k čemu přesně ji potřebovala. Sama byla Mordorem.

Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:

Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu

  • J. Edgar Hoover zdroj: www.ralphmag.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1059/105802.gif
  • Kanceláře v komplexu Watergate autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1001/100048.jpg
  • Zakladatelka Weather Underground Bernardine Dohrn zdroj: http://www.mindfully.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1041/104054.jpg