Blogy: WATERGATE: Propojení - zneužití - krytí: Návod k použití

Komplex Watergate

S tím souvisí i selektivní vztah zdejších novinářů k ochraně zdrojů: například nejčtenější deník tento institut prolomil v kauze Kořistka (viz výše), kdy jsme se (bez souhlasu zdroje) dozvěděli především, kdo novinám informaci o korupční nabídce poskytl (odvedlo to pozornost od nabídky samé a od těch, co nabízeli a zdroji to na několik let zkomplikovalo život). A stejný deník v kauze Toskánsko: opět zkoumáme hlavně, kdo (a proč aneb komu to slouží) dal novinám fotky, místo toho, kdo na nich je a co to znamená (deník svůj postup obhajuje tím, že zdrojem nebyl žádný jen tak nějaký zdroj, ale bývalý šéf rozvědky). Kdo příště poskytne médiím informaci, jejíž odtajnění je ve veřejném zájmu, ale zdroj to nemůže (třeba z obav o vlastní bezpečnost) udělat jinak, než anonymně?

Hotel Watergate

Do pátrání se pustil sám ministr: skončilo to rozmetáním několika vzdálených stranických sdružení, nic adresného se nepodařilo zjistit. Watergateská paralela (viz kapitola 15 Ohrožený král obětuje figury: Černý den v Bílém domě): i prezidentovi muži začali skandál rozkrývat sami, aby obnovili důvěryhodnost Nixonovy vlády, neboť kdo jiný by měl případ vyšetřovat, než pachatel (spolupachatel), jenž o něm ví nejvíc?

Hotel Watergate

Proč by měl dnes složku s nápisem Watergate otevírat Evropan, třeba Čech?

Vieweghovsky vtipně: protože si tu jedna z dominantních stran najala na kampaň Arthura Finkelsteina, jenž se v roce 1972 přičinil o znovuzvolení Richarda Nixona, (politická korektnost: Finkelsteinovi bylo šestadvacet a pro watergateského prezidenta pracoval jako demografický analytik).

Katharine Grahamová

Vydavatelka Postu Katharine Grahamová čelila Nixonovu vzteku se všemi důsledky. Popsala to v autobiografii Osobní dějiny (Personal History, 1997). Začalo to nevinně:

V sobotu ráno, 17. června 1972, mi volal Howard Simons: Neuvěříš, co se v noci stalo. A vyprávěl mi, jak do domu, kde se žena s mužem milovali na kanapi, vrazilo auto a projelo skrz budovu. A pak ještě přidal historku o lupičích v chirurgických rukavicích, které zatkli v ústředí Demokratické strany. Prezident byl v Key Biscayne na Floridě a jeho tiskový tajemník Ron Ziegler nad tím mávl rukou jako nad třetiřadým pokusem o vloupání, ze kterého se jen nějací elementi snaží udělat něco víc.

John Sirica

Zatím jsme spíš demytizovali a problematickým postavám Watergate odebírali jejich sporné válečné kříže. Teď konečně starozákonní hrdina, který ohněm a mečem vymítal zlo: soudce John Sirica.

(Jako bonus si pak řekneme, že i on byl problematickou postavou; vyznamenání za Watergate mu ale ponecháme.)

Oválná pracovna

16. července 1973 se vyšetřování Watergate definitivně láme: "Prezident v Bílém domě nahrával veškeré své telefonáty a schůzky v Oválné pracovně, v místnosti, kde zasedal s ministry, ve své kanceláři v administrativní budově a na čtyřech svých soukromých telefonech, vypověděl před senátní vyšetřovací komisí Alexander Butterfield, bývalý asistent Nixonova strážce brány v Bílém domě H. R. Haldemana," píše Lawrence Meyer v Postu.

John Dean

První prezidentův muž, který do Nixona vrazil nůž zrady a obvinil ho z krytí Watergate.

V dramatickém svědectví před Senátem v červnu 1973 (poprvé se na žalobce obrátil 6. dubna) vypověděl, že Nixonovi řekl, že krytí skandálu se stalo rakovinou jeho prezidentství.

John Ehrlichman

"A tak jsem šel a lhal," řekl soudu Nixonův poradce pro domácí záležitosti John Ehrlichman před svým propuštěním z vězení v roce 1977. "A teď platím cenu za slabost vůle. Rezignoval jsem na svůj morální úsudek a delegoval ho na někoho jiného." (V době, kdy radil Nixonovi, řekl o sobě, že "má nadstandardní smysl pro plnění příkazů, aniž by si při tom procvičoval vlastní úsudek.") "Kdybych měl poradit svým dětem, řekl bych jim: nikdy nepostupuj své svědomí."

H.R. Bob Haldeman

Kartáč (The Brush).

Přezdívku podle jeho sestřihu přišili šéfovi prezidentova štábu Haldemanovi jeho podřízení v Bílém domě.

Zní jako pseudonym kabaretního komika, s panem Haldemanem se ale dalo zažít mnohé, jen legrace ne.

Bílý dům ve Washingtonu

Pondělí 30. dubna 1973 – jedno z klíčových dat watergateského příběhu. Toho dne Nixon, aby zachránil vlastní kůži, naráz zařízl čtyři své dosud nepostradatelné. Tři z nich, poradci Bob Haldeman, John Ehrlichman a John Dean, odešli z Bílého domu, čtvrtý, Richard Kleindienst, z úřadu ministra spravedlnosti. 1. května 1973 píše Post: "Prezident Nixon oznámil deset hodin poté, co přijal rezignace čtyř svých nejbližších spolupracovníků, americkému lidu, že převzal plnou zodpovědnost za činy svých podřízených v aféře Watergate. "Žádné bílení Bílého domu nepřipadá v úvahu," prohlásil Nixon v mimořádném televizním projevu. Zaručil se, že očistí politický systém od případů zneužívání, které vyšly najevo při vyšetřování Watergate."