Blogy: Rozhledy Bedřicha Ludvíka

Elektrokoloběžkáři Ludvík a Švaříček

Největší japonská automobilka Toyota a nejprogresivnější americká automobilka Tesla se dohodly na spolupráci. Evropský VW oznámil, že nejpozději v roce 2012 začne sériově vyrábět elektromobily. Všechno nasvědčuje tomu, že pomalu ale jistě končí "doba naftová" a začíná "doba elektrická".

A co v Česku?

U nás o něčem takovém ani vidu ani slechu. Bez většího zájmu veřejnosti proběhla výstava elektromobility, v tisku se objevilo několik zpráv o přestavbě škodovky na elektropohon – ovšem v ceně milionu a více korun. To je pro propagaci elektropohonu přímo medvědí služba!

Bedřich Ludvík

23. července nám tisk oznámil, že podle britské společnosti Center for Retail Research čeští zákazníci nebo zaměstnanci odcizili (rozuměj ukradli!) zboží a know-how za 10 miliard korun. Tím jsme se prý zařadili na první místo v Evropě. Sláva, takže nejsme nejlepší jen v pití piva, ale i v kradení. Co se tak přejmenovat na Česká zlodějská republika? Už vidím vaše pobouření a výhrady: kradou romské gangy, kradou cizinci. Jistě, i ti, ale především krademe my, domácí, Češi, Moravané a Slezané. A ne, že ne.

Bedřich Ludvík

Ta zpráva je stará už několik dnů a každý ji zná. Za prvních 14 dnů prázdnin opustilo řady Čechů, Moravanů a Slezanů 73 lidí. Je nás o 73 méně. Představte si vesnici o 73 domech. A teď je opuštěná. Domy jsou prázdné a začínají chátrat. Zanikla jedna malá vesnice. Policie je bezradná, politici to nechávají bez komentáře. Nikdo se tím vlastně pořádně nezabývá, nikdo neví, jak tento fakt uchopit. Zemřít na silnici při cestě z práce je v této zemi zřejmě považováno za standard.

Bedřich Ludvík

Jaká je souvislost mezi dávným invalidním vozítkem Velorex a mou supermoderní elektrickou koloběžkou? Jednoduchá. Předseda klubu velorexářů Ivo Fajman, dávný ctitel mého seriálu o rozhlednách, mě navštívil na Kavčích horách a jak je vidět z přiložené fotografie, využil mé výzvy a svezl se okolo Kavek na mé elektrické koloběžce. Jestli se vám zdá koloběžka menší než jindy, tak je to tím, že Ivo má 208 cm a 120 kg, a tudíž všechno kolem něj je vždycky nějak malé.

Bedřich Ludvík

Země se chvěla před volbami a já jel Českým rájem hrát své písně do Sobotky. Proč do Sobotky? Protože tam před deseti lety padl strom! Jaký strom? Samozřejmě, že památný! Ale musím začít pěkně od začátku.

Je velká politika, ta, co se odehrává v médiích a zprostředkovaně a co se kvůli ní lidi dovedou pohádat do krve ba i zabít. A je malá politika, ta, co se odehrává na dotek, osobním stykem. Díky té se lidé spíš smějí a mají se rádi.

Bedřich Ludvík

Každý, kdo občas čte můj blog asi ví, že jsem náruživý propagátor elektropohonu. Ví, že do práce jezdím na elektrokoloběžce, ví, že jsem přesedlal z olověných akumulátorů na akumulátory li-pol a tak podobně. Je jasné, že jako takového mě na nejvyšší míru zaujalo oznámení, že PRE uspořádá ve svém centru v Jungmannově ulici v Praze 1 výstavu nazvanou Elektromobility. Na ní prý budou k vidění elektrovozítka všeho druhu – od mé elektrokoloběžky z Číny za 10 000 Kč až po revoluční (zrychlení z 0 na 100km/hod za 3,6 sec. , max. rychlost 200 km/hod, dojezd na jedno nabití 560 km, doba nabíjení 3,5 hod) elektroautomobil TESLA z USA za 1 000 000.

Bedřich Ludvík

Každého to jednou potká. Vyklidí kancelář, zamkne dílnu, odevzdá pomůcky, vypne počítač nebo nějaký stroj a stane se důchodce. I ke mně se ta chvíle blíží. Možná přežiji restrukturalizaci v ČT a dočkám se penze tady, možná budu pět let před důchodem propuštěn a půjdu do penze jako nezaměstnaný.

Bedřich Ludvík

Taky jste to viděli? Taky vám zůstal rozum stát? Dálnice D1. Černý Superb bliká na auto před sebou, které právě předjíždí kamion. Konečně kamion předjede a zařadí se před něj. V tom černý Superb vyrazí, dotáhne se na úroveň vozu před sebou a jedním pohybem ho vytlačí z dálnice. To vše ve stokilometrové rychlosti. Super blb v Superbu.

Zírám na to stále dokola a nemohu uvěřit svým očím. Stalo se to 22. března 2010 na dálnici D1 v České republice. Pokud se po tomto incidentu, který je proti všem pravidlům slušnosti, lidskosti a normálnosti, nic nestane a tato zpráva se stane jen jednou z mnoha zpráv, soudím, že je čas tuto zemi opustit.

Bedřich Ludvík

Ministr Michael Kocáb se nechal v novinách slyšet, že sestřihy televizního zpravodajství z doby totality, které ČT už několik let uvádí na ČT24 vždy před zprávami v 19:00, je třeba zakázat. Prý je to něco podobného, jako kdyby se v Německu po prohrané válce vysílaly Hitlerovy propagandistické týdeníky. A hle, už tu máme zase zákazy?

To se máme bát nablblého bolševického zpravodajství? Co se to s Kocábem, vždy tak neortodoxním a ironickým rockerem stalo, že se náhle bojí naivní bolševické propagandy?
Domnívám se, že jeho nápad má dva kořeny – jeden je osobní a druhý společenský.

Bedřich Ludvík

Poslyšte, co se mi i vaší zásluhou, mí milí čtenáři, stalo. Text mého blogu z prosince 2009, v němž jsem vyzýval politiky, aby nás neobtěžovali zprávami o státním dluhu, někdo z blogu vyjmul a rozeslal jej mailem republikou. A protože jsem pod ním byl podepsaný, začali se mě lidé z celé republiky ptát, kde ho mohou podepsat. Trpělivě jsem odpovídal, že to není žádná petice, a vysvětloval, že text byl vyjmut z mého blogu, což je vlastně jakýsi veřejný deník.

Sotva opadla první vlna mailů, obrátily se na mě dvě organizátorky Čtvrté pražské defenestrace, zda bych na Mariánském náměstí, před Magistrátem hl. m. Prahy tuto výzvu politiků nepřečetl? Pochlapil jsem se a slíbil, že výzvu přečtu. A tak jsem se 11. února 2010 stal táborovým řečníkem. A řeknu vám, byla to pro mne, člověka zvyklého psát své texty v tichu pracovny, poučná zkušenost.